5000
Kurz jako dárek Rodina a škola jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Nemusíme být perfektní, stačí, když budeme dobří rodiče

Nemusíme být perfektní, stačí, když budeme dobří rodiče

Autor: Jan Nejedlý | Datum: 5.10.2017 | Vydání: 8/2017

Chceme být perfektní rodiče dokonalých dětí. Místo toho jsme vyčerpanými asistenty, taxikáři, sponzory a skalními fanoušky našich nespokojených potomků. „Stáváme se štvanci rozvoje svého dítěte,“ říká psycholožka Pavla Koucká. Zatímco ve světě vznikají vůči přehnaně aktivním stylům výchovy alternativy typu pomalé, jednoduché či líné rodičovství, Pavla Koucká přichází s vlastním konceptem uvolněného rodičovství. Je to koncept, o němž napsala knihu a který zároveň sama žije. Proto je její kniha hodně osobní, a proto takové byly i naše otázky.

Nemusíme být perfektní, stačí, když budeme dobří rodiče

Jak vypadalo dnešní ráno u vás v rodině? Byla jste dostatečně uvolněným rodičem?

Myslím, že jo. Byla docela pohoda. Děti jsou při vypravování z domova už v lecčems samostatné. A je taky dobré, že ještě nejsou potřeba všechny ty rukavičky, čepičky a šálečky, které mají tendenci se ztrácet. Zatím si užíváme.

Takže vás nenachytám, že byste porušila svá pravidla...

Víte co, já taky nejsem vždycky úplně uvolněný rodič. I na mě samozřejmě doléhají různé tlaky a povinnosti. Nechovám se vždy podle učebnice. Takový je život.

Kolik máte dětí?

Tři. Nejstarší Doubravce je osm a půl, Horymírkovi bude brzo sedm a Růžence pět.

Jak říkáte Horymírovi domácky?

Hory, Horynku. Horymírku. Mně se velmi líbí česká jména, jsou libozvučná, můžete si s nimi hrát. Pokaždé, když je vezmu do pusy, mám z toho radost.

Jak vypadaly vaše odchody z domu, když byly děti menší a kalendář ukazoval řekněme prosinec.

Přiznám se, že někdy byl problém vůbec odejít z bytu. S Horymírkem jsem měla tou dobou značné oblékací potíže. V roce a půl se naučil svlékat a pořád si oblečení sundával. Jít ven znamenalo obléknout maličkou Růženku, zašátkovat si ji, dopomoct Doubravce, a nakonec – to už jsem byla úplně zplavená – přeprat Horymíra, obléknout ho, přehodit si ho řvoucího a vzpínajícího se přes rameno, a takhle odejít z bytu. Bylo to opravdu náročné období. Musím říct, že byly dny, kdy jsem rezignovala na to jít ven.

Tady někdy jste si řekla, že to jde i jinak? Že rodičovství nemusí být tak upjaté a po všech stránkách precizní?

Tohle poznání přicházelo v několika vlnách. První větší vlna přišla už v těhotenství s Doubravkou. Jak šel čas, naše okolí se více a více divilo, že nemáme pro miminko nic připravené. A my se zase divili sáhodlouhým seznamům toho, co všechno že to má miminko potřebovat: hromady oblečků, spousta drogerie, věci z lékárny, postýlka, monitor dechu, chůvička... Myslela jsem na samice lidoopů, které se o nepříliš odlišné mládě postarají samy v pralese, bez všech těch vymožeností. No a když se má dcerka narodila, začala potvrzovat to, co jsem intuitivně cítila: že miminko nepotřebuje krom láskyplné péče opravdu skoro nic. Nepoužívali jsme ani postýlku, ani kočárek, ani monitor dechu, ani chůvičku. Žádné dudlíky, houpadla a kdesi cosi. Jen šátek, pár oblečků a plínek.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2017.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Škola Michael Rozumíme penězům Gymnázium Amazon Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy