Portál.cz > Úvodní stránka Jak mám o šikaně mluvit se svým dítětem?

Jak mám o šikaně mluvit se svým dítětem?

Jak mám o šikaně mluvit se svým dítětem?

Pokud ve vás několik výše uvedených signálů vzbudí podezření, že by vaše dítě mohlo být šikanováno, pokuste se zjistit ještě víc o jeho pocitech a situaci a promluvte si s ním.
Pro úspěšný rozhovor je nutné dodržovat tato pravidla:

  • Najděte chvíli, kdy se dítě cítí evidentně dobře, tj. například po aklimatizaci po příchodu ze školy. Nevrhejte se na něj s otázkami, sotva vešlo do dveří.
  • Najděte si dostatek času. Dítě se může rozpovídat a váš nucený „pracovní“ odchod ho jen utvrdí v přesvědčení, že vás jeho problém stejně nezajímá.
  • Situaci řešte ve chvíli, kdy sami nebudete unavení, nesoustředění, případně naštvaní na někoho jiného – dítě pak vaši špatnou náladu může vztáhnout na svou osobu, a rozhovor se tak předčasně ukončí.
  • Nenechte při rozhovoru hrát televizi, rozhlas, vypněte počítač apod. – takové zvukové kulisy odvádějí velkou část soustředění a rozhovor pak sklouzává k povrchnosti.
  • Zajistěte, aby vás nerušily ani telefony, protože telefonováním s jinou osobou můžete porušit kouzlo blízké přítomnosti s dítětem a rozhovor se změní jen na formální, případně se předčasně uzavře.
  • Ujistěte dítě, že ho vyslechnete až do konce, i když bude říkat nepříjemné, „nepěkné“ věci.
  • V okamžiku, kdy budete cítit, že se začínají projevovat vaše emoce, zdůrazněte dítěti, že to rozhodně neznamená „Mlč – nechci to slyšet!“
  • A to nejdůležitější na závěr: Nesnažte se situaci ŘEŠIT hned! Nejdříve je třeba hlavně NASLOUCHAT.

Co mám zjistit při prvním rozhovoru?

  • Z rozhovoru by měly vyplynout informace o tom, co, kdy a kde se odehrávalo, kdo další byl přítomen (pozor, nevyslýchejte dítě jako „vyšetřovatel“, ptejte se uvážlivě, mírně, nechtějte hned rychlou odpověď).
  • Společně vytipujte svědky (spojence), kterým dítě ještě důvěřuje, o nichž ví, že nestojí na straně agresora, a jimž věří, že mu mohou pomoci.
  • Všechny zjištěné údaje je dobré si zapsat. Tyto záznamy se vám později mohou hodit.

Jak mám své dítě uklidnit?

Jako rodič musíte být připraveni, že dítě, které prožívá šikanu, má velký strach. Obává se dalšího stupňování útoků agresorů, představuje si, že by mohli své chování ještě znásobit. Právě kvůli této obavě mají děti tendenci svým rodičům bránit, aby vyhledali jakoukoli účinnou pomoc. Povinností rodičů je však vlastní dítě ochránit a nenechat se znejistět jeho pochybnostmi. Snažte se své dítě přesvědčit, že šikanu je nutné řešit. Je také nezbytné zbavit ho pocitu, že si za šikanu může samo.
Vysvětlete mu, že

  • šikanu je třeba řešit, jinak může násilí zesílit,
  • nikdo nemá právo nikomu ubližovat!

Co mám udělat po skončení rozhovoru?

V první řadě se snažte zajistit svému dítěti ochranu a podporu. Obecné a izolované rady mohou být někdy rizikové, a proto zvažte, které z následujících kroků uplatníte:

  • Poskytněte dítěti veškerou ochranu (například ho po dohodě doprovázejte do školy a ze školy, a to i za cenu, že se budete uvolňovat z práce).
  • Poskytněte mu dostatek péče, více s ním komunikujte, věnujte se mu ve volném čase, odjeďte společně na chatu, chalupu či k prarodičům, buďte mu nablízku v případě, že si o věci bude chtít povídat.
  • Mluvte o krocích, které chcete v jeho zájmu podniknout, včetně plánování různých variant pro případ, že některá nevyjde.
  • Opakovaně ho ubezpečujte, že udělalo dobře, když vám vše sdělilo, mluvte s ním více než jste byli zvyklí dříve.
  • Pokuste se zvýšit jeho sebedůvěru (pomohou vám praktická cvičení na straně 104).
  • Zhodnoťte, a to velice kriticky, co mohlo vyvolat stav, který skončil šikanou, neobviňujte pouze školu, nastavte si „zrcadlo pravdy“, neomlouvejte sebe ani své dítě, se svým zjištěním se v první fázi dítěti nesvěřujte, ale připravujte nápravu.
  • Nemáte-li jistotu, že dítě nebude během pobytu ve škole ohroženo, ponechte ho dočasně doma, ale pozor – zvažte, zda v této situaci může zůstat v bytě samo.
  • Pokud si nevíte rady, hledejte odborníka, který může dítěti dále pomoci; nebojte se vyhledat v případě potřeby pomoc institucí, které se danou věcí zabývají (seznam pomáhajících organizací najdete v závěru této publikace).

Na co si mám dát pozor?

Je pochopitelné, že situace, v níž jste se ocitli – ať už jako rodič šikanovaného, nebo jako rodič agresora – ve vás vyvolá silné emoce a může pro vás představovat velkou psychickou zátěž. Proto dbejte na následující doporučení:

  • Vyhýbejte se rychlým rozhodnutím. Zjištění, že vaše dítě prožívá krizi (je šikanováno) možná způsobí stejnou krizi i u vás (dokonce se stejnými projevy – zkratkovité jednání, nelogické uvažování apod.). Tím byste paradoxně celou situaci jen zhoršili a obrátili proti sobě i pomáhající instituce.
  • Dejte si tedy pozor, abyste jednání, které s řešením souvisí (s vedením školy, se členy výchovné komise apod.), nevedli v afektu. Emoční vypjatost snižuje například schopnost sebekontroly a umění vést logický rozhovor. Pokud druhá strana nebude na vaše emoce připravena, můžete ji svou neuváženou reakcí postavit proti sobě, i když jste v právu.
  • Ať jste sebevíc naštvaní, vyvarujte se hrubostí a urážek. Mohli byste tak ztratit přízeň těch, kteří jsou na vaší straně a chtějí se spolu s vámi problémem zabývat a řešit ho.
  • Myslete i na sebe. Závažné jednání nelze dobře vést, když jste vyčerpaní a máte pocit, že je celý svět proti vám. Pokud se do tohoto stavu dostanete, snažte se co nejdříve vyhledat pomoc třetí, nezávislé osoby, která celou situaci nevnímá emočně. (Někomu stačí probrat situaci s kamarádkou, někdo bude potřebovat pomoc psychologa…)

Více se o tématu dozvíte například v knize Kyberšikana

Zpět na seznam témat