5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > STARÝ DOBRÝ ČTENÁŘSKÝ DENÍK

STARÝ DOBRÝ ČTENÁŘSKÝ DENÍK

Autor: Ilona Horáčková | Datum: 16.1.2008 | Vydání: 1/2008

Čtenářský deník - nově, nebo naopak úplně postaru? Všichni jsme se s ním někdy setkali, ať už na základní škole, nebo na střední, na vysoké už jen studenti literatury... Někteří z nás dosud archivují své staré záznamy z četby, z takzvaně povinně doporučené, v lepším případě z vlastní dobrovolně přečtené.

Sama se dvacet let zabývám prací s „čtenářským deníkem“ v různých formách. Patřím mezi češtináře, kteří na něj kladou velký důraz. Jako odpůrce čistě faktografické literární výuky ve stylu telefonního seznamu „narodil se - zemřel - napsal“ jednoznačně preferuji vlastní čtenářský zážitek žáků na všech stupních škol. V začátcích mé učitelské praxe v západních Čechách byl pro mě velmi inspirujícím vzorem kolega, učitel českého jazyka a dějepisu, PaedDr. Karel Černík. V předrevolučních dobách, kdy ještě nikdo z nás nepracoval s pojmy jako kritické myšlení nebo čtenářská gramotnost, předjímal tyto dnes propagované a zdánlivě moderní trendy.

Žákovské kartotéky

Z jeho myšlenek, nápadů, ale především obecných postojů k výchově a vzdělávání těžím dodnes. Jemu patří mimo jiné autorství tzv. žákovské kartotéky. Podotýkám, že se jedná o formu záznamu četby z doby, kdy jen největší státní podniky v okrese byly vybaveny sálovými počítači a o něčem menším se nám jen zdálo. Dokázal propojit cíle odborného výcviku s cíli výuky češtiny tak, že si učni vyrobili v kovodílně normalizovanou schránku na kartotéční štítky, na nichž si vedli záznamy o četbě, autorech, uměleckých směrech, památkách, návštěvách kulturních akcí apod. Taková kartotéka umožňovala rychlé hledání při práci se záznamy a motivovala naše učně k neustálému zdokonalování, doplňování, ke srovnávání s kartotékami ostatních, ke zdravé soutěživosti. Vedla nejen k práci s četbou, ale i k systematičnosti, práci s předepsanými normami, k přesnosti, pečlivosti - a autoři byli na svá díla pyšní. Byla pro ně hmatatelným důkazem toho, že něco opravdu dokázali.

Technika pokročila, odložili jsme děrné štítky a šablony. Po odchodu z technicky zaměřeného odborného školství jsem se vrátila v podstatě k tradičnímu čtenářskému deníku. Chtěla jsem ale zachovat minimálně jednu velice praktickou vlastnost kartotéky, a to možnost přemísťování jednotlivých záznamů, různých způsobů řazení v průběhu studia apod.

Proto jsem zvolila tzv. kroužkový sešit formátu A5, který s žáky postupně zaplňujeme. V prvním ročníku spoluvytváříme pravidla a víceméně závaznou formu záznamů, která je nutná k vybudování praktických návyků, ale nebrání rozvíjející se vlastní kreativitě žáků.

Práva čtenáře

Tradičně začínáme Nezadatelnými právy čtenáře (D. Pennac: Jako román):

1) Právo nečíst.
2) Právo přeskakovat stránky.
3) Právo knihu nedočíst.
4) Právo číst tutéž knihu znovu.
5) Právo číst cokoli.
6) Právo číst kdekoli.
7) Právo jen tak listovat.
8) Právo číst nahlas.
9) Právo mlčet.

Diskuse nad jednotlivými „právy“ je inspirující pro děti i pro mě, otevíráme a poznáváme se při ní navzájem a vytyčujeme si jakousi trasu naší společné cesty ke čtenářství.

Součástí deníku je pochopitelně i obsah, který by nám ale jako pouhý seznam četby nahrazující podrobnější záznamy nestačil. Má ale v deníku své místo, protože rozrůstající se seznam přečtených titulů je sám o sobě motivující. Pro slabší čtenáře je velkou příležitostí projevit se při možnosti zapisovat i návštěvy kin, divadel, koncertů, zajímavé filmy a televizní pořady. Pro někoho možná zpátečnicky trvám na tom, aby byl čtenářský deník psán výhradně vlastní rukou, nikoli na počítači, který využíváme k jiným činnostem. Pokud jde o výběr autorů a děl, držím se několika zásad - na jedné straně se snažím, abychom se seznámili s alespoň jedním dílem v každém probíraném časovém období, na druhé straně mě tentokrát inspiroval češtinář mé dcery, který seznam četby doporučené k maturitě opatřoval poznámkami - „přečíst celé, alespoň juknout, jen pro šprty...“. Takže se někdy společně věnujeme četbě, rozboru, diskusi a dalšímu zpracování alespoň části textu, o němž vím, že by po něm moji studenti odborné školy se sportovním zaměřením nikdy sami nesáhli. O to cennější je, když se o takové dílo pak někdo přece jen hlouběji zajímá.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 1/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy