5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Osobnost může z dítěte vychovat jen člověk, který je sám osobností

Osobnost může z dítěte vychovat jen člověk, který je sám osobností

Autor: Marie Těthalová | Datum: 7.3.2012 | Vydání: 3/2012

Empatie, schopnost dobře komunikovat i všeobecná vzdělanost. To jsou podle Vladimíry Spilkové dovednosti, bez nichž se dobrý učitel neobejde. Povídali jsme si i o plošných testech, známkování a vzdělávání budoucích učitelů.

Osobnost může z dítěte vychovat jen člověk, který je sám osobností

Kdo je z vašeho pohledu kvalitní učitel?

Kvalitní učitel má podle mě určité osobnostní předpoklady, lidské kvality, a pak také prošel kvalitním vzděláváním. Je to člověk, který rád učí a rád pracuje s lidmi. Musí mít svou profesi rád. Zajímá se o žáky, zajímají ho jejich názory. Musí mít také dobré znalosti, a to jak pedagogicko-psychologické, tak samozřejmě i toho, co učí. Musí mít také dobré všeobecné vzdělání. Už Masaryk říkal, že i učitel v první třídě se má učit filozofii. Je to taková nadsázka; nejde o to, aby byl filozofem, ale aby i k malým dětem uměl přistupovat s moudrostí a otevřeností. Musí mít také dobrou znalost vývojové psychologie, aby poznal, co v každém dítěti je, aby se z každého dítěte snažil „vytáhnout“ maximum.

Kvalitní učitel musí být vybaven i určitými dovednostmi, například by měl být schopen kvalitní komunikace, musí mít empatii, musí být schopen naslouchat tomu druhému, musí umět argumentovat a podobně. Také je důležité, aby uměl vytvářet dobré klima ve třídě, aby se tam dítě cítilo bezpečně, dobře, aby se tam nebálo. Také musí dětem vytvářet co nejkvalitnější podmínky pro učení. Ovšem mezi žáky jsou velké rozdíly; pro kvalitního učitele je typické, že umí přistupovat k žákům individuálně a že si uvědomuje, jak velké rozdíly mezi nimi jsou z hlediska nadání, tempa práce, jejich zájmů…

Dnes se také hodně rozevírají nůžky v kvalitě rodinného prostředí. Některé děti jsou velice opečovávané a rodiče s nimi tráví volný čas kvalitním způsobem, jsou to rodiny, kde se čte, chodí do divadel, na výstavy, s dětmi se hodně mluví… A pak jsou rodiny – a není jich málo –, kde se veškerá zodpovědnost za výchovu a vzdělávání přesouvá na školu. Kvalitní učitel by se měl umět snažit pomoci i dětem ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, aby jim kompenzoval podmínky, v nichž vyrůstají, aby alespoň ve škole tyto děti měly co nejpodnětnější prostředí.

Nepochybně by to měl tedy být člověk všeobecně vzdělaný, sečtělý, s kulturními zájmy, který se zajímá i o společenské a politické dění, sleduje, co se ve světě děje. Měl by umět odpovídat i na otázky, které se netýkají toho, co se učí ve škole. I malé děti mají někdy velmi náročné otázky, navíc ještě mají chuť se ptát, tu obrovskou zvídavost, která – dlužno přiznat, že někdy i vinou školy – časem zmizí. Určitě je důležitá i lidská vyzrálost, jeho hodnoty a postoje, kvalitní osobnost. V některých zemích dokonce existuje etický kodex učitele.

Měli by se kvalitní učitelé vyskytovat na všech stupních škol? Zní to asi stupidně, ale už jsem se setkala s názorem, že děti s mentální retardací se nic nenaučí, takže je jedno, kdo je učí, že malé děti ve školce se přeci jen hlídají, takže je jedno, kdo je učí, puberťáci nikoho neposlechnou, takže je jedno, kdo je učí…

To, co říkáte, souvisí s jedním mýtem – podle něj by kvalitní učitelé měli být především na víceletých gymnáziích a na školách pro nadané děti. Lidé si někdy myslí, že u „horších“ dětí, tedy dětí s handicapem, na tom tolik nezáleží, že se toho s nimi stejně nedá tolik dělat.

Podle mě by kvalitní učitelé měli být na všech stupních škol, což je ideál, a – jak víme – realita taková úplně není. Pokud bych musela udělat nějaký výběr, řekla bych, že kvalitní učitel je potřeba zejména u malých dětí, tedy předškoláků a dětí z prvního stupně, kde se kladou základy vzdělávání, rozvíjí se poznávání dětí, ale hlavně je to zásadní období z hlediska rozvoje osobnosti. Když se v tomto období něco pokazí, tak už se to nemusí povést napravit. Je potřeba dítě motivovat, aby se naučilo učit, podpořit jeho zájmy, nadchnout děti pro něco, aby nedělaly věci jen proto, že jim to někdo řekl, ale proto, že samy chtějí. Dnešní děti jsou zahlceny podněty a jsou často znuděné, nesoustředěné, nic je nebaví, jsou apatické…

Kvalitní učitel je také určitě zapotřebí u dětí, kterým „nebylo shůry dáno“, ať už to jsou děti méně nadané, s menšími intelektovými schopnostmi, ale také sociálně znevýhodněné děti. Pro tyhle děti je škola často něčím jako ostrůvkem normálna.

Občas se setkám s názorem, že učitelka mateřské školy nepotřebuje vysokoškolské vzdělání. Stejný názor slýchám i v souvislosti s učiteli prvních ročníků základní školy. Co si o tom myslíte?

Jsem hluboce přesvědčená o tom, že všichni učitelé potřebují vysokoškolské vzdělání. Osobnost může z dítěte vychovat jen člověk, který je sám osobností. Vysoká škola je v každém případě prostředí, které člověka kultivuje, rozvíjí jeho kritické myšlení, schopnost argumentovat a podobně. Ostatně můžeme se podívat na jiné obory, například na medicínu. Pediatr také nemá podstatně nižší vzdělání než jiní lékaři, a to pracuje s malými dětmi.

Tohle podceňování vysokoškolského vzdělání vychází z pojetí učitelství, které u nás bylo hodně podporované před rokem 1989 – tehdy se zdůrazňovalo, že učitel má umět hlavně obsah, to, co učí. Pokud bychom to brali takhle, tak bychom si opravdu mohli myslet, že učivo pro děti předškolního a mladšího školního věku je natolik triviální, že učiteli stačí střední škola. Ale dnes už víme, že učitel by měl mít hluboké akademické vzdělání zejména v pedagogicko-psychologických oborech a v oborových didaktikách – například didaktika matematiky je velmi zásadní.

Nesouhlasím tedy s názorem, že by učitelé předškolních a mladších školních dětí vystačili se střední školou. Ostatně když se podíváme do zahraničí, vidíme, že dnes už má většina zemí univerzitní vzdělávání i pro učitele předškolních dětí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy