5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > VYCHOVÁVEJME PŘÍSNĚ, ALE LASKAVĚ

VYCHOVÁVEJME PŘÍSNĚ, ALE LASKAVĚ

Autor: Gabriela Bachárová | Datum: 13.2.2008 | Vydání: 2/2008

Moderní výchova dětí už nestojí na příkazech a zákazech. Prosazuje se partnerský přístup a respektování malého člověka. Dokonce můžete navštívit i speciální kurzy pro rodiče.

 Vyrůstala jsem v rodině, kde bylo slovo otce svaté. Choval se ke mně hezky, ale nemělo cenu mu v něčem oponovat. Co se řeklo, to platilo. Dnes ho dovedu pochopit. Vím, že neměl jiné chování od koho odkoukat,“ vzpomíná Helena Jandová (36). Své dva syny se ale rozhodla vychovat jinak. A současné trendy ve výchově jí dávají za pravdu. „Snažím se do našeho vztahu vnášet slušnost a empatii. Rozhodně si nemyslím, že děti jsou hloupé a potřebují vodit za ručičku,“ soudí. A hned dává k dobru příklad: „Když dítě zlobí, většina matek z mého okolí to stále řeší jednou na zadek. Nebo se naštvou a odmítají s potomkem komunikovat. U nás se o všem bavíme a místo nadávek volím vysvětlování a porozumění s dětským vztekem.“

Nad výchovou hodně přemýšlí i Lenka Hostáková (33). Přiznává ale, že někdy se jí nedaří všechno, co jsi předsevzala. „Máme pětiletého syna Matěje. Už před jeho narozením jsem přečetla všechny dobré výchovné příručky a jasně si určila, jak chci postupovat. Jenže dobrá výchova vyžaduje obrovské nasazení, energii, čas a chuť. Je přece mnohem jednodušší něco synovi striktně zakázat než s ním zdlouhavě probírat, proč něco musí nebo nesmí dělat. Zvlášť když jste předtím prožila vyčerpávající pracovní den a doma vás ještě čeká tuna prádla a příprava večeře,“ přiznává žena. Přesto si myslí, že její „výchovné poklesky“ jsou jen ojedinělé. „Doufám. Nerada bych z Matěje vychovala člověka, který se bojí autorit, nedovede si prosadit svůj názor, nebo se naopak hrubě prosazuje na úkor ostatních,“ dodává.

Rodiče, dělejte chyby

Přísná, ale laskavá výchova. Vymezení jasných mantinelů, ve kterých ale potomek může plnohodnotně rozvíjet svou osobnost. Výhrůžky, či výsměch? Zakázáno. To jsou základní hesla moderní výchovy.

Ještě před třiceti lety se razila jiná hesla. Dítě musí především poslouchat. Nemá žádná zvláštní práva. Rodiče ho živí a vychovávají, proto se jim musí VŽDY podřídit. Hlavně tatínek je neomylný, nepřipustí žádnou chybu. Jinak by přece ztratil autoritu. „Jak se může dítě naučit vycházet s chybami, když ne na vzoru rodičů? Rodiče musí dělat chyby, k chybám se hlásit a zase je opravovat. Přitom by děti měly mít příležitost pozorovat vědomě jejich chování,“ tato věta z knížky Jak být dobrým rodičem od uznávané psycholožky Jiriny Prekop by u tehdejších rodičů vyvolala nefalšované zděšení.

Podezřelý byl i větší tělesný kontakt. Jaké škody asi na generaci dnešních třicátníků napáchala zásada, že plačícího mrňouse je dobré nechat vyřvat a hlavně si ho příliš nevšímat? Mazlit se s ním v náručí? „Zvykne si na to a nebudeš dělat nic jiného než s ním hodiny chodit po bytě,“ tvrdilo se zmateným maminkám. Dnes naopak není nic lepšího než nosit dítě na rukou a při každém náznaku pláče honem utíkat k postýlce. Jen málokterá maminka či tatínek si dovolí zpochybňovat tvrzení, že pláčem dítě naznačuje své oprávněné potřeby a rodič by měl na toto volání okamžitě reagovat.

O tom, že výchova v minulém režimu měla zcela pokroucená pravidla, může svědčit i doporučení legendárního českého pediatra Josefa Švejcara, aby rodiče ignorovali buzení a křik dítěte v noci: „Nikdo z těch, kdo s dítětem spí, se nesmí ozvat. Nanejvýš je třeba zcela neosobně a bez jakýchkoli projevů zkontrolovat, zda dítě neleží v nečistotě, popřípadě vyměnit pleny a pak s klidným napomenutím dítě opustit.“ Nemůžeme se ale divit. V komunismu, kde se umělá výživa prezentovala jako ulehčení kojícím matkám a děti byly kolektivně nahnány do jeslí, by ani jiná výchova neměla šanci.

Výchovný třesk

Proč a kdy nastal z dnešního pohledu tak převratný výchovný třesk? Zní to neuvěřitelně, ale kořeny leží dávno v minulosti. Jak to ale s pozitivními změnami bývá, prosazují se hůř než ty negativní a někdy to může trvat i staletí. Celou západní civilizaci a rovněž pohled na výchovu dramaticky změnila průmyslová revoluce v 18. století. Lidé se chtěli mít lépe a zjistili, že pokrok a rozvoj se nerozlučně spojují se svobodou jednotlivce. V 19. století se pomalounku začalo prosazovat „právo na dětství“. Do té doby byly děti jen malými dospělými se všemi povinnostmi. Navíc samy o sobě neměly žádnou velkou hodnotu. Důležité byly jen jako dědicové majetku nebo další pracovní síla v chudé rodině. A ještě jedna důležitá poznámka: Dětí se rodilo mnoho a byla velká pravděpodobnost úmrtí už v nízkém věku. Rodiče se proto na své potomky z pragmatických důvodů zbytečně neupínali.

 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy