5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Využití videotréninku v rodině i škole

Využití videotréninku v rodině i škole

Autor: Eva Bidlová | Datum: 12.12.2005 | Vydání: 10/2005

Metoda videotréninku interakcí (VTI) slouží nejen k diagnostice dítěte (viz Psychologická a pedagogická diagnostika v činnosti učitele, Rodina a škola 7/2005), ale jejím prostřednictvím lze rozvíjet i sociální dovednosti rodičů a učitelů.

Pod výstižným, i když poněkud krkolomným názvem videotrénink interakcí se skrývá velice šetrná metoda pracující s využitím videotechniky, která pomáhá zlepšovat kontakt mezi dospělým a dětmi, zvyšovat efekt výchovného působení rodiče či učitele a nalézat další cesty ke zvládnutí výchovných situací.

Videotrénink interakcí (VTI) je český souhrnný název pro termíny video hometraining a video interaction guidance, které se používají v anglicky mluvících zemích. Metoda video hometraining (VHT) vznikla v Nizozemsku, kde byla od roku 1980 rozvíjena organizací SPIN (Stichting Promotie Intensieve Thuisbehandeling - Instituce podpory intenzivního domácího přístupu) ve formě krátkodobé a intenzivní pomoci v domácím prostředí rodin jako alternativa umísťování dětí s vážnými sociálními a vývojovými problémy (záškoláctví, drobná kriminalita i vážnější poruchy chování) do ústavní péče.

Videokamerou byly systematicky nahrávány interakce probíhající mezi členy rodiny. Každý přibližně desetiminutový záznam běžné situace rozebíral pracovník VTI s rodiči a dětmi. Vybíral rodině momenty nebo sekvence, kdy se komunikace v rodině dařila. Cílem pomoci bylo ukázat rodičům, jaké prvky vytvářejí úspěšný kontakt a naučit je, jak lze tímto způsobem dosáhnout pozitivnější komunikace s jejich dětmi. Tato metoda je tedy původně orientovaná na rodinu a aktivuje rodiče i děti. Není zaměřená na konkrétní problém, ale snaží se poskytnout rodině možnost dalšího rozvoje, lepší perspektivu. Metoda VTI se ukázala být velmi efektivní i v jiných oblastech psychosociální sféry, zvláště ve školství a zdravotnictví, kde je modifikována podle potřeb a požadavků dané oblasti.

Teoretická východiska metody VTI

Videotrénink interakcí se začal provádět nejprve prakticky a teprve později se hledaly obecnější přístupy, o které by bylo možné se opřít. Různí autoři se tak při hledání teoretických východisek VTI odvolávají na rozdílné teorie, myšlenkové směry a vědní disciplíny. Můžeme tedy říci, že VTI integruje rozdílné přístupy a školy. Avšak k hlavním teoretickým východiskům metody VTI jednoznačně patří:
  * etologie,
  * výzkumy na poli vývojové psychologie (například výzkumy spontánního kontaktu rodič - dítě, vývojová teorie responsivity),
  * výzkumy na poli sociální psychologie (například teorie sociálního učení, teorie komunikace, teorie změny),
  * výzkumy na poli pedagogické psychologie (například teorie zprostředkovaného učení).

Etologie a výzkumy interakcí

Etologie je považována za první a nejdůležitější základ metody VTI, neboť staví na poznatcích vycházejících z co nejpřesnějšího pozorování a popisu chování v přirozeném prostředí. V 70. letech používali biologové film a video k zaznamenání interakcí mezi mláďaty různých druhů zvířat a jejich rodiči. Díky videotechnice bylo možné jejich komunikaci analyzovat a popsat krok za krokem. V roce 1973 získali etologové K. Lorenz a N. Tinbergen za své průkopnické zásluhy v této oblasti výzkumu Nobelovu cenu. Řada vědců poté filmovou a video techniku využila ke zkoumání sociálního chování i mezi lidmi, především mezi rodiči a dětmi. Byli označení "human etologists". Právě tito vědci poskytli základní teorii a důkazy pro metodu VTI. Jedním z prvních byl i C. Trevarthen, profesor dětské psychologie a psychobiologie ve skotském Edinburghu. Jeho práce je zaměřena na ranou interakci a vztah mezi rodičem a dítětem. Zjistil, že se dítě už v raném věku ve svém známém a důvěryhodném prostředí snaží cíleně komunikovat a jeho komunikace s rodiči je provázena jednoznačným vyjádřením pocitů, které lze vyčíst z výrazu v obličeji, vokalizace, jednohláskových zvuků, orientačních a dalších pohybů těla. Pokud dospělý zachytí vysílané podněty dítěte, může dítě přistoupit k dalšímu kroku v interakčním procesu. Tímto způsobem dochází k aktivní spolupráci na vývoji a rozvoji dítěte. Iniciativa malých dětí se stává stále komplexnější, ucelenější a vyžaduje stále citlivější přijetí ze strany dospělých.

Výzkumy spontánního kontaktu rodič - dítě

Psychiatři D. N. Stern z New Yorku a H. a M. Papouškovi z Mnichova dále rozpracovali analýzu videozáznamů interakcí mezi lidmi. Natáčeli jednak přímo v domovech rodin a jednak v "laboratorní situaci", kdy dítě sedělo na dětské židli a rodič naproti němu tak, aby byli oba současně na obrazovce. To umožnilo analýzu jejich interakce obrázek po obrázku. Z těchto výzkumů pak vyplynulo, že:
  * dítě se neustále a spontánně ujímá iniciativy k navázání kontaktu s rodiči,
  * rodiče potvrzují příjem jeho iniciativy,
  * toto potvrzení vyvolává nové iniciativy, čímž narůstají vzájemné interakce.

Manželé Papouškovi se zaměřili především na vliv rodičů a jiných vychovatelů. Jejich výzkum ukázal, že míra plné pozornosti, jakou je rodič (či osoba v roli rodiče) schopen věnovat dítěti, je významným činitelem v jeho vývoji. Dítě nutně potřebuje pozornost těch, kdo je vychovávají, pro utváření vlastní identity, pro sebepojetí, získání sebeobrazu.

Vývojová teorie responsivity

Na poli vývojové psychologie se realizovaly výzkumy týkající se především vývoje mladších dětí a jejich vztahů s rodiči. Ukazují, že na iniciativy kontaktu lze nahlížet jako na základní potřebu rodičů a dětí. Ten, který se snaží o kontakt, očekává na druhé straně reakci: sdělení, že poselství bylo přijato, a odpověď na ně. V této souvislosti se hovoří o tzv. responsivitě (z anglického slova response - odpověď, reakce). Responsivitou rozumíme míru, jakou okolí výrazně a bezprostředně reaguje na iniciativu a chování dítěte. Děti, které měly více responsivní matku, byly zvídavější a v nových situacích se rychleji učily. Responsivita rodičů je tudíž považována za důležitý faktor vývoje jejich dětí. Responsivitě příbuzný pojem z vývojové psychologické literatury, který má silné spojení se základy VTI, je vzájemnost (anglicky reciprocity) chování rodičů a dětí. Tato vzájemnost má co dělat výhradně s komunikací mezi rodiči a dítětem a týká se v převážné míře porozumění mezi oběma stranami. Existují četné doklady o tom, že emocionální poloha matky a velmi malého dítěte je spolu svázána. Poukazuje to na fakt, jak je důležité, aby dospělí přijímali pozitivní signály od dětí, a to tím víc, čím jsou tyto signály slabší, než je obvyklé. Přijetí signálů je předpokladem pro pozitivní odpověď na ně, což pak opět stimuluje dítě. VTI nabízí možnost v případě slabých nebo sotva znatelných signálů využít média - videa - jako "zvětšovacího skla", a tím pozitivní iniciativy a signály dítěte maximálně zviditelnit. A samozřejmě může tím také zvětšit míru responsivity rodičů a ostatních dospělých.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č.10


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy