5000
Kurz jako dárek Rodina a škola jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Rodiče, kteří jedí své děti

Rodiče, kteří jedí své děti

Autor: Roman Pešek | Datum: 6.2.2017 | Vydání: 2/2017

Vztah rodičů a dětí nekončí osmnáctými narozeninami potomka. Trvá celý život. Otázkou je, v jaké podobě. Někteří rodiče mají totiž tendenci se ke svým dospělým dětem chovat jako predátoři, případně klíšťata. A tyto vztahové vzorce se tvoří už od dětství.

Rodiče, kteří jedí své děti

Pro Pavlínu je kontakt s rodiči velmi náročný. Ačkoli je Pavlína už dávno dospělá žena, chodí k mamince a tatínkovi každou neděli na návštěvu. Považuje za svou morální povinnost být s rodiči v pravidelném kontaktu. Párkrát za nimi nepřišla, protože musela něco dodělávat do práce. Matka jí to ostře vyčetla. Jestli prý náhodou nezapomněla, kdo ji vychoval a podporoval na škole. Pavlínu za její opovážlivost nepřijít potrestala matka pocity viny a jako bonus s ní dva týdny nemluvila. Pavlína z toho byla dlouho „špatná“. A tak za rodiči v neděli raději chodí, děj se co děj. Snad jen vážná nebo infekční nemoc by pro ni mohly být omluvenkou. Ale pouze tehdy, když bude mít písemné potvrzení od lékaře.

V žáru televizního ohně

Jak takové nedělní návštěvy obvykle probíhají? Všichni si dají oběd a potom sedí v obýváku u kávy a buchty. Nabízené jídlo si musí na návštěvě u rodičů vždy vzít, ať už je jakékoli, tučné, smažené, sladké. Že něco nejí nebo drží dietu, nikoho nezajímá, pro jednou ji to přece nezabije. Kdyby jídlo odmítla nebo ho snědla málo, jako by odmítla podanou ruku. Bylo by to považováno za projev neúcty a pohrdání.

Jako kulisu mají rodiče a Pavlína polohlasně puštěnou televizi, kde něco běží, jedno co. Pestré barvy na monitoru plápolají jako oheň. V minulých dobách oheň dával lidem teplo a pocit bezpečí. Dnes oheň nahradila televize, která zprostředkovává kontakt s imaginárním světem, jejž obývají televizní lidé. Zapnutá televize snižuje pocit osamělosti a izolovanosti. Snad i proto ji někteří lidé nechávají puštěnou během rodinných návštěv.

U kafíčka mají hlavní slovo rodiče. Pavlínu poučují, kritizují, něco jí vyčítají, říkají jí, co by podle nich měla nebo co musí, aby pro ně byla dost dobrá. Chtějí, aby naplnila jejich rodičovská očekávání, aby uskutečnila to, co oni sami ve svém životě nezvládli. Pavlína tam pod touto „palbou“ bezmocně sedí, někdy až čtyři hodiny. Odchází domů totálně zničená, nešťastná, zaplavená pocity vlastní neschopnosti a sebenenávisti. Tyto emoce v ní přetrvávají až do středy. Potom se z lehčí deprese oklepe, ale to už se zase blíží neděle…

Pochybná svátost rodiny

Takovým rodičům říkám „požírači“. Častěji jde o matky. Možná že hlavní diagnózou některých klientů není úzkostná, obsedantně kompulzivní nebo depresivní porucha, ale „požírající rodič“, v horším případě „požírající rodiče“.

Tito rodiče neakceptují u svých dětí důležitost naplňování jejich potřeby na sebeurčení, tedy právo na vlastní život, soukromí, právo svobodně se rozhodovat, jak chtějí žít a co chtějí dělat. Nedají svým dětem v dospívání ani v dospělosti „lásku a křídla“. Jasně jim neřeknou: „Hele, dcerko, máme tě rádi, ale už jsi dospělá a je to už jenom tvůj život a tvůj boj. Tak do toho. Zvládneš to. Když budeš něco potřebovat, tak se stav, rádi tě uvidíme a třeba i poradíme.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2017 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Škola Michael Rozumíme penězům Gymnázium Amazon Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy