5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > V lavicích nám děti zakrňují. Co s tím?

V lavicích nám děti zakrňují. Co s tím?

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 8.10.2009 | Vydání: 8/2009

Pár hodin tělocviku týdně současným dětem určitě nestačí. Ztrácí možnost přirozeného pohybu a vnímavosti vůči pocitům z vlastního těla. Pomoci by jim mohla taneční a pohybová výchova, která se zaměřuje také na estetickou složku a formování skupiny. S její lektorkou Lenkou Tretiagovou jsme se bavily o tom, co může učitelům i žákům přinést.

Tančíte s dětmi ve školách, pořádáte taneční představení, kterých se mohou děti aktivně zúčastnit. Co chcete těmito aktivitami dětem přinést?

Jednak určitě chceme, aby se děti seznámily se současným tancem. Děti tento žánr vůbec neznají: vědí, že existuje balet, na který mohou jít do divadla, nebo znají společenské tance z televizního pořadu. O moderním tanci však nevědí nic. Druhý a velmi podstatný cíl spočívá v tom, že chceme dětem pomoci kultivovat jejich přirozený pohyb a zdravým způsobem rozvíjet jejich tělo. Současný tanec nepředstavuje jednostrannou zátěž jako třeba balet nebo tenis, ale rozvíjí se při něm celé tělo.

Předpokládám, že ale děti rozvíjí při vašich hodinách i další dovednosti. Jaké to jsou?

Taneční hodiny mají, kromě zmíněné kultivace pohybu, také velký vliv na tvorbu kolektivu. Učitelé si naše hodiny hodně chválí také kvůli tomu, že při improvizacích poznají děti v novém světle – tanec určitě slouží k sebepoznání a poznávání druhých. Co dále pozorujeme, je snižování agresivity v kolektivu. Pravidelné hodiny tance zvyšují citlivost jednoho vůči druhému. Učitel pak ocení, že v následujících hodinách má lepší kázeň a pozornost. Jinak děti se toho naučí dost - máme hodiny nastavené tak, aby se mohly prolínat s ostatními předměty.

Jak to konkrétně probíhá?

Například jsme se s jednou paní učitelkou dohodli, že budeme rozvíjet její třídní projekt „Rosteme s knihou“. Vyšli jsme z knihy, kterou všechny děti zrovna přečetly, a na její motivy jsme připravili taneční improvizace. Určitě nechceme děti odradit nějakými pracnými sestabezpečně vami, pro které by se musely naučit velké množství složitých kroků. Vycházíme naopak z přirozeného pohybu, který každé dítě zvládne. Nebo když děti potřebují procvičit počty nebo geometrii, tak zapojujeme otázky a úkoly tímto směrem. Společně se pohybují v prostoru, tvoří skupinky v různém počtu, tvoří obrazce. Výrazně si zlepšují prostorovou orientaci. Velkou výhodou také je, že dáváme prostor vyniknout dětem, které v normální výuce příliš neexcelují. Najednou mají šanci ukázat, co v nich je. K dětem přistupujeme bez škatulkování; nerozdělujeme je na zlobivé a hodné, šikovné a nešikovné. Naše hodiny jsou proto úspěšné například i v romských třídách.

Děti ztrácí schopnost přirozeného pohybu

Jak jsou na tom vůbec současné děti s pohybem?

Schopnost přirozeného pohybu, kterou mají ještě děti v mateřské školce, se sezením v lavici často utlumuje. Proto učíme děti rovně energicky chodit, správně držet tělo, vyhýbat se obratně v prostoru, padat, dobře běhat. Větší ambice nemáme. Půl roku nám zpravidla trvá, než děti odnaučíme běhat pořád d kolečka, jak se to naučily ve školce.

Jak by se tedy děti řekněme na prvním stupni měly pohybovat a v jakém rozsahu?

Myslím, že třeba šestileté děti by měly být v pohybu téměř pořád. Školní řád sezení ve třídě je pro tělo nepřirozený. Pro děti v tomhle věku je, ač se to nám dospělým nezdá, užitečné běhat, skákat, válet se po zemi. V Praze je situace horší než na venkově, protože mnoho škol ani nemá zahradu, kam by učitelé mohli pustit děti na přestávku. Do školy a ze školy je vozí rodiče autem.

Co si myslíte o vedení tělesné výchovy na školách? Není taneční výchova nadbytečná, když mají děti povinný tělocvik?

Na hospitace do hodin tělocviku nechodím, tak nemohu posoudit. Ze zkušenosti mých dětí a žáků ale mohu říci, že rozdíl spočívá v tom, že tělocvik bývá více soutěživý, zatímco taneční a pohybová výchova se více soustředí na spolubytí, toleranci a fyzický kontakt. Samozřejmě je v ní větší důraz na estetiku projevu, citlivost vnímání a na kreativitu dětí.

Projekt tanec školám je zatím veden jen pilotně na několika školách. Myslíte, že má taneční a pohybová výchova potenciál stát se uznávaným volitelným předmětem jako třeba dramatická výchova?

Určitě. Myslím, že by bylo skvělé, kdyby taneční výchova byla jednou z možností, kterou si může učitel vybrat, například když má hodně divokou třídu nebo když sám k tanci tíhne. ?

Co mohou školy, které mají o taneční výchovu zájem, udělat?

Pořádáme workshopy, které jsou v podstatě ukázkou hodin tvořivé taneční výchovy. Na workshopy máme ale dlouhé čekací lhůty, takže nejvíce školám mohu doporučit přijít se podívat na nějaké naše představení. Každým představením se prolínají tvořivé interakce diváků – tedy žáci mohou vyzkoušet různé pohybové improvizace, kterými rozkrývají příběh představení.

Jak je to s taneční výchovou ve školách v zahraničí?

Taneční výchova je velmi oblíbená ve Skandinávii a ve Velké Británii. Učitelé ji buď využívají jako doplňkový předmět nebo formou projektu si pozvou třeba na měsíc taneční skupinu, se kterou děti každý den dvě hodiny pracují a následně výsledek spolupráce prezentují veřejně.

Když by se pro zařazení taneční a pohybové výchovy do škol rozhodlo, bylo by pro to dost lektorů?

To je určitě velký problém. Profesionální tanečníci většinou zatím nezvládají práci s dětmi ve školách. Umějí se věnovat například nadaným dětem, které už si tanec vybraly jako svého koníčka, ale se třídou plnou dětí je práce úplně jiná.

Když chodíte do škol učit taneční výchovu, musíte jistě spolupracovat s učiteli. Jak oni k taneční výchově přistupují?

Někteří učitelé jsou do toho hodně nadšení a pak je to úžasné. Používají třeba nějaké prvky i v dalších hodinách a tím se to v dětech upevňuje. A naopak dobře komunikují své potřeby – co by si přáli, abychom do výuky zakomponovali. Někteří učitelé to berou jako možnost udělat si volno a jdou si dát kafe, pak je ten efekt samozřejmě daleko menší.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 8/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy