5000
Kurz jako dárek Kompletní ročník časopisu 2015 Připravujeme nový speciál   Ročník 2015 Ročník 2014 Psychologické kurzy Státy, města, oceány Levné učebnice

Portál.cz > Časopisy > Rodina a škola > Ukázky > Žijeme v nejlepším z možných světů

Žijeme v nejlepším z možných světů

Autor: Jan Nejedlý | Datum: 7.9.2016 | Vydání: 7/2016

„Za komunistů se špatně nežilo, v létě bylo vedro, v zimě sněžilo, zjara ledy tály, byly povodně, to jste, milé děti, přišly o hodně!“ Žertovná básnička Karla Plíhala přichází na mysl, když se stočí řeč na výuku nedávných dějin. Jak vysvětlit složitou dobu těm, kteří se narodili dávno po sametové revoluci? Ptali jsme se novinářky a někdejší disidentky Petrušky Šustrové, která o časech socialismu s dětmi ve školách často rozpráví.

Žijeme v nejlepším z možných světů

Dočetl jsem se v tisku, že na Tachovsku učí dějepis člověk, který tvrdí, že žádná StB neexistovala ani žádné lágry, vše, co se říká o Jáchymovsku 50. let, je prý výmysl. Jak byste reagovala, mít tam své dítě?

Takovému učiteli, nebo spíš jeho nadřízeným, bych řekla, že ten člověk nemůže učit dějepis. Může učit botaniku nebo fyziku, ale ne dějepis. Jiná věc je, že se učitelé dějepisu v látce obvykle bohužel nedostanou za druhou světovou válku.

Vybavuji si učebnici dějepisu pro 9. třídu, kde mě zarazila formulace: Pokud jste za socialismu nevyčnívali, mohli jste si docela dobře žít. Souhlasíte?

Nepochybuji o tom, že řada lidí si tehdy docela dobře žila. Škola má ale přece kromě vzdělávací funkce taky funkci výchovnou. Není asi moc správné učit děti, že nejlepší je nevyčnívat a držet hubu a krok.

Napadl mě třeba Černobyl, před jehož důsledky tehdejší režim lidi nevaroval. To se dotklo všech, ať vyčnívali, či nikoli.

Nejen Černobyl. Všech se setsakra dotýkaly zavřené hranice, nedostatek zboží, příšerná ekologická situace i naprostá bezohlednost režimu vůči člověku. Bolševické krédo, že jedinec není nic a důležitá je jen masa, popíralo celý odkaz euroamerické civilizace, kde člověk byl nejvyšší hodnotou.

Jak dětem přiblížit čas socialismu, a nebýt přitom za toho pověstného partyzána?

I já si dosti se zoufalstvím vybavuji, jak nám do školy vodili ty partyzány, kteří byli všichni výhradně z komunistické strany, což samozřejmě nebyla pravda… Asi je dobré pokusit se dětem přiblížit tehdejší dobu na všedních věcech. Třeba takový obyčejný nákup. Vyrazit ráno nakoupit, to bylo jít jako na lov. Samozřejmě, mohli jste jíst jen chleba s máslem, to bylo možné, ale když chtěl člověk udělat třeba kuře na paprice, tak buď nebyla cibule, nebo paprika, anebo smetana. Uvařit oběd vyžadovalo velké kombinační schopnosti, protože věci se nekupovaly, ale sháněly. K mání často nebyly ani nejběžnější hygienické potřeby jako toaletní papír nebo dámské vložky. Když jste si chtěli koupit auto, museli jste čekat roky, než na vás přišla řada. Stejně tak se čekalo na zavedení telefonu, který měl k dnešním mobilům hodně daleko. Tohle omezování života nesnese samozřejmě srovnání s nacistickými nebo komunistickými koncentračními tábory, ale přece bylo k vzteku. Člověk věděl, že žije v části světa, která není tak chudá, ale kde centrální řízení všechno tak zřídilo až k nežití. Věděli jste, že pár set kilometrů na Západ všechno funguje. Jdete do krámu a koupíte si tam, co chcete, pokud na to máte. Těmito nedostatky trpěli u nás svorně všichni kromě těch nejprivilegovanějších, kteří měli své vlastní obchody, což bylo nedůstojné. Obyčejný běžný život nevypadal jako dneska a není to zdaleka jenom otázka technického pokroku. Je v tom zásadní kvalitativní rozdíl.

Moji generaci třeba štvalo, že jsme nemohli poslouchat hudbu, jakou jsme chtěli.

Jediné, co šlo, bylo naladit si škrkavé rádio Luxembourg. Žádný YouTube tehdy neexistoval. Když šel člověk na koncert zpěváka, kterého měl rád, ale který se režimu z nějakých ideologických důvodů nelíbil, mohli vás za to taky vyloučit ze školy. Člověk mohl jít do vězení i za to, že opsal knížku na psacím stroji. Dohled panoval nejen nad hudbou, ale i nad literaturou nebo nad filmy. Kdyby dneska mladým lidem někdo shora dirigoval, na co se můžou dívat nebo co mají poslouchat za muziku, asi by se jim to moc nelíbilo.

Přesto se občas najde žáček, který přijde s tím, že dědeček říkal: Za komunistů to bylo lepší než teď.

Učitel se s tím musí umět popasovat. Většina těchto nářků podle mě není ideologicky podmíněná. Pramení prostě z toho, že dědeček byl tehdy mladý, nic ho nebolelo, líbily se mu holky, mohl se vyřvat na fotbale, protože on to uměl hrát líp. Tyhle věci se stářím trochu mizí. Lidi mojí generace často nostalgicky sledují šílené socialistické seriály, které ale přece nezobrazují skutečnost. Třeba v nesmírně oblíbené Nemocnici na kraji města není ani zmínka o komunistické straně, která tady všechno řídila.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola č. 7/2016 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Schola pragensis Rozumíme penězům Čtěte nás online! Všechny učebnice pro základní a střední školy