5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Paměť

Paměť

Autor: Nina Rutová | Datum: 11.11.2009 | Vydání: 9/2009

Vážení rodiče, prarodiče, pamětníci, téma, o němž chci dnes hovořit, bych Vám ráda přiblížila třemi situacemi:

První se týká mé celý život velmi chudé babičky (za první republiky služky), která se po válce nastěhovala v pohraničí do domku po Němcích. Vzala si v neděli na sebe kožich po bývalé majitelce domu a šla do kostela. A jakýmsi nedopatřením se stalo, že ta Němka, které kožich patřil, v tom kostele byla. „Na ty její oči už nikdy nezapomenu. Pořád se na mne dívají.“ Říkala moje babička ještě v 93 letech na smrtelné posteli.

Ty „moje oči“ se na mne dívají, kdykoliv si vzpomenu, že mí nadanější spolužáci se nedostali na školu, zatímco já ano, protože jsem měla vhodnější kádrový profil. Že jsem byla tehdy dítě, to mne naprosto neomlouvá, protože jsem přece už věděla, oč jde. Přemýšlela jsem o tom, že se vzbouřím, ale bohužel jen přemýšlela. Již jako dítě jsem tedy zradila sama sebe a leccos, co se mi pak v životě dělo, chápala jsem do značné míry jako trest za svou tehdejší zbabělost.

Jiřina Šiklová o tom moc krásně píše v publikaci „Věčné časy“. Selhala dle svého vyprávění tehdy, když byla požádána třídní učitelkou své dcery, aby jí vypárala na džínsech americkou vlaječku. „Správně jsem se měla rozčílit, zajít za soudruhem ředitelem, odmítnout tuto pitomost, udělat z toho skandál. Psal se rok 1978 nebo 1979, nikdo by mne byl pro to nezavřel, ale já mlčela, poslechla a přemluvila i dceru, aby to pochopila, vlaječku si schovala do šuplíku stolu a neměla ji přišitou na zadku - a že je důležitější to, že kalhoty dobře sedí, než co je tam napsáno. V těchto pitomostech je podstata totality.“

Snad Vám ty tři situace alespoň trochu napověděly, jaké „nepatrné skutky a myšlenky“ by bylo dobré sdílet, až se Vás někdy děti nebo vnoučata zeptají „Jaké to bylo za socialismu?“. Neříkejte jim to, co se dozvědí z uměleckých i dokumentárních filmů, z knih a časopisů. Řekněte jim ne to, co si pamatujeme tak nějak všichni: jednání s úřednicí na „byťáku“, sovětské kosmonauty na školní nástěnce, hesla za výlohami, páteční odpolední fronty v masně, televizní zprávy s hlasatelem, který přináší zprávy o amerických imperialistech, prvomájové průvody, kemp a mořskou pláž z dovolené v Bulharsku, lidi přelézající zeď německého velvyslanectví, opuštěné trabanty na Malé Straně a konečně cinkání klíčů a svíčky v podvečerním listopadovém smogu.

Řekněte jim, co byste nejraději zapomněli. Zapomněli sami o sobě. Nejde o sebemrskání. Věřím tomu, že je to důležité pro ozdravění rodin, společenství i společnosti.

A pak se třeba společně zasmějte současným reklamám na prostředky údajně zlepšující naši paměť! Dvacet let po převratu


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy