5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > POMOC, MÁM PANIKU

POMOC, MÁM PANIKU

Autor: Jiří Šustr | Datum: 9.4.2008 | Vydání: 4/2008

Úzkost a strach mají pro člověka adaptivní funkci - pomáhají ho varovat před nebezpečnými životními okamžiky. Stávají se ovšem neužitečnými, pokud trvají nepřiměřeně dlouho a objevují se příliš často. Jedním takovým projevem je panická porucha, kterou doprovázejí opakované ataky masivní úzkosti. Novinkou je, že se tato velmi nepříjemná nemoc diagnostikuje už u dětí.

Neomezují se na žádnou určitou situaci a není možné je ani předvídat. Záchvaty nezvladatelného strachu se objevují rychle a bez oznámení. Intenzivní strach se formuje v dojem, že se něco strašného přihodí. Zasažený získává pocit naprosté ztráty kontroly nad sebou i okolím. Jednotlivé ataky paniky mohou trvat pět až dvacet minut, zřídka i déle. Tato nemoc zvaná panická porucha, v angličtině panic disorder, má podobné příznaky jako lidově známá „panika“, je ovšem velmi závažnější. Panická porucha se velmi dlouho vnímala jako porucha, která se týká jenom dospělé populace. V devadesátých letech 20. století se již začaly objevovat odborné studie, které vzaly v úvahu retrospektivní údaje od dospělých jedinců postižených. Zjištěné údaje naznačovaly, že panické ataky se týkají i dětí a mládeže.

Jaká jsou diagnostická kritéria panické poruchy:

  1. musí se vyskytnout několik panických atak;
  2. nesmí být vyvolány žádnou tělesnou nebo organickou duševní poruchou;
  3. nesmí být vyvolány jinými duševními poruchami (např. schizofrenií, poruchami nálady, somatoformními poruchami - opakované udávání tělesných příznaků spolu s neustálým dožadováním se lékařského vyšetření i po opakovaných negativních nálezech).

Jak panickou poruchu poznáme

Mezi další diagnostická kritéria patří náhlé a nečekané záchvaty vegetativních příznaků (bušení srdce, pocení, chvění nebo třes, dušnost, nevolnost, bolest břicha, závratě, bodání v hlavě apod.) nebo psychických příznaků (depersonalizace - projevuje se pocitem, že zážitky jsou vzdálené, nejsou vlastní; derealizace - svět se jeví jako neskutečný, cizí, bezúčelný). V průběhu záchvatu je přítomna velmi silná úzkost nebo strach (ze smrti, „zešílení“, ztráty kontroly, ztráty vědomí). Často se objevují katastrofické interpretace jako příznaky vážného onemocnění (rakovina, oslepnutí, ochrnutí, žloutenka…). Panické ataky jsou vždy krátké, zpravidla trvají několik minut. Mohou se objevit i v noci ze spánku.

Panická porucha bývá často spojena s fobiemi (strach z opuštění domova, cestování veřejnou dopravou, otevřená prostranství apod.). Pak hovoříme o tzv. agorafobii. Mezinárodní klasifikace nemocí však agorafobii považuje za samostatnou diagnostickou jednotku.

Děti trpí také

Jak bylo výše předznamenáno, z retrospektivních studií se zjistilo, že dospělí jedinci trpící panickou poruchou přiznávali výskyt symptomů již v dětství. Například v rámci rozsáhlé epidemiologické studie, která byla zaměřena na zjištění duševních poruch (osloveno až 18 tisíc respondentů), se vyskytlo 18 % dospělých, kteří nástup projevů paniky zaznamenali před 10. rokem, a 7 % hovořilo o začátku problémů mezi 10. až 15. rokem. Nejvíc respondentů uvedlo počáteční projevy příznaků mezi 15. až 18. rokem života. Podrobnější výzkum, jenž měl pro odhalení panické poruchy i „tvrdší“ kritéria, se týkal souboru 136 hospitalizovaných dětí. Panická porucha se zjistila u 3 děvčat a 4 chlapců ve věku 7 až 12 let.

Proč má dítě paniku

Vznik a rozvoj panické poruchy ovlivňují specifické rizikové faktory. K nim patří citlivost k úzkosti, behaviorální inhibice (zábrana, útlum v chování) a zneužívání drog. U tzv. citlivosti na úzkost jde o psychologickou charakteristiku, která odráží míru přesvědčení dítěte, že příznaky úzkosti znamenají nějaké onemocnění, resp. ohrožení. Jestli je citlivost na úzkost vyšší, zvyšuje se tak i ostražitost na signály, které ji předznamenávají, zároveň se zvyšuje motivace vyhnout se situacím nebo podnětům, jež by mohly úzkost vyvolat. Učitelé by se proto měli snažit o respektování takovýchto dětských osobností, které mohou být zjednodušeně řečeno nastavené úzkostně reagovat. Není asi potřeba zdůrazňovat, že úzkostnost nevznikla jejich vlastní vinou. Na první pohled složitý termín behaviorální inhibice se dá zjednodušeně vysvětlit jako temperamentová charakteristika dítěte reagovat úzkostně, se strachem a vyhýbavým chováním, když je vystavené neznámé nebo nebezpečné situaci. Výzkumy poukázaly na to, že míra této temperamentové charakteristiky výrazně vzrůstala u dětí rodičů s panickou poruchou a depresí.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy