5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Matematik z muzikantské rodiny

Matematik z muzikantské rodiny

Autor: Karel Tomek, Eva Zelendová | Datum: 10.6.2009 | Vydání: 6/2009

Dnes hovoříme s RNDr. Kryštofem Ebenem, CSc., který ač ze známé muzikantské rodiny vystudoval matematické gymnázium a nyní pracuje v Ústavu informatiky a výpočetní techniky.

Pane Ebene, docent Calda, se kterým jsem nedávno hovořil, na vás „prásknul“, že jste podle jeho mínění byl jedním z mimořádně nadaných žáků v matematické třídě na gymnáziu W. Piecka. (na Píkárně). Jak se vnímalo samo dítě, které někdo označil jako mimořádně nadané? Jak vás brali spolužáci?

  Já vám napřed řeknu, jak jsem se tam vůbec dostal. Jsem z muzikantské rodiny a dlouhou dobu jsem si myslel, že jediný způsob, jak se můžu uživit, je muzika. Nejdřív to vypadalo, že se stanu klavíristou. Táta i strýc byli klavíristé a skladatelé a já jsem nepočítal, že bych se mohl živit něčím jiným. Byl jsem spíš orientovaný humanitně na jazyky a muziku, k tomu jsem měl dispozice. Na střední školu jsem nastoupil na klasické gymnázium, kde byla latina a řečtina. Tam jsem půl roku studoval s tím, že po takových čtyřech měsících mi vycházela z matematiky trojka a z fyziky čtyřka. V té době jsem si náhodou přečetl nějaké knihy, víceméně populární, které ale způsobily, že mě matematika natolik zaujala, že jsem si řekl, že tohle je možnost zkusit něco, co nikdo z naší rodiny profesionálně nedělal. Táta z matematiky sice maturoval a dědeček byl učitel, ale nikdo to nedělal profesionálně, široko daleko v celé rodině. Pro mě to bylo takové dobrodružství. V těch šestnácti letech jsem se tedy rozhodl, že přejdu z akademického gymnázia ve Štěpánské na „Píkárnu“. Fakt je, že nevím, co se přesně odehrávalo mezi rodiči a řediteli, protože ten přestup samozřejmě domlouvali oni. Ředitelé to museli povolit oba. Pan ředitel ze Štěpánské nad tím kroutil hlavou, když viděl ty známky, ale nakonec mi to povolili. Na Píkárně byl mým třídním pan docent (tehdy profesor gymnázia) Calda. A v podstatě díky němu jsem u matematiky asi zůstal. On mi umožnil dohnat spolužáky. Na Štěpánské mě varovali, že jdu právě mezi ty nadané žáky, kteří chtěli matematiku dělat odjakživa, kteří jsou k tomu predisponováni a jsou nejlepší a tak podobně. Řekl jsem si, že to aspoň zkusím, a pan docent nade mnou držel ochrannou ruku celý první půlrok.

Když jste přešel na novou školu, tak jste cítil, že oni jsou někde jinde než vy?

  Samozřejmě. Přišel jsem tam a nerozuměl jsem ničemu. A bylo jasné, že nemá cenu mě zkoušet. Ta třída byla napřed, měli o mnoho hodin matematiky víc a měli za sebou půl roku. Musel jsem hned začít s doučováním. Pan docent mě nezkoušel a velmi tolerantně čekal, jak se pomaličku začnu chytat. A tak se mě vždycky ptal: „Můžu se tě na tohle zeptat“? A já, když jsem to věděl, řekl jsem, že ano. Potom jsem napsal i nějakou tu písemku a první ročník jsem končil dvojkou, což byl v té situaci úžasný vzestup. Další ročník už jsem dělal normálně v rámci třídy, ale jako mimořádně nadaný matematik jsem se rozhodně necítil.

Když byl třeba zadán nějaký problém ve třídě a ten se řešil, byl jste ten, kdo přicházel s originálními nápady?

  Ne, já jsem to zvládal, měl jsem jedničky, to ano, ale nijak brilantní jsem nebyl, na to tam byli jiní. Já jsem měl takové to obecné nadání. Byl jsem spíše všestranný a měl jsem občas v něčem přehled a také dobrou vyjadřovací schopnost. Z toho těžím dodnes. Když musím napsat projekt nebo závěrečnou zprávu, dělá se mi to možná lépe než některým kolegům. Ale matematika má tu výhodu, že se v ní uplatní různí lidé myslící různě, každý si může najít svoji parketu.

V čem se lišil spolužák, kterého byste označil jako brilantního matematika?

  Ten problém uchopil a dokázal do něho vniknout. Měl nápad a vyřešil problém rychleji než ostatní. Zatímco já, jako ten normální člověk, jsem nad tím musel dlouho sedět. Sice jsem na to taky přišel, ale neměl jsem tu jiskru. Mohu to porovnat třeba s muzikou - nemám problém doprovodit písničku, když mi někdo dá melodickou linku. Sednu ke klavíru a nějak to zahraju. Něco podobného mají ti talenti v matematice. V muzice mi něco zbylo z otcova talentu, kdežto v té matematice to všechno je otázka energie, úsilí. Když se vrátím ke gymnáziu, pan docent vedl své hodiny velmi neformálně. On byl pravý opak školometství. Měl humor a jeho hlavní rys, který jste určitě postřehli, byla hravost. Hravost, kterou ostatně má mnoho matematiků. Dívají se na matematiku jako na krásnou zábavu. Hodiny měly orientaci na problém, na nějakou zajímavou věc, kterou je třeba vyřešit. Pan docent přinesl nějaký objekt -i když to byl třeba jen trojúhelník nebo nějaká elementární úloha. Pro studenty to bylo něco nového a on to tam předložil ne jako látku, kterou je třeba se naučit podle osnov, ale jako něco zajímavého, čím se budeme zabývat. Dal nám možnost se ptát a případně zasahovat do výkladu, prostě nikdy to nebyla nuda. Z látky vybíral věci, které byly nějakým způsobem překvapivé nebo žáky dokázaly zaujmout. Říkám žáky, protože ve třídě bylo pětadvacet kluků a jenom šest holek, takže si dovedete představit, jak to vypadalo. Nicméně ta parta byla výtečná a dodnes se scházíme. Pan docent oslovoval třídu vesměs „zločinci“. Nerad bych se mýlil, ale myslím, že to bylo jeho oblíbené oslovení. A tak prostě přišel a „zločincům“ vysvětlil nějaký dobrý trik.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 6/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy