5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Moudrý učitel rozlišuje žákův školní výkon a kvalitu jeho povahy

Moudrý učitel rozlišuje žákův školní výkon a kvalitu jeho povahy

Autor: Václav Dvořák | Datum: 8.9.2006 | Vydání: 7/2006

Úkolem školy není jenom zprostředkovávat informace, ale má děti také vychovávat. Učitel se však musí naučit přemýšlet nad každým slovem, které žákovi řekne. Jeho moc nad ním je totiž větší, než si mnohdy myslí, tvrdí známýdětský psycholog Jaroslav Šturma.

V současnosti se hodně hovoří o krizi rodiny, jejímž znakem je mimo jiné fakt, že víc než polovina manželství se rozpadá, a to často i manželství s malými dětmi. Promítá se tato krize i do škol?

Určitě. Aby dítě mohlo přistupovat ke světu se zdravou sebedůvěrou, potřebuje kolem sebe mít stálý malý okruh osob. Potřebuje, aby mu rodiče projevovali bezpodmínečnou lásku, tedy lásku, kterou si nemusí zasloužit. Je třeba říci, že dvě třetiny dětí takovou zkušenost má, zhruba třetina dětí však sice naváže se svými rodiči vztah, ale tento vztah je pro ně nezřídka zatížen úzkostí, nejistotou či napětím, a představuje tedy pro ně psychickou zátěž, namísto toho, aby byl zdrojem opory. Takové děti mívají později ve škole různé problémy a hůře ji zvládají.

Podle některých odborníků se tak posiluje role školy, která nemá jen vzdělávat, ale vést k pozitivním životním postojům.

Úkol základní školy je nenahraditelný -je socializační institucí. Neredukoval bych práci učitelů jen na zprostředkování informací, ale ve škole jde také o nácvik určitých dovedností, které se týkají například soužití s ostatními. U každého se z přirozené povahy objevují tendence soupeřit, prosadit se na úkor druhého. Tyto vlastnosti je třeba kultivovat a ukázat, že někdy se cíle dosáhne lépe ve spolupráci s druhými. To ale samozřejmě znamená,že se musím i něčeho zříci. Škola musí děti formovat, vychovávat k určitým hodnotám a postojům. Školy v tom ale zatím mají velké rezervy, už proto, že v nich existuje určitá jednopólovost - děti většinou vychovávají učitelky-ženy. Abych to shrnul: školu nelze redukovat pouze na předávání informací, musí se podílet na procesu socializace dítěte, který začíná v rodině.

Z jakého důvodu není podle vás pro děti dobré, že se převážně setkávají s učitelkami ženami?

Z psychologického hlediska platí, že každý k plnému rozvoji potřebuje interakci dvou pohlaví: otce a matky, ale i učitele a učitelky. V současnosti se pod falešnou rouškou rovnosti nahrazuje obohacující rozdílnost uniformitou. Ve skutečnosti vychovávají muži a ženy děti každý trochu jinak. Dítě může stejně intenzivně přilnout k otci i matce, rozdílný přístup je však obohacuje. Otec a matka - a platí to i pro učitele a učitelku - mu ve výchově nabídne něco jedinečného, co ten druhý neumí. Dítě se také skrze prožívání interakce matky a otce učí, jak vycházet s druhým pohlavím. Někdy rodiče říkají, že chtějí své dítě za každou cenu uchránit od rozporů a konfliktů. To ale platí u nekonstruktivních konfliktů, které nemají východisko. Každé dítě se ale potřebuje učit zacházet s konflikty tak, aby bylo schopné obhájit svá práva, hledat kompromisy a řešení. Učí se také, že může dělat chyby, že nedělá všechno dobře a že je vždy možné začít znovu. Je zajímavé, že děti, které mohou s důvěrou přilnout k rodičům, jsou v pozdějším věku schopny řešit konflikty úspěšněji než ostatní. Dovedou se vyhnout zbytečnému konfliktu a pokud už do něj „jdou“, umí se obhájit, a to bez zbytečného zraňování druhého. Navíc jsou schopny s tím druhým začít zase znova normálně jednat.

Dařilo by se školám lépe formovat děti, kdyby bylo víc učitelů-mužů?

Zcela jistě. Roste nám počet dětí, které psycholožka Jiřina Prekopová nazývá malými tyrany. Často to souvisí s tím, že v rodinách jsou slabí otcové, pokud jsou vůbec přítomni. A škola si často stěžuje, že je bezmocná vůči dětem, které si dělají, co chtějí. A přece jenom muž s přirozenou autoritou, který nezačne dítě učit až v deváté třídě, ale provází je od útlého věku, dokáže dítě mnohem víc usměrnit.

Říkal jste, že v rodině se dítěti dostává bezpodmínečné lásky. Jaký vztah mají mít učitelé k žákům?

Když se dítě narodí, zaslouží si bezpodmínečné přijetí, lásku bez podmínek. Postupně se musí objevit i druhý pól, tedy láska, kterou si člověk musí zasloužit. Francouzsky se žák řekne élčve, což je ze slova elevatus - ten, kdo je pozvedáván. Škola je typicky prostředím, které je nastaveno na podmínečnou lásku - mám tě rád, ale dobrou známku si musíš zasloužit. Škola se musí učit s touto podmínečnou láskou spojenou s výkonem zacházet velmi citlivě, je to velmi silná formativní zbraň. Lépe se s tím vyrovnává dítě, které je bezpodmínečně přijaté rodiči, a tak přijímá s důvěrou i další lidi. Když takové dítě nedostane dobrou známku, nebere to osobně. Považuje to za objektivní informaci od člověka, o kterém se může na základě dosavadních informací domnívat, že to s ním myslí dobře. Děti, které v rodině nezažily pocit bezpodmínečného přijetí, častěji vnímají takto podmíněnou lásku negativně: neděláš to dobře, proto tě nemám rád. Záleží ovšem i na postoji pedagoga - moudrý učitel dokáže žákovi signalizovat, že neztotožňuje jeho školní výkon s kvalitou jeho povahy. Kdo to ale opravdu dovede? Učitelé byměli být v této dovednosti hodně trénováni. Dávkované udělování přízně a lásky s každým dítětem dělá něco jiného -jednomu pomáhá orientovat se, druhé může úplně vykolejit. Když píšeme doporučení dětem se specifickými poruchami učení nebo chování, v nichž se pro ně pokoušíme vydobýt víc tolerance v klasifikaci, zdůrazňujeme, aby bylo využíváno povzbudivého aspektu hodnocení. Klasifikace se často redukuje na pouhou zpětnou vazbu a když žák z nějakého důvodu nemá předpoklady pro to, aby byl úspěšný - a děti se specifickými poruchami jdou od neúspěchu k neúspěchu, to je jejich problém - může jej takový způsob hodnocení utvrdit v tom, že nemá žádnou šanci být lepší.

Rodiče si ale často stýskají, že učitelé jejich dítě hodnotí podle jejich školního výkonu - známé jsou věty o tom, že někdo roste pro šibenici.

Učitelství musí být nejenom řemeslem, tedy každodenní dřinou, nejenom vědou, tedy souborem poznatků, ale také uměním, které vyžaduje vcítění a znalost lidských povah. Budoucí učitelé by si během svého formování napedagogických fakultách měli osvojit přesvědčení, že postoje k tomu druhému, verbálně i neverbálně vyjádřené, na dítě silně působí. Mám-li v péči dítě několik let několik hodin denně, tak z povahy tohoto asymetrického vztahu -jsem dospělý s velkým vlivem, kterému dítě vystavuji - mám obrovskou odpovědnost. Měl bych přemýšlet nad každým slovem. Někdy učitel žákovi řekne a třeba to ani nemyslí moc vážně: z tebe nic nebude, rosteš pro šibenici. Jeho slova ovšem zapůsobí víc, než si myslí. Psychologové popsali pygmalionský efekt, čili princip sebevyplňujícího proroctví. Pygmalion v Ovidiových Proměnách vyřezal krásnou sochu dívky ze slonoviny a silou svého očekávání ji probudil k životu. Každého z nás formuje naše očekávání a také očekávání ostatních. Když učitel dá žákovi nálepku - hloupý, nebo naopak snaživý - vytváří tím podmínky pro to, aby se žák takovým opravdu stal.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy