5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Od fňukání k vlastnímu hlasu

Od fňukání k vlastnímu hlasu

Autor: Nina Rutová | Datum: 9.9.2014 | Vydání: 7/2014

Když jsem si dala schůzku s Ivanou Vostárkovou, měla jsem trochu trému. Pozná, co se s člověkem děje, doslova po hlase. Na jejích seminářích proto člověk neobjevuje jen svůj hlas, ale s hlasem také sám sebe.

Od fňukání k vlastnímu hlasu

V hodině zpěvu, ve sboru, na konzervatoři se člověk postaví a začne s hlasovým cvičením, s intonací, se zpěvem. Jak začínají vaše lekce?

Začínám jednoduchými, elementárními fyziologickými projevy, jako je očichávání, sfoukávání, popotahování, zkrátka tím, kde je přirozené zapojit s dechem i celé tělo. Teprve postupně začínáme do projevu přidávat hlas, zařadíme vzdech, smích, pláč, nějaké fňuknutí.

Když se narodíme, nemáme přece k dispozici slova, ale hlas. Jeho pomocí komunikujeme s maminkou, a dáváme jí tak najevo své potřeby. A nevyjadřujeme jím jen potřeby fyzické, jako je hlad, zima, bolest, ale taky své potřeby citové. Miminko neřeší, jak jeho hlas zní. Nechá hlas, aby se tvořil, a maminka z něj poznává, co se děje. Vycházím z toho, co je skutečným důvodem k hlasovému projevu: radost, strach, údiv. Ve chvíli, kdy dítě začne mluvit, začne ztrácet stoprocentní schopnost neomezeně vkládat muzikalitu do hlasu. Z toho vycházím.

Co máte na mysli muzikalitou miminek?

Intonační pestrost, temporytmus, dynamické proměny… Ve chvíli, kdy začneme mluvit, začne tato neomezená pestrost chudnout. Dostaneme se do celkem stereotypních mluvních i temporytmických linek, náš projev ztrácí plasticitu, zvukomalebnost.

Chodí k vám na hlasovou terapii i malé děti?

Ano, chodí. Stává se, že některé děti nezvládnou přechod do školky, často chtějí především vyhovět, splnit úkol, zavděčit se, bojí se věc udělat po svém, případně přijdou na výhody, které plynou ze splněného úkolu, a tak ztrácejí vztah samy k sobě a ke svým potřebám. Za nebezpečné považuji i všudypřítomné soutěžení. Když ani rodina neošetřuje základní sociální potřeby dítěte, neposkytne mu čas, v němž se může projevit, je zle. A já se pak setkávám s těžce porušenými hlasy již ve věku tří, čtyř let. Citově frustrované děti na hlas tlačí, zlobí, upozorňují na sebe nebo jsou to naopak děti zakřiknuté, skoro jim není rozumět.

Jak pracujete s tak malými dětmi?

Děláme různé zvuky, napodobujeme zvířata, představujeme si, jaké zvuky vydávají, když se mazlí, když se zlobí, a najednou tyhle děti zjistí, že si zase mohou něco dovolit. Artikulace přece není plnění něčeho, ale tvorba a jednání slovem. Když školka v dětech omezí potřebnou svobodu v určitém stadiu vývoje, může to mít následky pro celý další život. Učitelky by měly být kvalitně vzdělané v tom, aby se projevovaly autenticky a přesvědčivě nejen ony samy, ale aby také ponechaly dost prostoru pro autentické projevy dětí. Netlačily je k výkonům, požadavkům, odměnám a trestům. Jejich schopnosti se tím pak zužují, místo aby se rozvíjely.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy