![Portál [logo]](/cstat/images/design/portal.png)
Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ
PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ
Autor: Zděněk Dlabola, Pavla Etrychová | Datum: 14.3.2007 | Vydání: 3/2007
Vyučovací hodina nemusí nutně trvat 45 minut, předmět se nemusí střídat za předmětem, pedagog s pedagogem. Vezmeme-li v úvahu přirozené potřeby žáků, začne se nám navyklé schéma vyučování bořit. Projektová metoda spojuje učivo jednotící myšlenkou a pracuje na problému v souvislostech, globálně.
„PROJEKT“ VZDĚLÁVACÍ METODA S ŠIROKÝM ZÁBĚREM
O projektovém vyučování začneme poněkud zeširoka. Jak jinak, když se jedná o vyučovací metodu s tak širokým záběrem.
Profesor Charles Handy (nepochybně jeden z největších britských filozofů podnikatelství, známý především svými úvahami o měnící se povaze práce a organizací) kdysi napsal o škole a školství: „Být žákem ve škole je neobyčejný zážitek… Kolik z vás dospělých by si dokázalo uspořádat věci tak, abyste mohli pracovat pro osm nebo devět šéfů během týdne, v sedmi různých místnostech, bez stolu a židle, které by vám patřily, bez místa, kam byste si mohli dát své věci? Při práci byste nesměli jeden na druhého mluvit a navíc by vás šéf mohl každých 15 minut přerušit a zadat vám úkoly nové. Jak byste za těchto podmínek smysluplně a zodpovědně vykonávali svoji práci?!“
Často se nacházíme v zajetí svých vlastních stereotypů, v každodenním shonu a snaze dělat svou práci opravdu dobře, ale to vše nám možná někdy brání nahlédnout skutečnost s odstupem a zdravým selským rozumem. Výše uvedený citát nám umožňuje podívat se na práci žáků a studentů v našich školách z ptačí perspektivy a zároveň nahlédnout celou situaci, která je nám všem důvěrně známá, zevnitř - prostě jinýma očima. Vyučovací projekty, o kterých bude na následujících řádcích řeč, nabízejí možnost, jak realizovat výuku, která bude mimo jiné smysluplná a jíž se žáci budou účastnit zodpovědně.
METODA STARÁ STARÁ / STARÁ METODA SE STARÁ / KDE SE VZAL, TU SE VZAL, ALE JE TU!
Projektové vyučování (projektová metoda) je pojem, který se často zmiňuje v souvislosti se zaváděním inovativních či moderních metod vzdělávání. V tomto směru je dobré podívat se do historie a alespoň částečně prozkoumat, jak „nová“ tato metoda je. Zrod projektové výuky se přičítá pedagogickým směrům konce 19. a začátku 20. století. Zřejmě první projektové vyučování se objevuje v USA pod vlivem psychologa a pedagoga Johna Deweye. Také u nás ve 30. letech 20. století někteří autoři publikují na toto téma. Např. v roce 1932 Stanislav Velinský píše: „Výrazu projektová metoda lze užíti tehdy, když individuum či skupina pojme záměr, jehož uskutečnění navozuje změny v jeho (jejich) vědění, zručnostech, zvycích či vztazích.“ A hned o dva roky později jej R. Žanta doplňuje: „Projekt je účelně organizovaný souhrn myšlenek, seskupených kolem důležitého střediska praktického vědění, směřující k určitému cíli.“ Je tedy patrné, že vyučování pomocí projektů není v žádném případě, jak je někdy chybně prezentováno, metodou novou.
Jedním z hlavních důvodů, proč na začátku minulého století začali pedagogové uvažovat o potřebnosti změn v pojetí výuky, a tedy mimo jiné čím dál častěji používali projektovou metodu, byly změny, které nastaly vlivem vědeckotechnické revoluce. Stejně tak jsou současné tendence, aby se pojetí vzdělávání více individualizovalo a diferencovalo (na úrovni žáků, ale i na úrovni jednotlivých vzdělávacích zařízení), vyvolány velkou řadou změn, které se ve značné míře projevují po celém světě. Jsou to např. rychlý socioekonomický vývoj, změny charakteru práce a vědy, snadná dostupnost informací, globalizace, měnící se situace dětí a mládeže.
Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2007
nebo v On-line archivu.
