5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Tak co ten váš, dostal se?

Tak co ten váš, dostal se?

Autor: Dana Tvrďochová | Datum: 4.4.2012 | Vydání: 4/2012

Paní Jana se minulý týden dozvěděla, že se jejich Zuzka nedostala na gymnázium. Všichni jí moc drželi palce, ona se dobře připravovala, ale prostě to nevyšlo. Doma Jana na sobě nedává své zklamání znát, snaží se Zuzku co nejvíc podpořit. Babičkám to už s vypětím sil do telefonu taky řekla. Teď ji však čeká další náročná situace, sraz se spolužáky ze střední školy… Spousta z nich má děti ve stejném věku a určitě se bude o přijímačkách mluvit, každý se bude nejspíš vychloubat tím, na jak výbornou školu se jeho dítě dostalo. Jak to zvládnout? Paní Jana si připadá hloupě, že se tím tak trápí. Neví, jestli má na sraz vůbec jít, bojí se, že si budou všichni o Zuzce myslet, že není dost chytrá. Nejraději by teď byla jen s ní…

Tak co ten váš, dostal se?

Přijímací zkoušky jsou náročnou zkouškou v životě dítěte, ale také rodiče. Je přirozené, že každý z nás považuje dítě za kousek sebe, do jisté míry svůj obraz, své pokračování,

a každé selhání dítěte je pro rodiče stejně bolestné, možná i bolestnější než jeho vlastní selhání. Po přijímačkách v sobě řeší spousta rodičů otázku: Pomohl/a jsem mu, jak nejvíc jsem mohl/a? Věnoval/a jsem se mu dostatečně? Když potom přijde na řadu srovnávání s ostatními rodiči, může být naše rodičovská sebedůvěra velmi ohrožená. A proč se vlastně srovnáváme?

Srovnávání se s ostatními je pro člověka přirozené a do jisté míry také přínosné. Dává nám to informaci o nás samých, motivuje nás to ke změně, k práci na sobě. V některých situacích, mezi něž patří např. výchova dětí, je však srovnávání spíš nepříjemné a kontraproduktivní. Přesto se s ním rodiče od počátků setkávají: které miminko lépe přibírá, které dítě začne nejrychleji chodit, kdo kdy přestane nosit plínky, kdo umí dřív říkat „R“. A samozřejmě kdo se dostane na lepší školu. Tyto srovnávací situace, při kterých nemusíme být těmi úspěšnějšími, velmi otřásají naší rodičovskou sebedůvěrou.

Jaká je z toho cesta ven?

Dlouhá, dobrodružná a náročná. Vede přes nalezení důvěry v sebe a v jejím pokračování je hledání důvěry ve vlastní dítě. Nestačí říct si: ano, samozřejmě věřím sobě i dítěti, přijímám sebe i dítě, takové, jaké je. Je důležité se propracovat k tomu, aby se toto přesvědčení o důvěře a bezvýhradné lásce stalo přirozeným a pevným pilířem našeho rodinného soužití.

Přínosné může být na tomto místě poselství pedagožky Mary Haskellové: „Kýmkoli budeš, nic mě nezklame, nemám žádné představy o tom, jaký bys měl být či co bys měl dělat. Netoužím po žádných představách o tobě, chci tě pouze poznávat. Nikdy mě nemůžeš zklamat.“

Paní Jana – a pravděpodobně spousta dalších rodičů v podobné situaci – teď chce trávit více času se svým dítětem. Na druhou stranu se cítí trochu nejistě, protože si už na intenzivnější kontakt s dospívajícím dítětem trochu odvykli. Opět jde o naprosto přirozenou reakci. Rodič, ať je dítě jakkoliv staré, má tendenci ho ochraňovat, pomáhat mu, sdílet s ním jeho trápení. Pokud se tomu dítě nebrání, využijme této situace. Obtížné životní situace nám dávají příležitost ke sblížení a prohloubení vztahu. Pokud tedy cítíme my i dítě potřebu být spolu, neváhejme si užívat blízkost a vzájemnost plnými doušky.

Rodiče v podobné situaci budou pravděpodobně dítě utěšovat a podporovat. Sami v sobě tímto způsobem však negativní pocity potlačují. Je tedy dobré, aby i rodiče sami našli příležitost ke zpracování svých emocí. Připustili si smutek, zklamání – a až potom hledali pozitivní body a způsoby řešení situace.

Je přirozené, že člověk má zábrany mluvit s ostatními o neúspěchu svých dětí. Může však být velkou pomocí, když si popovídá nejdříve s někým, kdo je nebo byl ve stejné situaci. Často je těžké někoho takového najít, protože většinou víme o těch úspěšných. Neúspěchy si člověk raději nechává pro sebe. Rozhovor člověka se stejným zážitkem ale může být jednou z největších posil a pomocí.

Také se vyplácí v tomto citlivém období „zátěžovým situacím“, při nichž je konverzace o přijímačkách první volbou, vyhýbat; ne vždy je to však možné.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 4/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy