5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Odkaz pedagoga ve výslužbě

Odkaz pedagoga ve výslužbě

Autor: Jiří Karban | Datum: 6.2.2015 | Vydání: 2/2015

Humor Miloslava Šimka měl svého času lepší účinky než antidepresiva. Mnozí by to jistě rádi dosvědčili. Zvláště ti, kterým tady už jedenáct let chybí. Naštěstí po něm zůstalo dílo, v němž škola, rodina a společenské jevy hrají podstatnou roli.

Odkaz pedagoga ve výslužbě

V souvislosti s daty v závorce (7. 3. 1940 – 16. 2. 2004) se v nejbližší době nabízejí hned dva důvody, proč si vzpomenout na Miloslava Šimka. To je ale spíše práce pro redaktory, kteří sledují kalendář výročí a často jen opisují to, co už opsal někdo jiný. Připusťme, že existuje jiný důvod, proč častěji zmiňovat právě muže, u jehož jména se objevovala nálepka „pedagog ve výslužbě“. Neměli bychom totiž zapomenout na dílo, které tu po sobě zanechal.

Leckterý skeptik by mohl namítnout, že texty a nahrávky, pod nimiž je podepsán Miloslav Šimek, mohou zaujmout už jen staromilce. Že takové soudy mohou být předčasné, ukázal zájem o videozáznam, který před nedávnem sdíleli uživatelé sociálních sítí – a sice scénku, v níž málem zapomenutý humorista předváděl prezidentský projev. V elektronických diskusích se objevovaly nadšené komentáře a výkřiky, že Šimek byl vlastně vizionář, který na počátku tohoto století předpověděl další politickou kariéru a svérázný styl Miloše Zemana. Byla to jen náhoda, nebo se dočkáme dalšího výlovu scének a skečů, které zapůsobí jako žhavá reflexe současnosti?

Učitelem navždy

Miloslav Šimek sice vystudoval učitelství (čeština, dějepis, výtvarná výchova), avšak působení v oboru pro něj bylo jen krátkodobou životní etapou. Osudové přátelství s Jiřím Grossmannem ho v uvolněné atmosféře šedesátých let nadlouho odválo tam, kde mohl rozvíjet svůj talent: do světa malých divadel a později do záře reflektorů televizních estrád. Klub Olympik, divadelní prkna v Semaforu, Divadlo Jiřího Grossmanna, rozhlasová a televizní studia… Tam všude zanechal tvůrčí stopu.

Přesto nelze říct, že by na školu zapomněl. Prostředí, v němž se v různé míře potkávají představy pedagogů, žáků a rodičů, pro něj bylo silnou inspirací. V povídce Jak jsem se stal učitelem se můžete dočíst: „Nemohl jsem se dočkat školního roku. Tak jsem se na děti těšil. V lese jsem si uřízl lískovku na darebáky a po večerech pročítal pedagogické spisy – Makarenka, Nejedlého a kata Mydláře.“

Podle četnosti školních situací v textech i scénkách by se dalo říct, že svět vzdělávání Šimka snad i podvědomě fascinoval. I když už nestál před tabulí, ale na jevišti, rozhodně nerezignoval na učitelský způsob komunikace. Ať už v průběhu několika desetiletí umělecky spolupracoval s Jiřím Grossmannem, Luďkem Sobotou, Petrem Nárožným, Jiřím Krampolem, nebo Zuzanou Bubílkovou, vždy si ponechával roli toho, který je zkušený, racionální a umí vést či navádět. Některé scénky se Sobotou či Krampolem toto pojetí ukazují v extrémním provedení.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy