5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > STAČÍ MATCE DVA MĚSÍCE MATEŘSKÉ?

STAČÍ MATCE DVA MĚSÍCE MATEŘSKÉ?

Autor: Eva Čechová | Datum: 11.3.2009 | Vydání: 3/2009

Před nedávnem se Česká republika pustila do boje s Evropou proti povinnému budování jeslí. Mezitím u nás padlo hodně tvrdých slov o nezdravosti tohoto zařízení. Podívejme se, jak se na jesle dívají ve Francii, v zemi, kde těžko potkáte člověka, který by sám jeslemi neprošel.

Proč některé maminky zůstávají na mateřské tři roky a jiné jdou po pár týdnech do práce? Matka, která dá dítě v České republice do jeslí, je brána jako špatná matka, a především kariéristka. Navíc podle názoru některých českých pediatrů pak z chudinky dítěte vyroste emočně oploštělý, všemi dětskými infekcemi zpustošený asociál. Jesle za komunismu opravdu nevybízely k všestrannému rozvoji dítěte, je ale nutné tento negativní postoj udržovat ještě dvacet let po revoluci?

Když se podíváme na příběhy maminek do zemí, kde základní mateřská dovolená už přes třicet let nepřesahuje tři měsíce, uvidíme, že to nemusí tak špatně fungovat. Isabelle Delaunay je třicetiletá maminka 4měsíční Agátky. Je lékařka a před odchodem na mateřskou dovolenou pracovala na plný úvazek. Zaměstnavatel na ni nijak netlačil, mohla si snížit úvazek na polovinu nebo požádat o rodičovskou dovolenou.

Isabelle dala přednost, tak jako většina francouzských matek, klasickému průběhu: tedy nástup na mateřskou 6 týdnů před plánovaným porodem a návrat do zaměstnání 10 týdnů (2 a půl měsíce) po porodu. Průměrné české matce, váhající mezi 3 či 4 roky mateřské, z této kalkulace vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Francouzkám, které nezažily nic jiného, připadá tento postup přirozený. Argumenty z pohledu maminky, proč jít brzy do práce, asi nemusíme hledat dlouho: finanční motivace, pokračování započaté a někdy těžce vydobyté kariéry či studií, udržení sociálního postavení a sociálních kontaktů a zachování partnerské rovnováhy. Jak to funguje v praxi? A hlavní obava, jak brzké odloučení matky a dítěte ovlivní jejich vzájemný vztah?

PRO

Rodina je pro mne prioritou. Miminko jsme s manželem plánovali, chceme mu zajistit ty nejlepší podmínky. Náš život se teď točí kolem Agátky. Nikdy jsem ale neuvažovala o tom, že bych zůstala doma déle. Mateřská mi utekla strašně rychle, užila jsem si ji, ale už jsem se těšila do práce. Za ty dva a půl měsíce jsme se stačili zaběhnout jako rodina. Neumím si ale představit, že bych teď veškerý čas měla trávit jen mezi plenami a sunarem. Potřebovala jsem mezi lidi a cítit se užitečná v práci, kterou mám ráda. Víc se tak o péči o miminko dělím i s manželem, tím že pracuji, manžel objevil snáz svoji roli otce. V noci k ní vstáváme na střídačku, střídáme se i v koupání, krmení, vyzvedávání z jeslí. Rodičovství je práce pro dva, nevím, proč bych o to měla manžela připravit...

autor: Isabelle Delaunay

PRO I PROTI

Je mi 58 let, pracuji jako sekretářka a jsem maminka dvou nyní dospělých dětí. Vincentovi je dnes 33 let a Marii 30. Kdysi jsem zůstala na mateřské povinné dva a půl měsíce a přidala nakumulovanou dovolenou, abych mohla zůstat 3 až 4 měsíce s každým miminkem. Obě děti jsem pak svěřila chůvě. Bývala bych ráda zůstala doma 6 měsíců, abych mohla kojit a pak je postupně odstavit. Věděla jsem dopředu, že to nepůjde, tak jsem ani kojit nezačala. V té době se kojení ani nedoporučovalo a v zaměstnání jsem neměla na výběr, zaměstnavatel by mi držel místo, ale ne stejnou pozici a finančně by to bylo neúnosné. První týden v práci byl těžký, pořád jsem na děti myslela. Ale rychle jsem si zvykla, nijak toto rozhodnutí netraumatizovalo mě ani děti. Děti chůvě říkaly teto, braly ji spíš jako babičku. Dodnes jí dávají dárky k Vánocům. Zůstali jsme v kontaktu, postupně se stala téměř součástí naší rodiny. Měla jsem opravdu štěstí, na chůvu jsem se mohla ve všem spolehnout. Sama měla 12 dětí, už odrostlejších. Kolem mých dětí se tak točil ještě další rodinný život. Věděla jsem, že dětem nic neschází, výčitky nebo úzkosti o děti mě opravdu netrápily. To děti hned vycítí a pak se od maminky samozřejmě odloučit nechtějí.

autor: Annick Dubois

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy