5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > MÁ LÁSKA ŽILETKA

MÁ LÁSKA ŽILETKA

Autor: Eva Čechová | Datum: 13.2.2008 | Vydání: 2/2008

Dobrovolně se sám pořezat, poškrábat, popálit, uhodit… Kde se v duši dospívajících bere potřeba si ublížit? Co nám tím chtějí říct, jak tomu máme rozumět, jak reagovat a na koho se obrátit? Jedná se o provokaci, módu mezi teenagery nebo příznak duševního onemocnění? To jsou otázky, které si klade stále více rodičů, učitelů i lékařů.

 Sebepoškození neboli automutilace znamená agresi vůči sobě samému a vlastnímu tělu, která, ať už se jedná o impulzivní chování, nebo o opakovanou činnost, je vždy projevem hlubokého psychického utrpení. Je tedy zásadní ji nepodceňovat, ať jsou její projevy jakékoli. V současné době je to jev poměrně častý, ale zásadně se liší ve své závažnosti. Ne v závažnosti vlastního tělěsného poranění, jež nemívá dlouhodobé následky, ale v závažnosti psychického problému, který se za poraněním skrývá.

Proč se někteří dospívající obrací proti vlastnímu tělu? Většina dospívajících své jizvy a poranění ze studu či strachu z nepochopení skrývá. Kde tedy můžeme známky tohoto tichého volání o pomoc vidět? Nejčastějším způsobem sebepoškozování je pořezání se. Žiletkou, nožem, střepem, uzávěrem od šamponu nebo čímkoli ostrým. Časté je také popálení se, zejména cigaretou. Na zápěstí, na předloktí, na prsou nebo na stehnech, kdekoli, kam se dobře dosáhne, většinou kromě obličeje. Obvykle se jedná spíše o dívky, ale ani chlapci nejsou výjimkou. Jaký má sebepoškozování význam, co může přinést někomu dobrého, že se sám pořeže? To je podstatná otázka, protože zdravý člověk obvykle hledá cesty, jak si pomoci, a ne jak si ublížit. Jak vůbec něco takového může někoho zdravého a rozumného napadnout?

Nejčastěji se jedná o volání o pomoc. Jizvy můžeme vnímat jako tichý vzkaz, že něco je špatně, něco se děje a dotyčný trpí. Nezáleží na tom, jak moc si dítě ublíží, žádná přímá úměra rozhodně neplatí. I za drobným povrchovým zraněním, které ani nestojí za ošetření, se může skrývat velké utrpení. A kaluže krve mohou představovat jen způsob, jak si zajistit pozornost. Konzultace s odborníkem, psychologem nebo dětským psychiatrem je v každém případě opodstatněná, nezávisle na způsobu a závažnostim poranění.

Puberta a hledání vlastního těla

Za touhou překonat bariéru vlastní kůže může stát potřeba hledání sebe samého, hledání vlastních limitů, hledání svého těla. Dospívání je obdobím, kdy se tělo kontinuálně přeměňuje, což u dospívajích vzbuzuje silné a neznámé pocity. Dospívající své tělesné změny prožívají více či méně dramaticky. Často pociťují nevědomou potřebu vystavit své tělo různým zkouškám, aby si uvědomili, kde jsou a jak vypadají hranice jejich možností. Puberta je obdobím rizikových sportů, hazardních fyzických výkonů a rvaček. A také je to období, kdy se mnohem častěji než jindy objevuje sebepoškozování, zejména u dívek. Dívky mají větší sklony obrátit svá trápení proti sobě samým (skarifikace, anorexie…), kdežto chlapci svou agresi směřují spíše ven, na své okolí (rvačky a násilí).

Zřejmě existuje úzká spojitost mezi sebepoškozováním a poruchami příjmu potravy. Potřeba kontrolovat své tělo a ubližovat si je zřejmá především u mentální anorexie a také u bulimie. Není na tom nic překvapivého, neboť poruchy příjmu potravy a automutilace mají podobné příčiny: vyjádření bolesti a trápení, touha ovládat své tělo. Dospívající zkouší výkonnost svého těla. Sám se zraní, a přivodí si tak bolest, ale zároveň se učí ovládat své tělo. Snaží se tělo, které je jinak nekontrolovaně zmítáno pubertou, podřídit své vůli. Svým způsobem tak zkoumá i limity svého smyslového vnímání a objevuje hranice rozkoše, již mu jeho tělo nabízí. Přestože se tato myšlenka rodičům často příčí, bolest a sebeublížení vzbuzují vzrušení. Poškození svého těla, porušení jeho vnější bariéry, překročení určitého limitu a uvolnění napětí tedy význam má. Můžeme se však setkat i se situacemi, jež smysl nemají a nic dítěti nepřinášejí. Jsou to výjimečné a často velmi brutální psychotické projevy, jako je například amputace vlastního prstu, ucha nebo pohlaví, které značí závažné psychiatrické onemocnění.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy