5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Po dobrém, nebo po zlém?

Po dobrém, nebo po zlém?

Autor: Pavel Říčan | Datum: 4.5.2012 | Vydání: 5/2012

Trest je špatná výchovná metoda! Tento názor je dnes velmi rozšířený. Příručky o výchově dětí před tresty varují: působí víc škody než užitku, ponižují dítě, poškozují vztah mezi dítětem a vychovatelem atd. A tělesné tresty? To už je vůbec barbarství, možná i u nás bude brzy plácnutí přes dětský zadeček kvalifikováno jako porušení zákona.

Po dobrém, nebo po zlém?

Dogmatické, paušální zavrhování trestů – to je omyl módních reformátorů pedagogiky, který nemá oporu ani v historické autoritě Komenského, ani v názorech našeho moderního psychologického klasika, profesora Matějčka. (Název tohoto článku kopíruje titul jeho nejúspěšnější populární knížky, která s tresty ve výchově počítá a ze které v tomto článku vděčně čerpám.)

Pravda ovšem je, že v rodinné i školní výchově páchá užívání trestů obrovské škody. Dále je pravda, že trest je až ten poslední prostředek, ke kterému se dobrý vychovatel, ať učitel, či rodič, uchyluje. A konečně je pravda, že správně trestat je umění, kterému je třeba se učit.

Umění trestat se učíme většinou bez teorie, podobně jako umění výchovy vůbec. Čerpáme přitom ze zkušenosti s tím, jak jsme sami byli trestáni jako děti, i když se samozřejmě snažíme neopakovat výchovné chyby svých rodičů. (Někdy pak tu snahu „dělat to jinak, líp než oni,“ přeženeme do druhého extrému.) A nejlepším učitelem umění výchovy je život s dětmi, pokud je máme doopravdy rádi, věnujeme jim čas a jsme ochotni se učit, a to i z vlastních chyb. Přesto však může být užitečné projít si následující zásady. Pomohou nám lépe porozumět tomu, co děláme, a snad v nich najdeme i něco nového.

1. Trest musí být srozumitelný. Dítě musí vědět, za který svůj konkrétní čin (nebo nečin) je trestáno. Jinak mu zbytečně ubližujeme a poškozujeme vzájemný vztah.

2. Trestání má mít předem daná pravidla. Dítě má vědět, jaké jsou jeho povinnosti, co má dělat, a naopak co „se nesmí,“ a také jaké tresty budou následovat, když z daného řádu vybočí. V některých rodinách je takový systém vypracován velmi podrobně, jak to doporučuje knížka Chytrá výchova od Američana L. Koeniga. Rodiče sestaví seznam toho, co se musí a co se nesmí, a na zvláštní tabulce (ta se obnovuje každý den, u větších dětí každý týden) se zaznamenávají prohřešky. Za několik prvních prohřešků přijde varování, za ty další sankce. Sankce spočívají u Koenigů v zákazu oblíbených činností, a to v pevně stanoveném pořadí, např. zákaz pozvat si domů kamaráda, zákaz televize, zákaz internetu, zákaz jízdy na kole apod. Za mimořádné, nepředvídané prohřešky může ovšem následovat trest „mimo systém.“ Zdá se to trochu „přeorganizované“, ale princip lze doporučit.

3. Spravedlivost v očích dítěte. Když chceme dítě potrestat za to, že nesplnilo určitý úkol, musíme si být jisti, že na něj stačilo svými schopnostmi, ke kterým patří i schopnost sebekontroly. Nespravedlivý je také trest za chování, jehož špatnost dítě nechápe: např. předškolní dítě neodlišuje ještě lež od pravdy a nevidí nic špatného na tom, že nám povídá nějaký svůj výmysl. A což když plácnete dítě za použití sprostého slova, které slyšelo z vašich úst!?

4. Přiměřená přísnost. Rodiče mívají sklon trestat nepřiměřeně přísně chování, kterým se dítě vymyká jejich kontrole. Když si třeba šestiletý školák „dovolí“ rodičům zalhat, následuje „spravedlivé rozhořčení“ – nikoli proto, že by tou lží někomu ublížil nebo že by způsobil nějakou zvláštní škodu, ale prostě proto, že už mu „nevidíme do duše“, že nad ním ztrácíme část své moci.

Příliš silný trest vede dítě k útlumu, k pasivitě až apatii, kdy „už je mu všechno jedno“, anebo ke vzdoru, vzpouře, touze po pomstě. To jsou dvě varianty, se kterými končívají bezradní rodiče u poradenského psychologa.

5. Správné načasování. Výzkumy v laboratoři dokázaly, že jestliže chceme, aby se určité chování pokusného zvířete neopakovalo, tak „trest“ v podobě nepříjemného zvuku nebo elektrické ranky má přijít co nejdříve po takovém chování. (Známe to ostatně i z „výchovy“ našich domácích mazlíčků.) U malých dětí platí totéž. Přísné okřiknutí nebo jiný trest má následovat pokud možno ihned. Jakýkoli odklad snižuje účinnost trestu. A že je nesmysl trestat za chování, které si dítě už ani nepamatuje, to dá rozum (a naše zásada

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 5/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy