5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > ŠKOLY S OPOJNOU VŮNÍ ALKOHOLU

ŠKOLY S OPOJNOU VŮNÍ ALKOHOLU

Autor: František Morkes | Datum: 13.5.2009 | Vydání: 5/2009

Alkohol ve škole? Nic nového pod sluncem. Korbelu piva se v minulých stoletích nepatřičně věnovali nejen studenti, ale i kantoři.

Čas od času se objevují ve sdělovacích prostředcích téměř šokující zprávy o tom, jak školní mládež nemístně holduje alkoholu. A nebývá to pouze při četných oslavách pololetního a závěrečného vysvědčení nebo na školních výletech a lyžařských kurzech, ale velmi často i na řadě diskoték, koncertech hudebních skupin nebo jen tak, při obyčejné sešlosti v hospodě. Obvykle se pak konstatuje, že alkohol je nejen dospívající mládeži, ale i malým dětem až příliš snadno dostupný. A že i celá společnost je ke konzumaci alkoholu značně tolerantní.

Je to všechno pravda. Současně by se ale dalo říci, že to není vůbec nic nového. O tom, že i v minulosti holdovali alkoholu nejen žáci, ale také jejich učitelé, máme z historie řadu dokladů a svědectví. Již v 17. století musel například rektor pražské univerzity Martin Bacháček důrazně nabádat některé učitele partikulárních městských škol, aby si hleděli více svých žáků než soustavného vyprazdňování korbelů. A to bylo v době, kdy české země zdaleka nebyly v rámci Evropy proslulé nezřízeným pitím, ale spíše nadměrným jídlem. Rozšířené totiž bylo úsloví, že „Němce podle pití, Čecha podle žraní poznáš“.

Učitelé a pekelný chlast

Ale již dobová kresba z přelomu 18. a 19. století znázorňovala učitele nejen s tradičními housličkami v podpaží, ale i s korbelem piva v druhé ruce. Výmluvný text ke kresbě pak sděloval, že „Největší kantora trýzeň - žízeň“. Jak učitelé přišli k takové nepříliš dobré pověsti? Bylo to poměrně jednoduché. Za svoji práci ve škole byli špatně placeni, a tak měli samozřejmě zájem si nějak přivydělat. A protože většinou byli výbornými hudebníky, hrávali v hospodách, na svatbách i na pohřbech. Při tomto hraní byli často oceňováni tím, že jim spokojení hosté objednávali pití. Pro muzicírující učitele to byl výraz uznání - a kdo by po nějakém uznání netoužil! Časem se ale situace s náklonností učitelů k alkoholu při tomto hraní stala natolik vážnou, že bylo učitelům úředně zakázáno, aby v hospodách a při dalších příležitostech hráli. Úřady jim tehdy zcela oficiálně nařídily, aby přestali vést zpustlý život a zanechali „hluboce zakořeněného pekelného chlastu“.

Ještě jednu na kantora

Je zapotřebí ale konstatovat i to, že pití alkoholu významně ovlivnilo rozvoj našeho školství v druhé polovině 19. století. Tehdy si - po uzákonění již osmileté povinné školní docházky - musela řada obcí postavit novou a větší školu. Peníze ale obce neměly, tak je často získávaly tím, že uvalily tzv. školní příplatek na veškerý prodej alkoholu v obci. Některé obce, například Karlín, který ležel v bezprostřední blízkosti pražských hradeb, vybíraly poplatek i za jakékoliv převážení alkoholu přes své území. Všichni v hospodách takových obcí pak věděli, že z každého zaplaceného panáka nebo korbele půjde určitá částka na stavbu nové školní budovy. A tak své pití často vysvětlovali právě tím, že pokud si dávají „ještě jednu na kantora“, tak vlastně podporují bohulibou věc - tedy stavbu nové školy - a je to plně i v zájmu jejich dětí.

Pivo ve školách zakázalo až 20. století

Koncem 19. století ovšem měli nejen učitelé, ale obecně i celá společnost výrazně odlišný vztah k pití piva a ostatních alkoholických nápojů. Mimo jiné i proto, že v chudých rodinách bývalo tehdy vícestupňové tmavé pivo s chlebem jedním z častých pokrmů. O tom, že pití piva bylo i velmi malým dětem tolerováno, se také dochovala řada dokladů. Například v kronice školy v Dolní Liboci (dnes části Prahy 6) se uvádí, že když v roce 1898 pořádala celá škola velký výlet (na 10 kočárech a 8 žebřinových vozech), tak byli všichni žáci pohoštěni. Dostali housku, párek a také pivo, které daroval jeden z místních občanů. Ani studenti gymnázia v Hradci Králové nebyli škodní - při občerstvení na školním výletě si mohli vybrat: pivo nebo kávu „dle libosti“.

Zcela běžné bylo také pití piva učiteli přímo ve sborovnách. Údajně proto, aby dobrým pivem „spláchli školní prach“. Mnozí učitelé přitom pití piva svým žákům přímo doporučovali. Spatřovali totiž v pivu pomocníka v boji proti ostrým kořalkám. Věřili, že pití piva uchrání jejich žáky právě před konzumací tehdy značně oblíbených kořalek. Počátkem 20. století se objevují v úředních pokynech školských úřadů opětovně formulace proti pití alkoholických nápojů. V roce 1902 bylo všem učitelům uloženo, aby při vyučování využívali nejen všech naskytujících se příležitostí k důtklivému poučení a k důraznému upozorňování „na nebezpečenství usta Čvičného nemírného požívání alkoholu“, ale aby v tomto duchu pozitivně působili i vlastním příkladem. Současně byly školy vyzvány k tomu, aby do školních knihoven nebyly zakupovány knihy velebící požívání alkoholu. Školní inspektoři pak byli vyzváni, aby při všech inspekčních návštěvách škol věnovali náležitou pozornost také otázkám potírání alkoholismu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 5/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy