5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Speciální školství: luxus, nebo ponížení? Několik necitlivých poznámek k úplné inkluzi

Speciální školství: luxus, nebo ponížení? Několik necitlivých poznámek k úplné inkluzi

Autor: Barbora Sengerová | Datum: 8.2.2012 | Vydání: 2/2012

„Ale Beruška byla na jednu nožku chromá. Ani nemohla na ni stoupnout, běhala však přece dost. A když nemohla, vzali ji broučci na ramena a pěkně ji nosili.“ Karafiátovi broučci umrzli, takže naštěstí nemuseli řešit, kam dají Berušku do školy. Tak prosté a jasné jako broučci to dávno nemáme. Bez pravidel, bez peněz, vedena nejlepšími úmysly a nařízena neodborným politickým rozhodnutím – tak to je integrace po česku. Vezmeme všechny potřebné na ramena a budeme je pěkně nosit. A nakonec upadneme všichni.

Speciální školství: luxus, nebo ponížení? Několik necitlivých poznámek k úplné inkluzi

Podívejme se zblízka na několik argumentů, jež slýcháme od zastánců úplného zrušení praktických škol a začleněním jejich žáků do běžných tříd ZŠ.

Každé dítě má základní právo na vzdělání a musí mu být dána příležitost dosáhnout přijatelnou úroveň vzdělání. Předpokládá se, že to dokáže pouze běžná škola.

Nejen rodiče, ale často i mnozí odborníci se bláhově domnívají, že to, co je dítě učeno, se naučí, a co učeno není, to se nenaučí. Když jsem přihlašovala čtyřletého syna do školky, tak jsem vysokoškolsky vzdělanou ředitelku upozornila, že plynně čte s porozuměním a z hlavy počítá do stovky. Můj údiv neznal mezí, když se mě zcela vážně zeptala: „A proč jste ho to učili?“ Samozřejmě se to naučil sám a víra profesionála, že se dá jakékoliv čtyřleté dítě nadrilovat tak, aby spontánně četlo a počítalo, je téměř dojemná, nicméně ne neobvyklá.

Doufat, že samotná návštěva základní školy dítě jakýmkoliv způsobem „znormalizuje“, je absurdní. Zatímco „standardizovaný“ žák na konci první třídy ZŠ víceméně čte, ve škole praktické docvičují některá písmena ještě třeťáci. Je to tím, že tam učitelé pomalu učí? Schválně před dětmi písmena schovávají, aby si zajistili práci? Je samozřejmě úplně jedno, zda se dítě naučí číst v první či třetí třídě, a je fuk, bude-li se budova jmenovat základní či praktická škola. Jde o to, zda se to skutečně naučí, zda mu nebude vzdělávání navěky znechuceno a zda zažije úspěch. Vzhledem k tomu, že tyto naprosto bazální požadavky není schopná zajistit leckterá „normální“ škola ani „normálním“ žákům, nedělejme si žádné iluze o tom, jaká situace by nastala při systémové inkluzi.

Děti s handicapem jsou do speciálních škol schovávány a uklízeny.

Rodiče dětí s postižením standardně využívají pomoci rané péče, sociálních služeb, chápou se všech možností, jak děcko co nejlépe diagnostikovat, ulevovat mu a snaží se zlepšovat jeho stav, jak jen to jde. Učí se jazyky, aby mohli hledat po celém světě, studují speciální výukové metody, vyrábějí úžasné pomůcky, tvoří nové metodiky, pořádají semináře, kontaktují odborníky a zkoušejí zkrátka všechno. Pobyty v ozdravovnách, stacionářích a nemocnicích za schovávání nepovažují, ovšem ve chvíli, kdy dojde na ŠKOLU, něco se stane. Přijmout pomoc speciálního předškolního či školního zařízení se z nějakých důvodů jeví mnoha lidem jako absolutní ponížení. Potvrzuje to, jak prestižní postavení má školní docházka v sociálním statusu dítěte – především tedy v myslích určitých rodičů. Prostě ani tak nejde o to, co a jak se dítě ve škole naučí, ale o to, jaký přívlastek má škola nade dveřmi. Z toho vyplývá snaha veškerou speciální péči, kterou dítě potřebovat dozajista bude, přemístit z budovy se špatným jménem do budovy se jménem vyhovujícím. Na stavu dítěte se tím teoreticky nezmění vůbec nic, ale je to tak nějak „sociálně únosnější“.

Představa o „schovávání dětí“ je nejasná tím, že jaksi není tak úplně jasné, před čím je schovávat. Cožpak „zdravé“ děti jsou v „normálních“ školách nějak vystavovány? Že mají rodiče dětí s handicapem pocit, že jejich potomek není dostatečně vidět, je něco úplně jiného. Nikdy nebudou vidět tolik, abychom „my ostatní“ dokázali uzřít, jak veliké je to trápení. S tím jim ovšem žádná inkluze nepomůže.

Všechny děti se speciálními vzdělávacími potřebami musejí mít přístup do běžných škol. Princip na dítě orientované pedagogiky vyhoví všem speciálním potřebám.

Nemůžeme se zlobit na milující rodiče dětí s postižením, kteří bojují za úplnou inkluzi, protože zcela přirozeně vidí jen své dítě jaksi vsazené do současné školy mezi „normální, zdravé“ spolužáky. My ale vidíme i ostatní děti. Nikomu soudnému nechybí dobrá vůle pokusit se integrovat děcko s „přiměřeným“ postižením a nikdo rozumný nechce odpírat komukoliv přístup do školy jen tak z principu. Jenže až nastane kýžená úplná inkluze, žádné normální třídy nebudou, a opečovávané dítě s postižením z takzvané slušné rodiny bude chodit do jedné školy se VŠEMI dětmi ze spádové oblasti. A to bude jízda. Jednou z podmínek zdárné integrace (a vůbec každého smysluplného docházení do školy) je úzká spolupráce rodiny a školy. Umíme si lehce představit, kolika rodičům bude absolutně jedno, co jejich dítko s těžkou poruchou chování či nezvládnutou agresí ve škole tropí. A nebude možné takové žáky „segregovat“ umístěním do nějaké „speciální“ školy či „výchovného“ ústavu, ty ve skutečně inkluzivním prostředí už ani nebudou existovat. Na dítě orientovaná pedagogika to přece všechno nějak zvládne, takže nakonec bude pro kvalitní vzdělání zcela zásadní bydlet na dobré adrese nebo mít dost peněz na soukromou školu (a jedno, zda „normální“, nebo „speciální“).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (3 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Jiný úhel pohledu na inkluzi 21.2.2012, 12:11 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy