5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2016 Zdrava 5 Právě vyšel nový speciál Nová Psychologie dnes   Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Stínové školství. Proč se místo vyučování u nás daří doučování?

Stínové školství. Proč se místo vyučování u nás daří doučování?

Autor: Jiří Lacman | Datum: 4.11.2016 | Vydání: 9/2016

Schválně se ve své třídě zeptejte, kdo z dětí chodí na doučování. Vsadím se, že se zvedne les rukou. Nebudou to jen slabší žáci, ale často i děti nepozorné a neukázněné, které odpoledne svým soukromým učitelům platí za něco, co mají dopoledne zadarmo.

Stínové školství. Proč se místo vyučování u nás daří doučování?

Řeknete si, děti přece chodily na doučování odjakživa. Pravda, kantoři či studenti vysokých škol dávali od nepaměti občasné kondice zvláště z cizích jazyků, mimo školní škamna se vyučovala kupříkladu hra na hudební nástroje, běžné bylo doučování před přijímacími zkouškami. Dnes však řada rodičů najímá privátní učitele mnoha základních školních předmětů takřka celoročně, a řada pedagogů tím pádem odchází na volnou nohu a věnuje se doučování na plný úvazek. To není jen můj dojem. Zadejte si do internetového vyhledávače výraz „doučování“ a budete udiveni, kolik se na vás vyhrne nabídek. Samozřejmě ale že nějaké oficiální statistiky ohledně tohoto fenoménu neexistují. Stínové školství, jak tento doučovací boom pracovně nazývám, funguje zcela mimo dohled ministerstva školství i financí.

Podpultové vzdělávání

Pracovní den profesionálního doučovatele začíná zhruba po poledni, kdy se vracejí jeho první klienti z běžných škol. Ti zavedení, dobře dopravně dostupní či prostě šťastnější vyučují u sebe doma, ostatní dojíždějí za svými žáky. To je značně náročné na logistiku i time-management. Přejíždět od jednoho studenta ke druhému přes celé město hromadnou dopravou anebo huntovat vlastní automobil na okreskách cestou do okrajových satelitních městeček se vyplatí jen v případě opravdu dobrého honoráře.

Na kolik si takový soukromý učitel přijde? To je velmi různé podle žádanosti jeho předmětů, počtu daných pedagogů v regionu, podle referencí atp. Rozhodně je ale jeho hodinová sazba větší než u učitelů státních i většiny soukromých škol. Honoráře začínají na dvou stovkách a šplhají až k pěti stokorunám, obvykle tedy za šedesátiminutovku. V ceně je totiž nepřímo započítána i nejistota tohoto výdělku. Pokud žák onemocní, odcestuje na prázdniny či nedejbože se v předmětu zlepší, pedagogův příjem není pochopitelně žádný.

? propos: Pokud se doučovatelů ptám na způsob danění jejich honorářů, zpočátku mě vždy odkazují na placení provizí zprostředkovatelským agenturám (kupř. server www.naucim.cz si bere 15 Kč z každé odučené lekce). Když se však ujistí, že nejsem z berního úřadu, vyjde najevo, že z bankovek, které děti vytahují ze svých učebnic angličtiny, matematických tabulek či futrálů na klarinet, nevidí ministr Babiš obvykle ani korunu. Je to smutné, ale pokud stát nesmyslně šetří na výdajích na veřejné školství, někde se to musí projevit. Na trhu, v tomto případě na trhu se vzděláváním, se objeví díra, kudy začnou státní kase unikat nemalé částky v podobě nedaněných honorářů soukromých učitelů. Ale co naplat, nedostatkové zboží se vždycky prodávalo pod pultem.

Školství bez ministerstva

Co tedy odpolední doučovatelé nabízejí lepšího než učitelé dopoledne ve škole? Tak samozřejmě luxus soukromého učitele, který se věnuje jen jednomu žákovi (případně dvěma či třem). A jistě také dobré know-how, jak efektivně naučit daný obor. Ale v podstatě privátní učitel neříká dětem nic jiného než dobrý, zdůrazňuji dobrý kantor na dopoledním vyučování, které žákovi platí stát. Rozdíl je v tom, že žák si při učení v soukromí nehraje na mobilu, neposlouchá písničky, nepovídá se spolužákem, nepíše psaníčka. Prostě vnímá a soustředí se. Toť vše.

Ano, stěžovala si mi jedna privátní učitelka angličtiny, jak dnešní děti „vlčí“. Klidně jí tykají, vykládají jí drby ze školy, o které nestojí, berou si bez dovolení slané mandle z misky na stole nebo si bezostyšně prohlížejí knížky z její knihovny. Ale to je jen pranepatrný zlomek toho, co si děti dovolí ve škole, pokud jsou v houfu. Přiznejme si, že mnozí žáci zvláště vyšších ročníků druhého stupně základky se do školy chodí vlastně jen pobavit. Zažertovat s kamarády, potrápit slabší spolužáky, zdeptat kantory. To poslední, co je na bezplatné školní docházce zajímá, je učení. A zoufalí pedagogové, kteří už sami často na regulérní výuku rezignovali, mají de facto jen jednu obranu – špatné známky. A protože to je zase to jediné, na co slyší rodiče, vhánějí dopolední učitelé svou kulometnou klasifikací nové a nové zákazníky odpoledním doučovatelům. Dokonalá kooperace, chtělo by se říci.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 9/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Kores Škola Michael Rozumíme penězům Gymnázium Amazon Budování kapacit pro rozvoj škol II. Všechny učebnice pro základní a střední školy