5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > SCHVALUJEME KLÍČOVÉ KOMPETENCE?

SCHVALUJEME KLÍČOVÉ KOMPETENCE?

Datum: 19.2.2007 | Vydání: 2/2007

Jelikož klíčové kompetence jsou již zakomponovány jako cíl výuky do školského zákona z roku 2005, mohla by se diskuze o jejich správnosti zdát nyní zbytečná. Z rozpoložení učitelů půl roku před spuštěním školních vzdělávacích programů a mnohých veřejných debat však stále vyplývá, že v této oblasti nepanuje shoda. Zástupci protilehlých táborů proto shrnují své argumenty v odpovědi na otázku: Je nastavení klíčových kompetencí jako cílů výuky na základních školách krok správným směrem?

PRO

PaedDr. Jan Tupý, náměstek ředitele Výzkumného ústavu pedagogického v Praze

Vystupuji zde jako zástupce instituce, která připravila řadu rámcových vzdělávacích programů, mezi nimi také Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, jehož součástí je i soubor tzv. klíčových kompetencí (dále KK).

V prvé řadě je třeba říci, že KK nejsou něco zcela nového a není to ani výmysl českých vzdělávacích dokumentů. V Evropě se o nich hovoří od poloviny 70. let minulého století v souvislosti s trhem práce a zaměstnaností. Od poloviny 90. let se už KK důsledně spojují i se vzděláváním – jako důsledek znepokojení nad zjištěnými výsledky a rozdíly ve vzdělávání žáků v řadě evropských zemí. V roce 2001 pověřila Evropská komise pracovní skupinu (od roku 2003 je v ní i zástupce VÚP), aby vymezila pojem „klíčové kompetence“ (key competencies) a stanovila soubor kompetencí, které uznávají všechny země EU.

Postřehy ze zemí, které s KK pracovaly již dříve a mají ve vzdělávání úspěchy, byly shrnuty do doporučujících bodů pro země EU. K základním patří (zkráceně):
• KK by měly být chápány jako společný základ pro evropské systémy vzdělávání a odborné přípravy;
• školy a učitelé by měli být vedeni k tomu, aby vytvářeli vlastní vzdělávací programy; měli by se vzdělávat v tom, jak u žáků zajistit osvojování KK;
• zájem o osvojení KK by měl být rozšířen i na rodiče, aby vzdělávání svých dětí maximálně podporovali;
• rozvoj KK by měl být nadřazeným principem v celé společnosti na poli vzdělávání a zaměstnanecké a sociální sféry… Z tohoto pohledu se domnívám, že zařazení KK do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání je krok správným směrem. Každé váhání a přešlapování v oblasti vzdělávání nás bude vzdalovat od vyspělých zemí nejen v pojetí vzdělávání, ale posléze i v celkových výsledcích (efektivitě) vzdělávání.

Podívejme se na klíčové kompetence ještě z pohledu jejich funkce ve vzdělávání. Co vlastně představují, jak je chápat? KK jsou jakýmsi univerzálně použitelným souborem vědomostí, dovedností a postojů, které umožňují (usnadňují) zapojení jedince do společnosti, jeho vstup do zaměstnání i osobní rozvoj. V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání představují předpokládaný výsledek vzdělávání – to, co si mají žáci odnést ze vzdělávání, čím mají především disponovat (např. vyhledávat a zpracovávat informace, číst s porozuměním, umět si zvolit nejvhodnější postup učení, umět naslouchat druhým, komunikovat s jinými lidmi, být tolerantní k názorům jiných). Takových způsobilostí využitelných v životních situacích i v jakémkoli zaměstnání, v životní či pracovní roli je vymezeno v šesti klíčových kompetencích na úrovni základního vzdělávání několik desítek.

K jejich utváření a rozvíjení učitel směřuje přes dílčí výsledky (výstupy) jednotlivých předmětů, pomocí vhodné volby učiva a promyšlených postupů (metod). KK tak v základním vzdělávání určují jasný cíl a podporují trendy směřující od pouhé sumy vědomostí k jejich funkčnímu využití a k poznávání nástrojů aktivního učení pro život. I to je významný argument pro správnost zařazení klíčových kompetencí do základního vzdělávání.

PROTI

Mgr. Petr Kukal, redaktor pedagogického webu www.stolzova.cz

Nastavení klíčových kompetencí jako cílové kategorie základního vzdělání je z řady důvodů problematické. Tyto důvody byly mnohokrát pojmenovány, shrnu proto ty nejčastější.

Nejpádnějším důvodem rezervovaného postoje ke konceptu klíčových kompetencí je pro mě jejich úžasná vágnost. Vzhledem k šíři osobnostních kvalit, jakou tento pojem musí zastřešit, stává se v posledku dokonale obecnou kategorií vzpírající se každé jen trochu objektivní evaluaci. A i kdybychom nakrásně připustili možnost s jistotou poznat, nakolik si žák skutečně „váží vnitřních hodnot druhých lidí“, jak přitom prokážeme, jaký vliv měla na formování jeho postoje škola a nakolik ho ovlivnily jiné faktory? Odpověď je nasnadě: Nijak.

Škola se po mém soudu musí soustředit především na vzdělávací cíle, jejichž dosažení je bezpečně ověřitelné a kvantifikovatelné. Tedy na pevný základ oněch nepopulárních znalostí a dovedností. Právě ty představují podmínku všestranného rozvoje člověka, mimochodem také (ale nejen) v duchu klíčových kompetencí. Obsedantní fixace na klíčové kompetence a panická hrůza z každé zmínky o vzdělávacím obsahu či dokonce o učivu pak vede k tomu, že míříme k hradu na obzoru a zarputile se odmítáme zabývat turistickými značkami, mapou atd.

Stejně relevantní je námitka, že koncept klíčových kompetencí plíživě a nenápadně, zato naprosto radikálně mění celý charakter školního vzdělávání. Klíčové kompetence totiž pocházejí z kontextu zaměstnanecké politiky a poprvé byly popsány v souvislosti s trhem práce. Nepřekvapí proto, že profil absolventa ZŠ se v kategoriích klíčových kompetencí nápadně podobá profilu ideálního zaměstnance.

Škola pragmaticky směřující k dosažení klíčových kompetencí tak přestává být autonomním prostředím, jakým vždycky byla, a je degradována na přípravku okamžitě využitelných pracovních sil. Ve skutečnosti je ale rolí školy děti před světem dospělých naopak chránit. A to zejména před jeho instrumentálností a utilitárností. To byla a je patrně vůbec nejdůležitější funkce, kterou v dějinách západní civilizace plní. Ve škole jsou (mají být!) dětem předávány také obsahy, které nemají bezprostřední praktickou využitelnost, ale spoluutvářejí celek kultury, do něhož jsou děti uváděny. Jsou jim zde – jak jasnozřivě připomíná doc. Štech – kladeny otázky, které by jim nikde jinde kladeny nebyly; jsou kultivovány sdíleným poznáním, které je z přísně praktických hledisek zbytečné. Prosadí-li se koncept klíčových kompetencí, je zásadně ohrožena jedinečná iniciační a inkulturační role školy. Celé velké oblasti kultury (znovu doc. Štech) tak budou vytěsněny z oblasti garantovaného vzdělání.

Fakt, že odborná obec napříč Evropou v podstatě není s to shodnout se ani na obsahu pojmu klíčové kompetence a že rovněž v rámci národních vzdělávacích soustav je konstatováno, že „pojem není zcela jednoznačně vymezen a v systému pedagogických pojmů se vyvíjí a zpřesňuje“, je vlastně už jen drobnou vadou na velmi problematické kráse tohoto liberálního konceptu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy