5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Osobnostní a sociální výchovu nemůže učit každý

Osobnostní a sociální výchovu nemůže učit každý

Autor: Václav Dvořák | Datum: 24.11.2005 | Vydání: 9/2005

Prostřednictvím rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) se do základních škol dostávají tzv. průřezová témata.

"Vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot," píše o se o nich v RVP ZV. Jedním z průřezových témat je osobnostní a sociální výchova. Jak v praxi rozvíjet výše uvedené teze, na to jsem se zeptali doc. Josefa Valenty z katedry pedagogiky FF UK v Praze, garanta kurzů osobnostní a sociální výchovy v projektu "Dokážu to?".

Co si máme představit pod pojmem osobností a sociální výchova (OSV)?

Výchovný a vzdělávací obor, který si klade za cíl rozvíjet u žáků praktické životní dovednosti vztahující se jednak k němu samému - organizaci vlastního života, myšlení, pocitů, chování - jednak ke druhým lidem: komunikaci, vytváření mezilidských vztahů, spolupráci apod. Svorníkem těchto dvou oblastí je osvojování si zásad praktické morálky.

Část rodičů a pedagogů není z takového pojetí nadšená: podle nich je úkolem školy předávat znalosti, nikoli formovat osobnost mladého člověka.

Na to existují různé názory, nicméně česká škola má ambici rozvíjet osobnost jako celek. Proto se OSV dostala do rámcového vzdělávacího programu, kde přímo naplňuje smysl téměř všech klíčových kompetencí.

Jak vlastně OSV vyučovat?

Se slovem vyučovat tady mám trochu problém. OSV není klasickým vyučováním. Jde o setkání učitele s dětmi, které mají zájem dozvídat se něco o sobě a o svých dovednostech. Učivem není třeba nějaká bitva či dílo spisovatele, ale žák sám. Cílem není přednášet o tématech OSV, ale rozebírat přirozené situace vznikající ve škole - konflikty, situace spolupráce apod. - tak, aby se z nich žáci poučili. Takové situace ale také lze navozovat uměle prostřednictvím různých her a aktivizujících technik, v jejichž rámci může žák přemýšlet sám nad sebou, trénovat dovednosti atd.

Proč nestačí předávat znalosti? Proč je potřeba té praktické formy?

Hlavním cílem OSV je ovlivňování životních dovedností: jak zacházet sám se sebou, jak zacházet s mezilidskými vztahy, jak efektivně komunikovat. Tyto dovednosti těžko někoho naučíte tím, že o nich pouze mluvíte. Je to stejné, jako když například učíte dítě zavázat si botu. Slova nestačí.

Nebudu se tedy ptát, jak vyučovat, ale jak zavést OSV do školy.

Existují čtyři základní způsoby, rámcový vzdělávací program všechny umožňuje a je na škole, jaké si vybere. Za prvé je OSV možné dostat do školy prostřednictvím každodenního jednání učitele, který má určité sociální dovednosti a je stabilní osobností, takže žákovi jednak předkládá dobrý model chování a jednak se k němu sám chová tak, aby vytvářel podmínky pro vznik dobrých vztahů. Tato cesta samozřejmě není stoprocentně uskutečnitelná. Každý jsme nějaký a není možné zařídit, aby všichni učitelé byli "komunikační" andělé. Ale čím více učitelů na škole je komunikačně zdatných a osobnostně stabilních, tím tam bude příznivější atmosféra k rozvíjení životních kompetencí. Stejně jako v jiných podnicích, které dbají na komunikativnost zaměstnanců, měl by i ředitel školy ideálně při přijímání učitelů sledovat nejen to, jaký je učitel odborník, ale také jaký je to člověk. Vždyť u řady profesí zabývajících se prací s lidmi musejí zájemci o práci projít nějakým psychologickým filtrem, z něhož se potenciální zaměstnavatel třeba dozví, že se ten člověk do daného kolektivu nehodí, protože se bude s ostatními hádat. Takový učitel by se měl OSV obloukem vyhnout...

Podle vaší knihy Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi, která právě vychází, lze OSV implementovat také prostřednictvím běžných školních situací. Co si pod tím máme představit?

Když učitel například uvidí, jak se dva chlapci hádají, může je samozřejmě zarazit a pokárat, ale může jim také navrhnout, že si s nimi o tom promluví. Může jim nabídnout možnost reflexe situace tak, aby se k ní sami mohli vyjádřit, aby s ním mohli probrat jiné varianty chování, aby se jí příště třeba už uměli vyhnout. Oni samozřejmě mohou takovou promluvu odmítnout, ale pokud na ni přistoupí, je to dobrá příležitost k osobnostní a sociální výchově. Lze také žákům poskytovat nezraňující zpětnou vazbu. Takovým jednoduchým příkladem je situace, kdy se na vás žák "divně" tváří, aniž by o tom sám věděl. Mnozí lidé vůbec netuší, že se třeba tváří nepříjemně, a tím od sebe jiné odrazují. Učitel může takovou situaci s žákem reflektovat ("Mám dojem, že se na mne hněváš.") a na žákovi pak je, zda si z takové reflektující zpětné vazby něco odnese. OSV však rozhodně není pokárání typu: "Prosím tě, jak to na mě koukáš?!"

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č.9


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy