5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > PRYČ DO SVOBODY

PRYČ DO SVOBODY

Autor: Barbara Čechová | Datum: 11.4.2007 | Vydání: 4/2007

Mnoho lidí už nyní ví, že JAROSLAV DUŠEK není jen komikem, který národu ukázal, jak se přichází s nabídkou kvalitního sexu. S divadlem Vizita odhaluje svou neuvěřitelnou schopnost improvizace, slovního žonglování, důvtipu, a nebojím se říct i moudrosti. Náš rozhovor byl v podstatě soukromým představením. Představením člověka, který provokuje, ukazuje alternativní přístupy a k výchově a vzdělávání má rozhodně co říct. Pro zprostředkování zážitku přinášíme rozhovor jen s malými úpravami.

Jaký vliv má podle vás současná česká škola na vývoj dítěte?

     Když potkáváte děti, kterým jsou dva až tři roky, tak jsou to často bezprostřední žvaniví tvorové, kteří si povídají s každým, koho potkaj. O čemkoliv a nemají s tím vůbec žádný problém. A uplynou další dva tři roky a vy začnete potkávat takový lehce zaražený, lehce se stydící děti, který nesměle stojí opodál, skoro se ostýchají dospělému něco říct, něco jen pomalu ze sebe soukaj. To je protože už poznali, že jim někdo říká: „Špatně”, „To nemůžeš takhle!“ Ty malinkatý, který jsou šťastní, že mluví, a všichni to mají rádi, tak jsou nechaný mluvit cokoliv. A jsou proto otevřený. Pak ale najednou pochopí, že je rozdíl mezi dětmi a dospělými. A jejich chování jakoby se zabrzdilo. Byl o tom také jeden fantastický dokument: sledoval děti ve dvou, čtyřech, osmi, dvanácti letech až do dospělosti a ptal se jich, co chtěj dělat v životě. Naprosto tristní záležitost. Na začátku jsou děti nadšené, avšak postupně se asi z poloviny z nich stanou takoví ti vyhořelí lidé, kteří tvrdí, že život je holt takovej, tak proč se snažit…Tady má ohromný vliv škola. Škola musí pochopit, že děti jsou individua. To není nějaká masa šestiletých, sedmiletých, osmiletých dětí. Existuje obor, který člověka jako individuum chápe. Tím oborem je paradoxně kriminalistika, která potřebuje jednoznačně určit pachatele. Ta deklaruje lidskou bytost jako naprostou individualitu; nachází tolik odlišností mezi lidmi, že je třeba možné říct, že každý člověk má úplně jinou, svou chůzi.

Když to takto vyprávíte, tak to vypadá, že škola je v podstatě výchova, jak žít v totalitním systému. Ostříhání se veškeré přirozenosti, svobody…

     Nevím, jestli všechny školy. Ale mám také děti ve škole, které něco občas prohodí doma, takže vím, jak se na to koukaj. Samozřejmě, že to nebývá velké území radosti a spontánní činnosti.

Je na současných školách něco, co se vám líbí?

     Jsou školy, které se snažej. Mluvil jsem s neuvěřitelnou ředitelkou základní školy v Jindřichovicích pod Smrkem, 27letá ředitelka, kterou si tam vybral velmi progresivní pan starosta. On sám vyhnal byrokraty z obce a teď tam buduje úplně jinou školu.
     Nebo jsem byl na srazu společnosti AISIS a bylo zajímavý vidět, že spousta učitelů i ředitelů škol už přemýšlí jinak než dřív. Co ale říkali, je, že strašnou brzdou jsou rodiče. Chtějí známky a aby vše bylo přehledné. Často se jim nelíbí nějaké velké posilování osobnosti dítěte, protože dítě pak začne být doma drzé. Začne třeba rodičům vysvětlovat, co nemaj dělat, nedej bože, když jim ve škole řeknou, že nemaj pít mlíko, tak to je pak doma úplné pozdvižení. Nebo začnou ve školní jídelně vařit ze špaldové mouky. Už jsou takové školy!

Pozastavím se u toho hodnocení. Jak by se ve škole mělo hodnotit?

     Ze známek se lidi nic nedozvědí. Vezměte si větu: „V naší škole mají děti průměr známek 2,12.“ Co to znamená? Co to říká o kvalitě těch dětí? Jak přemýšlí? Jaké mají srdce? To si ještě lidi nepřečetli knihu Emocionální inteligence? To lidem ještě nedošlo, že inteligenční kvocient nemusí být jenom ten, co všechno spasí? V naší škole chytrost znamená rychlost, všechno se musí dělat rychle, na časový limit. Vyvíjí se úplně nesmyslné prostředí, které nemá vůbec co dělat s poznáním. Učí se poznatky, které jsou už dávno pasé, nicméně učebnice je říká. Učitel učí z velkého procenta věci, které jsou pro děti naprosto k ničemu.

Často se odvoláváte na toltéckou tradici (Toltéci byli indiáni žijící ve střední Americe, pozn. red.). Jsou v ní zahrnuty nějaké principy, zásady, které by pro nás mohly být zajímavé? (Které by učitelé měli dodržovat ve výuce?)

     Nejzákladnější pravidlo toltécké výuky je to, že žák všechno ví už sám. Jeho tělo, jeho buňky obsahují už všechno vědění. Učitel žákovi pouze umožňuje se k jeho vědění dostat. Učitel nepředává žádné vědění, které by se pak museli žáci naučit opakovat z paměti. Toltécký učitel rozvíjí osobnost žáka. Umožňuje žákovi, aby on sám sebe objevil. To je důležité: vést každého k vytváření harmonie. S udržováním harmonie souvisí, že dualita (dva protipóly např. materialismus versus idealismus, pozn. redakce) je v toltécké tradici chápána jako nezbytnost, jako přirozený stav. Protiklady jsou jen odlišným projevením téhož. Používá se zde termín trinitářská dualita, který naznačuje, že duální body mají vždy jeden společný úběžný bod někde nahoře. To si můžete představit jako vrchol trojúhelníka. Tam jsou oba protiklady spojené. Díky tomuto bodu víme, že mezi dualitami nejde o souboj, ale jen o určité napětí. Jeden pól bez druhého nemůže existovat. My jsme sklouzli k tomu, že se snažíme druhý pól vždycky zlikvidovat, studenta vystrčit ze světa, abychom pak mohli šířit svoji pravdu. Bez protipólu není věc úplná. Není proto možné si myslet, že někdo dosáhne vítězství, když někoho vyhladí nebo zabije. Vždycky se tam pak narodí nebo objeví jeden, který bude manifestovat opačný pól. V momentě, kdy učitelé a žáci zanechají marného boje, kdy pochopí, že jsou dvěma stranami téže mince, které se účastní jednoho procesu poznávání, tak v tu chvílí mizí to, že spolu zápasí. Oni nemají o co zápasit, oni se od sebe navzájem učí. Toltécký učitel se učí učením. On nemá žádný patent. Krom toho Toltéci neuctívají žádné lidi, a proto také žáci nemohou uctívat učitele. Oni ctí vědění. A proto také slovo Tolték – milovník moudrosti, milovník poznání.

Jak se má tedy k výuce dětí přistupovat?

     Jeden člověk mi vyprávěl zážitek z hodiny matematiky v jedné americké škole. Učitel se zeptal, kolik je dvě a dvě. Jedno z dětí se přihlásilo, nějaký malý Číňan, a řekl: „Pět.“ A ten Čech říkal, jak úplně cítil, že by měl říct: „Špatně, špatně.” Ale ten učitel ho úplně zarazil když řekl: „To je velice zajímavý náhled. Můžeš ho obhájit? Můžeš nám vysvětlit, jak jsi došel k tomu výsledku?“ Ono se totiž může stát, že pro člověka, který ví, že dvě a dvě má být čtyři, je nepochopitelné, jak někdo mohl dojít k výsledku pět. Pokud se ale podíváte na úlohu nezaujatě, tak vidíte dvojku, znaménko plus a další dvojku a můžeme pak pochopit, že pro někoho to vše může být pět prvků. Je to pak na učiteli matematiky, aby vysvětlil žákovi, že je to zajímavé, jak to chápe, ale že společnost se dohodla na tomto úzu, který říká, že dvě plus dvě jsou čtyři. Nemůžete říct špatně, můžete to říct jinak. 
     Ale víte, co se stane u úplně malinkýho dítěte, které nadšeně zvolá „pět“, a někdo mu řekne „špatně“? Učitel má dojem, že dítěti nějak pomohl. Ale to tak není. Dítě k tomu výsledku nějak dospělo a teď neví, proč je to špatně. A to je taky způsob, jak my často předěláváme myšlení dětí. Ony mají svůj speciální přístup, který by mohl být tuze přínosnej, kdyby učitel v tom viděl skutečný obsah. Nový pohled může být neuvěřitelně občerstvující. Zrovna tak v tý škole se musí jít za tím, co to dítě říká. Neříkám, že je to vždycky nějaká nosná úvaha, ale to je na učiteli, aby tohle odhalil. Někdy se ale může stát, že vám dítě nezaujatě poskytne tak nečekaný náhled, že to člověka šokuje. Zejména v doslovném chápání vět. Dospělí si často neuvědomují, jaké říkají nesmysly! Tady nám maminka vyprávěla, že řekla synovi: „Jdi přes ty louže opatrně!“ A pak se otočila a viděla, jak on jde po špičkách přesně přes ty louže. A ona na něj křičela, co to dělá, než si uvědomila, že ona to po něm vlastně chtěla!

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy