5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Učíme angličtinu dobře?

Učíme angličtinu dobře?

Autor: Sylvie Doláková | Datum: 5.9.2012 | Vydání: 7/2012

Často se v médiích objevují výsledky testů, které ukazují, jak jsou na tom naše děti se znalostí angličtiny - tedy povinného cizího jazyka. Výsledky nejsou nijak povzbudivé. Podívejme se na příčiny tohoto neblahého stavu.

Učíme angličtinu dobře?

Výuka angličtiny závisí zcela jistě na kvalitě učitele. Jací tito učitelé jsou?

Na svých kurzech potkávám učitele, kteří jsou nadšení, obětaví a rádi by byli kreativní, ale už vyčerpali všechny své nápady a cítí, že by potřebovali nějakou „vzpruhu“, hledají cestu, jak své znalosti rozšířit, obětují svůj volný čas, mnohdy i nemalé finance při pořizování vhodných materiálů. Jsou to však spíše výjimky.

Typologie učitelů

Je naopak spousta učitelů, kteří jsou přesvědčeni, že to dělají dobře, a nemají potřebu se dále vzdělávat. „Když to takhle učím už patnáct let, tak to přece musí být dobré!“ slyšela jsem z úst neoblíbené kantorky, když jsem ji zvala, aby se přišla podívat na workshop nových postupů a nápadů.

Dále je stále ještě spousta těch, kteří se prostě ocitli v hodinách angličtiny jen proto, že se začali učit cizí jazyk sami pro sebe a na škole najednou není nikdo, kdo by ho vyučoval. Ti sice pokračují v jazykových kurzech, které jsou určeny dospělým, ale také v nich přebírají systém, který v nezměněné podobě uplatňují u dětí. („Otevřete si učebnici na straně 35, cvičení 4, ty čti a ty překládej!“) Kdo jim vysvětlí, jak mají učit děti?

Často učí angličtinu učitelé druhého stupně, kteří si jen „odskočí“ odučit třeťáčky, čtvrťáky, protože nikdo jiný anglicky neumí. Ti mnohdy do hodin zavádějí přísný styl učebnice - pracovní sešit, aniž by vzali v úvahu věkové a vývojové odlišnosti dětí mladšího školního věku. Nepochopili, že děti se nic nenaučí, když je budou soustavně krmit novými dávkami slovíček pečlivě psaných do slovníčků s českým překladem a mnohdy i s výslovnostní transkripcí. Z těchto slovíček pak mají děti sestavovat věty podle gramatických pravidel, vyučovaných v občasných přednáškách. Pak se často diví, že se děti moc nenaučí. Děti však takhle jazyk chápat nedovedou (a nemůžeme se na ně zlobit, je to úměrné jejich věku).

Děti začínají s jazykem pozdě

Ideální doba, kdy má dítě začít se seznamováním se s jazykem (nikoli učením se jazyka!) je do sedmi let věku (S. Krashen, amer. psycholog a lingvista). Do tohoto věku jsou děti schopné vnímat zvuk jazyka, odlišnou intonaci a frázování, odhadnout smysl sdělení, přestože nerozumějí každému slovu, imitovat správnou výslovnost, přirozeně reagovat na podněty. Zmeškání tohoto nástupu, nebo naopak neúměrné nároky v tomto období (nácvik čtení a psaní) si nese fatální následky; jazyk se naučí jen několik nadaných žáků, ale už průměrný žák se nedokáže chytit a končí s pocitem frustrace.

Řešením by bylo zavést povinnou výuku angličtiny od první třídy, upřednostnit hravý přístup s poslechem pohádek, hraním her s anglickými dialogy, tělocvikem s anglickými pokyny, anglickou výtvarnou či hudební výchovou, hraním si se slovíčky a podobně. Odsunout práci se čtením a psaním na třetí rok výuky. Děti už mají obojí zvládnuto v mateřském jazyce, cizí jazyk mají „naposlouchaný“, nebezpečí „psané“ výslovnosti nehrozí, mají rozvinuty komunikativní návyky.

Vysoký počet dětí, staré učebnice

Mezi učiteli je rozšířený názor, že dělit se mohou skupiny dětí v celkovém počtu nad 24. V zákoně je však uvedeno, že je možné dělit na dvě skupiny, už když je ve třídě osm a více dětí, nad 24 se dělit musí. Ředitelé záměrně tuto informaci z celkem pochopitelných důvodů zkreslují. Jak se má ale naučit cizí jazyk dítě, se kterým učitel v hodině nestačí ani jednou promluvit? Jazyk je komunikační záležitost a bez individuálního přístupu a kontroly hrozí nebezpečí, že jej žák bude používat nesprávně. Jazykové školy garantují svým dospělým studentům skupiny o maximálním počtu osmi; proč mají mít děti horší podmínky?

V některých školách dokonce při podobně vysokém počtu (setkala jsem se i s údajem o 22 dětech v jedné třídě!) existují tři věkové skupiny, třetí, čtvrtá i pátá třída v jedné lekci. Obvyklým jevem jsou deset let staré učebnice. Výuka jazyka je ale živá záležitost, a děti se mají učit i v cizím jazyce reagovat na aktuální situaci kolem sebe. Je třeba vysvětlovat učitelské veřejnosti nutnost pružnějšího nákupu nových učebnic. Umožnit učitelům seznámit se s celkovou nabídkou učebnic, možnost porovnání a výběru.

Proč je postup při výuce angličtiny nejednotný?

Odpověď je jednoduchá: protože chybí propracovaná metodika, která by zohledňovala věkové i vývojové zvláštnosti dětí a nabízela dostatek materiálu k rozvoji řeči. Na vysokých školách chybějí kvalitní metodici, kteří připravují budoucí učitele angličtiny. Není tajemstvím, že u nás existují univerzity, kde se metodika cizího jazyka učí předčítáním ze zahraničních metodik, kde sami vyučující lapají nápady studentů, kteří už mají s výukou v dobrých jazykových kurzech zkušenosti a mnohdy je pak předávají dál (v lepším případě uvedou zdroj materiálu). Někteří metodici se naučí nazpaměť jednu světově uznávanou metodiku a pak ji vyžadují s téměř stoprocentní citací.

Je všeobecně známo, že vysokých škol, které kvalitně připraví budoucího učitele na vzdělávací proces, je jako šafránu (pakliže u nás vůbec jsou). Na tomto stupni převládají „akademické“ znalosti nad praxí, definice, poučky a odrecitované teorie se cení daleko více než schopnost použít teorii funkčně v praxi. Jak jinak lze vysvětlit, že přinejmenším na jedné z našich největších škol se vyučuje deset semestrů gramatiky (lexikologie, morfologie, stylistiky, textové analýzy) a jen 90 minut (!) se přednáší, jak učit gramatiku na základní škole (bez rozlišení stupně)! Jak je možné, že znalost literatury je vyžadována do nejmenších detailů, ale jak pracovat s literaturou v hodinách angličtiny s dětmi se studenti učí sotva jeden semestr! Mnohé praktické předměty jsou vyučovány jen jako povinně volitelné. Proč se v psychologii nedozvíte, co dělat s dítětem, které potřebuje svou „silent period“ - tedy pasivní vnímání jazyka bez zapojení se do aktivit a ministerští odborníci si usmyslí, že takové dítě budou zkoušet podle tabulek stejně jako ostatní, a co s dítětem, které se naopak rozhodne uplatnit svou silnou osobnost na úkor všech ostatních i na úkor učiva a kázně? Proč v pedagogice studenti tráví hodiny nad životopisem Komenského, ale nerozebírají přínos či využitelnost jeho myšlenek? Dalo by se pokračovat ještě hodně dlouho, náprava však je vzdálená. Dokud bude ceněn více akademický titul nad praktickými znalostmi problematiky, situace se nezlepší.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 2 / nových příspěvků: 2

  • To je stoprocentní pravda 18.12.2013, 9:46 Zobrazit
    • To je stoprocentní pravda 16.2.2014, 22:00 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy