5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > TŘÍDNÍ SCHŮZKY - VYŠŠÍ ŠKOLA KOMUNIKACE

TŘÍDNÍ SCHŮZKY - VYŠŠÍ ŠKOLA KOMUNIKACE

Autor: Tatiana Welchová | Datum: 12.3.2008 | Vydání: 3/2008

Učitelé po celá desetiletí provozují s oblibou aktivitu, která se dá nazvat efektem „vylití kbelíku ledové vody na hlavu“. Tato akce se koná s železnou pravidelností v rámci třídních schůzek a vysvědčení. Školáci se před tímto dnem třesou strachy a rodiče se psychicky obrňují.

Bohužel drtivá část rodičů neslýchá na třídních schůzkách od vyučujících svých potomků jen samou chválu a komentáře o výborném prospěchu. Nahlédneme-li do školních výsledků, jde v rámci každé třídy spíše o výjimečné případy. Mnoho rodičů si jde do školy vyslechnout, jaké trápení mají učitelé s jejich dětmi. Jen velmi silné osobnosti mají odvahu tvrzením pedagogů oponovat. Většina rodičů se zdržuje hodnotit učitele, protože jejich neschopnost unést připomínky na vlastní osobu je všeobecně známa, přitom sami totéž činí svým žákům téměř permanentně. Nabízí se otázka, co vlastně učitelé od tohoto tradičního přístupu očekávají. Je poněkud naivní domnívat se, že jejich stížnosti v podobě studené sprchy pomohou a z dětí se stanou ze dne na den vzorní školáci a studenti. Jaká očekávání můžeme mít od člověka, který od nás slyší jen kritiku na tvora jemu v životě nejdražšího? Buď nám to odkývá a doma si svůj vztek vylije na dítěti, nebo nás bude ignorovat a v duchu si pomyslí, že jeho dítě má pravdu a ten učitel je opravdu pěkný „…“. Najdou se jistě i takoví, kdo fakta přijmou a učiteli poradí, aby přitvrdil. Potomek to pak doma přirozeně odskáče a už dopředu se klepe strachy. I to je přirozeně špatně. Ať je reakce na negativní komentáře vyučujících jakákoli, rodič určitě nebude hledat partnera a spojence v někom, kdo má k jejich dítěti hromadu připomínek a nenachází na něm nic pozitivního. Učitelé si často stěžují na přístup rodičů, aniž by byli schopni si uvědomit, že klíčovou roli v komunikaci s rodiči hrají právě oni. Od někoho, komu jsme se prezentovali jako arogantní kritici, nemůžeme chtít mnoho. S lidmi tohoto ražení obvykle nikdo nechce mít mnoho společného. Jenže tady jsou rodiče vehnáni do situace, kdy druhou stranu musí přinejmenším vyslechnout a pak si o ní přirozeně pomyslí něco, co nevysloví. Je to zcela přirozený způsob, jak vnímáme ty, od nichž se nic milého ani zajímavého nedozvíme. Takové lidi prostě nemá nikdo v oblibě.

Položme si otázku, jaký cíl sleduje předávání negativních informací rodičům. Všichni vyučující ze zkušenosti vědí, že dítě si tak prospěch ani chování nijak výrazně nezlepší, není výjimkou, když začne „na truc“ ve škole ještě více vyvádět. Rozlícený rodič je sice doma potrestá, ale brzy se vše vrátí do vyjetých kolejí. Za několik měsíců se situace opakuje, opět stížnosti, dopředu vyděšený potomek, výprask a tak to jde pořád dokola. Dítě v pravidelných dávkách vstřebává informaci o své vlastní neschopnosti a je stále více přesvědčeno o tom, že se k ničemu nehodí. Negativní vnímání sebe samého ovšem ještě nikomu nepřidalo a děti nesou velmi těžce skutečnost, že očekávání rodičů zklamaly. Přitom věřte tomu, nebo ne, ale dítě, jež by nechtělo být ve škole úspěšné, prostě neexistuje. Pokud se potýká s problémy, má to vždy své opodstatnění. Právě z těchto skutečností je nutné vycházet.

Problematické děti a problematičtí rodiče

Setkala jsem se s případem učitelky, která se velmi omlouvala za prohřešek hyperaktivního dítěte rodičům fyzicky nechtěně poškozeného žáka s tím, že rodiče dotyčného zlobivce se zavázali, že ho doma náležitě potrestají. V takovém případě je vždy důležité se zeptat, jakou zpětnou vazbu od provinilce očekáváme. Prohřešek sice nelze přejít, ale u hyperaktivního dítěte není možné zaručit, že se situace nebude opakovat. Prostě se opakovat bude. Jakkoli je nesmírně obtížné vysvětlovat nezasvěceným rodičům poškozeného dítěte problematiku impulzivního jednání hyperaktivních dětí, je vysvětlování určitě produktivnějším řešením. Právě rodiče dětí s poruchami učení a chování patří k těm nejfrustrovanějším a potřebují podporu učitelů, nikoli závazky k trestům. Oni musí se svým potomkem trávit mnohem více času než pedagogové a pro každého, kdo to nikdy nezkusil, je obtížné si představit, co výchova takového potomka obnáší. A jsou to právě oni, kdo potřebují velkou podporu a porozumění od svého okolí. U každého problematického dítěte je nutné pátrat po příčinách neúspěchu. Jestliže jsme schopni je diagnostikovat, naskytují se mnohem efektivnější způsoby řešení než terorizování rodičů poznámkami a stížnostmi.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy