5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Když se rodiče spiknou proti učiteli

Když se rodiče spiknou proti učiteli

Autor: Ida Viktorová | Datum: 9.10.2006 | Vydání: 8/2006

Učím už dvaadvacátým rokem na malé škole v obci s tisícem obyvatel a jsem až fanatický zastánce funkčních novot ve výuce. Loni jsem učila třídu prvňáčků spojených se čtvrťáky. Snažila jsem se vyhovět rodičům (tzn. hlavně maminkám), jak jen to šlo - mj. jsem navrhovala třídní schůzky v cukrárně. A asi to byla chyba.

  Začala se objevovat kritika: že prý chodím často na vycházky a v lese jsou klíšťata, dávám málo úkolů, hraji si s dětmi na úkor učiva, učím nějak „divně“, že jsem šikanovala jednu prvňačku tím, že jsem si na ni „zasedla“, že mám malou autoritu. Kritizovány byly i některé akce mimo školu, například ohýnek na oslavu přečteného Slabikáře. Měla jsem pocit, že se u maminek začal vyvíjet jakýsi zvláštní vztah, který by se dal stručně vyjádřit větou: „Pojďme zkusit, co ta úča vydrží!“ S paní ředitelkou jsme se snažily vše vysvětlit. Pak mě ovšem jedna z matek slovně napadla na ulici a začala se organizovat schůzka rodičů bez účasti učitelů, která posloužila k „praní špinavého prádla“ mé maličkosti. Psychický tlak byl velký: školní psycholožka mi doporučila kontaktovat Českou školní inspekci. Paní ředitelka za mnou stála po celou dobu konfliktu. Byl na ni vznesen požadavek, abych se dostavila na mimořádnou Radu školy a zodpovídala se ze způsobu své práce. Tato rada byla svolána a vyzněla „do ztracena“. Někteří rodiče se mi pak soukromě omluvili, jiní dosud mlčí. Tento školní rok paní ředitelka pověřila vedením bývalých prvňáků kolegyni. Můžete mým kolegům v podobné situaci poskytnout právní a psychologickou radu?
Martina Studzinská

Paní učitelka si stěžuje na osočování a pomlouvání ze strany rodičů, dokonce na jejich dosti agresivní výpady. Bohužel neznáme další okolnosti, navíc chybí hlas druhé strany, proto je nějaké řešení na dálku dost obtížné. Pokud se něco takového ve škole stane, hledají se jednoznačná řešení dost obtížně. Podívejme se proto na některé aspekty tohoto případu podrobněji a uvažujme, co by mohly znamenat nebo v jakém kontextu je ve školním prostření vídáme.

První třída - nápor pro rodiče

Případ se týká třídy, ve které jsou společně prvňáci a čtvrťáci. Bylo by zajímavé vědět, jaká je komunikace s rodiči čtvrťáků, jak oni situaci vidí a jak do ní vstupují. Ze slov paní učitelky vyplývá, že konflikt zasáhl pouze první třídu. Zřejmě je to tím, že první třída je pro kontakt s rodiči opravdu dost náročná, protože začátek školní docházky není radikální změnou nejen pro děti, ale také pro jejich rodiče. Třídní učitel mnohdy získává u prvňáků velkou oblibu a autoritu, což někteří rodiče mohou nepříjemně pociťovat jako ztrátu své pozice ve výchově dítěte. Pro rodiče dále bývá těžké vyrovnat se s dvěmi věcmi: 1) s hodnocením dítěte ze strany učitele, které ze školy přichází takřka neustále, a 2) s každodenními nároky nové rodičovské role - tedy podepisování různých úkolů či oznámení, dohled nad pomůckami, pomoc s úkoly atd. Někteří rodiče prvňáků také mívají chuť výuku dětí kontrolovat, podílet se na ní, dokonce do ní zasahovat. To vše může působit potíže.

Sdružení rodičů a přátel cukrárny?

Paní učitelka navíc píše, že je zanícenou novátorkou. To je obdivuhodné. Na druhé straně je třeba připomenout, že se rodičům nové podoby výuky mohou zdát nesrozumitelné. V našem případě si rodiče stěžují na „divné“ pedagogické postupy, příliš her a vycházek a málo práce. Může to být záminka, ale lze současně uvažovat i obavu rodičů, kteří nechápou postup učení, výsledky dětí, případně nevědí, jak se s nimi doma učit.

Paní učitelka naznačuje, že se s rodiči scházela, dokonce navrhovala jako místo schůzek cukrárnu. Nevíme však, co se zde řešilo, jestli snaha „vyhovět požadavkům rodičů, jak to šlo“ byla úplně diplomatická, jestli došlo k vysvětlení jejího postupu výuky, jaké byly reakce na její vysvětlení apod. Zdá se však, že paní učitelka i ředitelka s rodiči mluvily, vysvětlovaly nové přístupy. Paní učitelka také nezmiňuje, jaké výsledky děti měly. Považuje asi za samozřejmé, že děti hodně naučila - předpokládám, že by ji v opačném případě ředitelka nepodporovala. Je to však v celém případu zásadní věc, protože pokud jsou děti ve škole relativně spokojené (jde přece o první třídu) a mají dobré výsledky, mohou se ředitel i učitel cítit dosti silní z hlediska své pedagogické práce.

Rodičovská mobilizace

V dopise čteme ještě dvě zajímavé věci. Píše se o jakési „šikaně“ - „zasednutí“ si na jednu žákyni. I v tomto případě máme opět pocit záminky ze strany rodičů. Nedozvídáme se však nic bližšího: možná bylo správné tyto námitky ignorovat, možná naopak ne. Jisté je, že u rodičů jakékoli podezření na školní „šikanu“ vždy vyvolává zvýšenou opatrnost, nevoli a nedůvěru k učitelům.

Chování rodičů, které paní učitelka popsala, vypadá celkově velmi podivně. Námit ky jsou zjevně roztříštěné, neustále se mění, nedefinují jasně jednu problematickou oblast. Jednou jde o výuku, pak o klíště, jindy o vycházky a málo úkolů. To by se v určitém případě mohlo interpretovat jako záminka rodičů k vyvolání potíží, které měly nejspíš směřovat k odstoupení paní učitelky. Zdrojem odporu může být třeba jen jediný osobnostně problematický rodič, který ovšem na sebe umí vázat ostatní. Takové situace se většinou časem vyřeší, ostatní rodiče pochopí jistou „nenormálnost“ příslušné osoby a spíše se jí vyhýbají. Na malém městě je ovšem paradoxně situace horší, protože jsou si lidé blíže a to je dobrou půdou pro pomluvy, náznaky a vyvolávání nejistoty. Jeden nespokojený tu mívá větší váhu nežli v anonymní velké škole.

Může to ovšem být také projev nelibosti, který se rodičům nepodařilo vyjádřit dost zřetelně. Rodiče nikdy nevědí úplně přesně, co se ve škole děje, ale pokud mají pocit, že je něco v nepořádku, mobilizují se. A protože nejsou často schopni jasně zformulovat své obavy, vznášejí námitky, které vypadají nelogicky, a které dokonce ani nejsou namístě. S takovým pocitem nespokojenosti u rodičů je obtížné zacházet, ale je určitě dobré se mu věnovat.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy