5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Školy posilují nerovnost pohlaví, ale nemusí to tak být

Školy posilují nerovnost pohlaví, ale nemusí to tak být

Autor: Irena Smetáčková | Datum: 24.4.2006 | Vydání: 4/2006

Škola může každého člověka podporovat, aby rozvíjel své schopnosti bez ohledu na to, zda jsou pro určité pohlaví obvyklé či nikoliv. Často však působí opačným směrem - posiluje stereotypní pohled na úlohu mužů a žen, a tím pádem i jejich nerovnost. Měli bychom se proto zamyslet, v jakých oblastech může být současná škola zatížena takovým stereotypním pohledem a jak to lze napravit.

Pojem gender se začal víc používat v 70. letech 20. století v sociálních vědách, které dospěly k tomu, že je zavádějící uvažovat o ženách a mužích jako o pouze biologicky daných a heterogenních kategoriích. Zavedení pojmu gender upozornilo na to, že ženami a muži se stáváme pod vlivem společnosti a že existuje mnoho různých způsobů, jak může ženství a mužství vypadat. Gender lze vymezit jako sociálně utvářený soubor vlastností, způsobů chování, zájmů, vzhledových charakteristik, životního stylu atd., který je v určité společnosti spojován s obrazem ženy nebo s obrazem muže. Konkrétní obsah tohoto souboru charakteristik, který určuje očekávání společnosti vůči ženám a mužům, se v různých historických obdobích a v různých kulturách lišil. Z toho vyplývá, že ideál ní ženské a mužské charakteristiky nejsou založeny na biologické přirozenosti žen a mužů, nýbrž že jsou vytvářeny společností a předávány prostřednictvím procesu socializace, při němž se seznamujeme se společenskou představou ženskosti a mužskosti a snažíme se ji naplnit.

Znevýhodněné alternativy

Gender ovšem není důležitý pouze ve vztahu k našim soukromým životům, ale je jedním z principů, jimiž se řídí celá společnost. Vše kolem nás je přiřazováno k ženství nebo k mužství. Například růžovou barvu, krasobruslení a sladké nápoje spojujeme s ženami, naopak modrou barvu, rugby a hořké nápoje s muži. Usnadňuje to organizaci společnosti, neboť téměř vše je zařazeno do dvou jednoznačných a oddělených škatulek. Tyto škatulky přitom nejsou pouze jiné, ale mají mezi sebou i hierarchizovaný vztah. To, co je spojováno s muži, je obvykle chápáno jako lepší, hodnotnější než to, co je svázáno se ženami. Netýká se to ovšem všech mužů a všech žen stejně. Někteří muži (zejména muži mladí, fyzicky silní, majetní a pocházející z majoritní společnosti) jsou preferováni víc než jiní.

Nevýhodou tohoto uspořádání je skutečnost, že omezuje možnosti individuálního uplatnění jednotlivých žen a mužů. Pokud je přesně dáno, že ženy mohou působit v určitých oborech a vykonávat určité činnosti a muži činnosti jiné, je znevýhodněn člověk, který má zájem o genderově neobvyklé oblasti a aktivity. V případě, že některé charakteristiky obvykle spojované s ženami či s muži neakceptujeme, setkáváme se s nepříjemnými následky. S jistými pochybnostmi a podezřeními ze strany okolí se například musí potýkat muž, který touží být na rodičovské dovolené a starat se o své děti, či žena, která naopak založení rodiny zcela odmítne a chce se plně věnovat své kariéře pilotky dopravního letadla. Ani jeden z uvedených příkladů nepředstavuje typický, od žen a mužů očekávaný životní styl.

Předsudky chrání tradiční role

Jinakost mužů a žen je často zdůvodňována biologickou přirozeností, což nás vede k tomu, abychom ženy a muže vnímali jako přirozeně a neměnně odlišné. Neklademe si proto otázky po správnosti tohoto rozdělení, ani neuvažujeme o jeho možné změně. Žena s charakteristikami a zájmy, které jsou typické spíše pro muže, či naopak muž s charakteristikami a zájmy obvyklými pro ženy, budou vystaveni silnému tlaku. Buď se podřídí společenským očekáváním a budou se realizovat způsobem běžným pro lidi stejného pohlaví, nebo se těmto očekáváním postaví. Každopádně se musejí vyrovnat s velkými obtížemi. V prvém případě se nebudou cítit zcela realizováni, ve druhém riskují konflikty s okolím. Pokud by společenské představy byly méně rigidní, muži ani ženy by nebyli pod tlakem, že nedostávají přesným požadavkům okolí.

Ochranu tradičního genderového uspořádání společnosti pomáhají zabezpečovat stereotypy a předsudky. Přesvědčují nás, že biologické pohlaví je hlavní znak, podle něhož jsou jevy a lidé tříděni, a že máme uvažovat o ženách a o mužích jako o navzájem odlišných, ale vnitřně homogenních skupinách. Všechny ženy považujeme za nositelky určitých shodných vlastností, které nenacházíme u mužů, a naopak. Ve skutečnosti jsou však rozdíly uvnitř skupiny mužů a uvnitř skupiny žen ve většině oblastí větší než rozdíly mezi "průměrným" mužem a "průměrnou" ženou. Pokud bychom při pohledu na konkrétní jedince nepřihlíželi k jejich biologickému pohlaví, jevili by se nám pravděpodobně mnohem podobnější, než jsme si ochotni připustit. Toto zobecňování postavené na biologickém principu se jeví jako logické a nezpochybnitelné. Narušovat genderové stereotypy je proto velice obtížné.

Silnější a slabší pohlaví?

Genderové stereotypy ve školství se projevují v mnoha dílčích oblastech - od uspořádání prostoru v budově školy (existence rozdělených toalet a šaten pro dívky a chlapce, umístění kabinetů různých předmětů, zasedací pořádek ve třídách atd.) přes žákovské výsledky (například v průměru významně lepší známky dívek než chlapců) až po volbu další vzdělávací a profesní dráhy (dívky směřují spíše na školy, které ústí v povolání s vyšším zastoupením žen, jako je profese učitelky či zdravotní sestry, chlapci naopak víc usilují o studium na technických školách). Všechny uvedené charakteristiky se nám jeví jako samozřejmé a přirozené, a tedy jako samozřejmé a přirozené se zdá být i genderové dělení, které podporují.

Příkladem je oddělení výuky tělocviku pro dívky a pro chlapce. To se nejčastěji zdůvodňuje rozdílnou fyzickou zdatností - chlapci jsou silnější než dívky, a proto by se měli věnovat náročnějším sportům. Pokud by se rozdělení výuky skutečně týkalo fyzických odlišností, bylo by mnohem správnější všechny žáky a žákyně podrobit fyzickým testům a následně je rozdělit do dvou či více skupin podle výkonnosti. Ve všech skupinách by jistě byli zahrnuti chlapci i dívky. Předpokládat, že chlapci jsou silnější a priori proto, že jsou chlapci, je zavádějící. Řada dívek je zdatnější než průměrně či podprůměrně zdatní chlapci. Za rozdělením výuky tak spíše stojí stereotyp než logický argument. Genderovou perspektivu bychom mohli použít při pohledu na téměř kteroukoliv stránku života školy. Rozsah textu nám však dovoluje zastavit se pouze u několika z nich.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy