5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Případ „vraždící“ logopedky

Případ „vraždící“ logopedky

Autor: Vojtěch Pišl | Datum: 6.3.2015 | Vydání: 3/2015

Podle informací v médiích se otec dvou dcer z Nýrska na Klatovsku oběsil dva týdny poté, co mu policie na základě podezření logopedky, že své dítě sexuálně zneužívá, dočasně znemožnila kontakt s rodinou. Ať už to bylo jakkoli, dav bažící po lynčování viní z jeho smrti logopedku. Naprosto nesmyslně.

Případ „vraždící“ logopedky

Logopedka měla podezření, že je dítě zneužívané. Jako logopedka takové podezření přirozeně neposoudí, proto ho musí nahlásit někomu, kdo to posoudit umí. Je to i její zákonná povinnost.

Asociace klinických logopedů ženu obvinila, že neměla k provozování logopedické poradny potřebná povolení. To je formální problém, který s logopedií ani se smrtí otce nesouvisí. Možná děti špatně učila mluvit, ale v dané situaci se zachovala správně.

Psychologové logopedku kritizují, že podezření získala na základě kresebného testu, kde mělo dítě nakreslit rodiče jako zvířátka. Coby ne-psycholožka prý neměla test používat. Logopedové jej však běžně užívají, neboť mohou sledovat, jak je dítě motoricky zdatné i jak uvažuje. Ostatně, kresbě je věnovaná i kapitola v knize Klinická logopedie. Zjevně tedy nejde o nic zvláštního.

Samozřejmě že žena na základě obrázku nemohla – stejně jako akademičtí odborníci na dětské obrázky – s jistotou vědět, zda dítě někdo zneužívá. Správně ale usoudila, že nemá kompetence cokoli vyšetřovat, a uvědomila policii. Přesně tak to má fungovat v Česku i v zahraničí.

Britská paralela

Pracuji ve Velké Británii s fyzicky a mentálně postiženými klienty. Před časem jsem se ocitl v podobné v situaci, kdy jsem volal sociálku kvůli domácímu násilí. Ne že bych si byl stoprocentně jistý, ale měl jsem podezření.

V mém případě šlo o pákistánskou rodinu ve střední Anglii. Pracoval jsem u třicetiletého klienta po úrazu hlavy a páteře, který navíc trpěl psychickým postižením. Občas prý dokonce kolegy uhodil, mě ne. V domácnosti panovala striktní islámská pravidla. Co přesně se dělo za zavřenými dveřmi, nevím. Křik a rány společně s vystrašeným chováním klientovy ženy však mohly svědčit o větších potížích, než jsou obyčejné hádky. Také nemusely. Domácnosti vážně postižených lidí, zvlášť v kombinaci s psychickými problémy, působí občas podivně. Někdo se hádá, někdo pije, někdo pláče, někdo bere drogy.

Bylo mi nepříjemné situaci někomu ohlašovat. Už proto, že šlo o muslimskou rodinu, jejímž principům nerozumím. Ale právě proto ve firmě existuje tým lidí proškolených pro takové situace, který by měl být schopný posoudit, co se děje. V praxi jsem nakonec podnět posílal nadřízenému, o jehož kompetentnosti vážně pochybuji. Ani britský systém nefunguje ideálně. Bohužel netuším, jak to dopadlo. Firemní systém mě v takovém případě od klienta i všech informací o něm odřízne.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy