5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Úspěšná inkluze v Indii

Úspěšná inkluze v Indii

Autor: Nina Rutová | Datum: 8.3.2013 | Vydání: 3/2013

Řádová sestra Cyril Mooney, původem z Irska, vybudovala v Indii unikátní inkluzivní systém vzdělávání dětí. Do jedné třídy dokáže integrovat děti z nejbohatších kast a děti z ulice, děti nejrůznějších náboženství a také děti se zdravotním postižením. Přitom studenti školy dosahují výborných výsledků.

Úspěšná inkluze v Indii

Již v útlém věku se Cyril Mooney rozhodla věnovat svůj život pomoci lidem. Vyrostla v poválečném Irsku, kde byla svědkem utrpení dětí vyštvaných z domovů válkou. Byly špinavé, chodily do škol bez bot i v mrazu a ve vlasech se jim hemžily vši. Když se Cyril doma zeptala své matky, jak těm dětem může pomoci, když vedle nich nechce nikdo sedět, matka jí řekla: „Ty vedle nich budeš sedět, a já ti vyčistím vlasy, až přijdeš domů.“ Dnes 76letá Cyril v dokumentárním filmu Sit Beside Me (Tvé místo vedle mě) vzpomíná: „Nenabízeli jsme tenkrát letáčky o tom, jak by si měli lidé pomáhat. Nabízeli jsme pomocnou ruku a své srdce. Myslím, že nejvíce mě ovlivnila a připravila na život tato zkušenost.“

Děti přestaly sedět jen v lavicích

V roce 1956 se mladá Cyril rozhodla odjet do indické Kalkaty a strávit zde život ve službě lidem jako sestra řádu Loreto. Získala doktorát v zoologii a stala se ředitelkou školy pro děti ze zámožných anglo-indických rodin. Brzy ale zjistila, že za branami její báječné školy jsou děti, které bez vzdělání nemají šanci vystoupit z ohromné chudoby a sociální bídy a o které se stará jen málokdo. Když se Cyril zeptala vládních úředníků na počty těchto dětí a pomoc pro ně, odpověď zněla, že je nelze spočítat. A tak v osmdesátých letech posílá děti a učitele své školy do postranních uliček, na nádraží a do slamů, aby zjistili, kolik takových dětí je a jaká je jejich situace. Žáci školy se vrátili se zprávou, že děti jsou celkem v pořádku, jejich bříška jsou velká a plná a ruce a nohy silné. Netušily, že právě to jsou znaky silné podvýživy. Cyril Mooney pochopila, že děti si nejsou vědomy toho, jaká je skutečná realita kolem nich. Začala je brát každý týden na výlet do vzdálených vesnic, kde měly za úkol učit děti, které nemá kdo jiný učit. Tam začaly vnímat realitu.

O pár let později

Po pěti letech děti přišly za Cyril s otázkou: „Proč jezdíme tak daleko, když stejně ubohé děti jsou i tady v Kalkatě? Zkušenosti z vesnice je naučily vidět podobné věci v jejich vlastním městě. Tajemství je v tom, že se samy začaly ptát, jak by mohly dětem z ulice pomoci, a ve škole našly podporu dospělých. Žáci se svými učiteli začali chodit do slamů a ulic a zvali děti z těch nejhorších podmínek do školy: „Pojďte s námi a my vás budeme učit.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 3/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy