5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Naše děti nemají stejné šance získat kvalitní vzdělání

Naše děti nemají stejné šance získat kvalitní vzdělání

Autor: Václav Dvořák | Datum: 9.6.2006 | Vydání: 6/2006

Děti z dělnických rodin mají o dost nižší naději, že získají dobré vzdělání než jejich stejně nadaní vrstevníci z rodin bohatších intelektuálů. Navíc velká část dětí zbytečně končí na učilištích, která jsou"slepou vzdělávací uličkou". Náš vzdělávací systém prostě nedá šanci mnoha talentovaným žákům, tvrdí známý sociolog PETR MATĚJŮ.

Začal bych otázkou z oblasti sci-fi. Představme si nenarozené dítě, které si může vybrat rodinu, do níž se chce narodit. O jakou rodinu by mělo jít, kdyby hlavním zájmem tohoto dítěte bylo dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání v českém školství?

Za prvé to musí být rodina dvou vysokoškoláků, kteří pokud možno mají také rodiče s vysokými školami, protože genetika působí, ať chceme nebo ne. Druhou podmínkou je, aby tato rodina žila ve velkém městě, kde sídlí drtivá většina lepších škol. Mobilita se totiž u nás nepěstuje, takže dítě z menšího města či dokonce vesnice je handicapováno rozsahem nabídky vzdělání v jeho okolí. Význam místa narození je velký i proto, že náš vzdělávací systém neumí pomáhat dětem, které jsou na tom s mentální kapacitou o trochu hůř než ti úplně nejlepší. Průměrně nadané dítě z venkova je na tom tedy hůř než stejné dítě z města. Je také třeba, aby šlo o rodinu, v níž dospělí přikládají vzdělání svých dětí velký význam. I někteří poměrně dost vzdělaní rodiče totiž dávají přednost tomu, že se jejich dítě spolehne na neformální sociální sítě a různé jiné"zkratky"vedoucí k velkým výdělkům.

Zeptám se ještě jinými slovy: představme si skupinu stejně nadaných dětí z různých poměrů. Mají všechny stejné šance?

Když se podíváme na to, jakého vzdělání chce dosáhnout 20 procent nejnadanějších dětí z různých sociálních prostředí, ukáže se, že z dětí s nejnižším sociálním původem usiluje o postup na vysokou školu necelá pětina,zatímco z dětí z rodin sociálně nejsilnějších je to 90 procent. Budoucí vzdělávací dráhu tedy jednoznačně předurčuje sociální původ. A jak je možné, že nadané děti pocházející z chudších poměrů tak málo usilují o vysokoškolské vzdělání? Odpověď: sociální zkušenost. Lidé z nižších sociálních vrstev cítí, že vzdělávací systém je poměrně uzavřený, že nestačí jenom talent dítěte, ale je důležité, zda předtím prošlo třeba víceletým gymnáziem, které ale studují převážně děti z rodin s vyšším vzděláním a sociálním postavením. Dojde jim, že i když je jejich dítě nadprůměrně talentované, jeho šance dostat se na vysokou školu jsou velmi omezené.

V čem by se náš systém školství měl změnit, aby i sociálně slabší byli víc ochotni směřovat své děti k vysokoškolskému vzdělání?

Náš systém je v Evropě a možná i ve světě nejznámějším příkladem toho, čemu se říká selektivita, proto je třeba jej víc sjednotit. Především je nutné, aby děti nebyly už v 11 letech rozdělovány tak, že se předurčí jejich budoucí osud. U většiny z deseti procent dětí, které vezmou na víceletá gymnázia, je totiž už předem jasné, že se dostanou i na vysokou školu. Tímto krokem se však zároveň zhorší podmínky pro ostatní děti, které zůstaly na základních školách. A to ještě po základní škole pošlete 35 procent dětí do učňovské školství a jednoznačně jim tak zavřete možnost studovat na vysoké škole. Celé skupiny populace jsou tak znevýhodněny už v dětství. Proto by se co nejvíc dětí mělo až do 17 let či 18 let účastnit stejného systému studijních programů. Tyto programy by byly orientovány na všeobecné vzdělání a až někdy po 14. či 15. roce věku dítěte by začaly individuálně prohlubovat určité odborné znalosti - některé děti mají zájem o přírodní vědy, jiné o humanitní, další o technické atd. Náš systém by se mohl trochu inspirovat třeba americkými středními školami, kde vedle předmětů společných pro všechny žáky existují předměty odpovídající zájmům žáků a tomu, co by jednou chtěli dělat nebo studovat. Důležité je, že všichni stále chodí do jedné školy, takže nedochází ke zmiňované časné selekci.

Ministerstvo dlouho hájilo učňovské školství, nyní přišlo s návrhem, že rozšíříme počet míst na gymnáziích. Je to podle vás řešení?

Ne. Předně je to jako vždy ode zdi ke zdi. Ministerstvo nejprve tvrdilo, že potřebujeme učňovské školství, abychom uspokojili poptávku zaměstnavatelů. Odhlédneme-li od toho, že je hloupé podlehnout diktátu zaměstnavatelů,kteří tím pádem rozhodují o životních osudech našich dětí, je velmi nešťastné, že posíláním dětí do učňovského školství produkujeme budoucí nezaměstnané. Zaměstnavateli pečlivě vyškolíme mladé lidi do nejmenšího detailu, on pak zkrachuje nebo přejde na jinou výrobu, a najednou máme na trhu práce lidi s úzkou specializací, kteří se neumějí naučit něco nového. Ministerstvo proto nyní začalo říkat, že by většina měla studovat na gymnáziích, což je druhý extrém. Gymnázium je u nás vnímáno jako příprava na studium na vysoké škole. Když jej někdo dokončí a na vysokou školu se nedostane, velmi těžko shání práci. Moderní vzdělávací systém stojí na podobném středoškolském vzdělání pro všechny, které se postupně odborně zaměřuje. Tuto roli by mohla sehrát lycea. Po takové škole má student ještě šanci, že se dostane i na vysokou školu a pokud mu to nevyjde, má dobrý základ pro uplatnění v praxi. Děti z nižších vrstev by získaly možnost studovat na vysokých školách, která se jim dnes uzavírá, protože učňovské školství je na další studium nepřipraví. Myslím si, že bychom postupně měli náš systém víc přiblížit systému americkému nebo finskému a odklonit jej od klasického rakousko-uherského modelu, v němž je pro studenty středních škol připraven seznam znalostí, které musejí do konce studia zvládnout, přičemž na tomto seznamu chybí jediná, ale nejpodstatnější dovednost: umět se učit. A přitom to má být přesně naopak: studenti nemusejí mít tolik poznatků, ale musejí se je umět naučit, až to budou potřebovat. Není to ale jen náš problém, ale i Rakušanů, Němců, Poláků či Maďarů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 6/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy