5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > UČITEL NA PRVNÍM STUPNI - Autorita srovnatelná s rodičem?

UČITEL NA PRVNÍM STUPNI - Autorita srovnatelná s rodičem?

Autor: Zuzana Fojtíková | Datum: 10.9.2008 | Vydání: 7/2008

Prof. Vladimíra Spilková vede na Pedagogické fakultě UK v Praze katedru primární pedagogiky. Od začátku svého působení na vysoké škole se věnuje modernímu pojetí vzdělávání. Hovořily jsme spolu o přípravě učitelů na své povolání.

Jak hodnotíte současnou přípravu učitelů?

Co se týče učitelství pro první stupeň, na začátku 90. let bylo prvních deset let na naší fakultě i na těch ostatních v republice věnováno intenzivní proměně přípravy učitelů. Učitelé 1. stupně byli do té doby vzděláváni jako odborníci, kteří mají proniknout především do oborů, které pak učí, tedy do matematiky, českého jazyka atd. Co jsme chtěli změnit a na čem jsme se s ostatními fakultami shodli, je, že východiskem k proměně vzdělávání učitele by měla být idea profesionality. Podstata učitelovy odbornosti je v tom, že umí vytvářet podmínky pro kvalitní rozvoj žáků s respektem k jejich předpokladům a potřebám, že umí zprostředkovávat poznání vzhledem k věkovým a individuálním možnostem žáků, že umí vzbudit jejich zájem o učení, kultivovat sociální vztahy ve třídě, vytvářet bezpečné klima, které je založené na vzájemné důvěře a respektu. Takový učitel musí být i schopný diagnostik, aby poznal, jaké jsou možnosti každého dítěte, v čem je dobré, v čem má problémy, kde a jak je mu potřeba pomoci. Umí modifikovat metody a způsoby práce podle individuálních zvláštností každého dítěte.

Jak se tyto požadavky promítly do přípravy učitelů pro první stupeň?

Když už jsme takovéto východisko přijali, znamenalo to poměrně radikální zásah do vzdělávacích programů. Zmínila jsem, že se dřívější programy přípravy učitelů týkaly převážně teoretických základů jednotlivých oborů (jako je např. matematika, český jazyk, přírodní vědy), ale už méně pedagogicko-psychologické a praktické přípravy. Navíc do té doby všichni studovali všechno a bylo to povinné. Nám šlo o to, podporovat v nich osobitost, rozvoj osobnosti učitele. Chtěli jsme, aby i studenti, stejně jako žáci ve školách, měli možnost rozvinout své individuální předpoklady. Snažili jsme se tedy do druhé poloviny studia vložit hodně povinně volitelných a volitelných předmětů, aby se studenti mohli profilovat.

Nejvíc jsme usilovali o to, připravit je na nové pojetí výuky, s výrazným zřetelem k dítěti, které by zahrnovalo individualizaci výuky, činnostní metody, metody zkušenostní a prožitkové, hodnocení žáků, které je bude motivovat a ne odrazovat. Tato změna se samozřejmě promítla i do metod a forem vzdělávání studentů. Zařadili jsme projektovou výuku, kterou si studenti sami zkoušeli. Výrazně jsme posílili praktickou přípravu. Naši studenti mají třeba ve 2. ročníku klinický den. To znamená, že jeden den v týdnu stráví ve škole a tam pod supervizí učitelů z praxe a pod naším dohledem zkoušejí učit. Řekla bych, že za těch patnáct let se opravdu hodně změnilo a že je to v intencích reformy i představ o tom, co je kvalitní vzdělávání, kvalitní škola.

O znalosti nepřijdeme

Zmínila jste vzdělávání zaměřené na dítě. Nemáte pocit, že se to někdy ve společnosti chápe zkresleně? Někteří učitelé říkají: „Děti mají jen práva, a za chvíli nám budou šlapat po hlavě!“

Narazila jste na jeden významný problém, a to je skutečnost, jak jsou některé reformní kroky chápány širokou veřejností. Bohužel k tomu hodně přispívají média, která některé principy reformy vulgarizují nebo dezinterpretují. Dát prostor dítěti neznamená, že se mu podřizuji, že nemám autoritu. Když říkáme partnerský vztah k dítěti, nejde o zrušení autority učitele. Znamená to, že pedagog by měl mít přirozenou autoritu, ne tu vynucenou, ke které potřebuje známky a poznámky. Jestliže hlavním cílem je rozvíjet dítě všestranně, snažit se v něm najít silné stránky a na ně se zaměřit, pak to úplně nejdůležitější na začátku školy je vzbudit v něm zájem o poznávání, motivovat ho, neotrávit ho. Vychovat z něj také slušného člověka, a to vyžaduje rozvíjet v něm sociální dovednosti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy