Portál.cz > Úvodní stránka Manipulativní rodiče

Manipulativní rodiče

Datum: 29.3.2016

Zkazí vám rodič úmyslně každou radost? Máte pocit, že s vámi manipuluje? Rozpoznat vám to pomůže Isabelle Nazare-Age, světově známá psychoterapeutka.

Ukázka z knihy Manipulativní rodiče

(str. 37 – 39)

Umění zničit všechno, co dělá druhého šťastným

Všichni rodiče, které lze charakterizovat jako narcistické osobnosti, mají společnou jednu vlastnost, jež je pro ně nejtypičtější – žárlivost na štěstí svých dětí. Ta se projeví náhle a překvapí svou prudkostí a iracionálností. Na druhé straně existuje mnoho způsobů, jak ji bezpečně odhalit. Podíváme se, jak tato forma úmyslného poškozování může zasahovat do každodenního života jak vám, tak vašemu okolí.

Negativní vyzařování

Oběti narcistických osobností se jednoznačně shodují v otázce negativních vln, které se v této souvislosti zkoumají, avšak doposud nebyly vědecky zcela vysvětleny. Každý manipulativní jedinec svou pouhou přítomností vyvolává ve druhých nepříjemný pocit nesvobody, který jim brání vyjadřovat se a jednat podle sebe.

Někteří si ho uvědomí okamžitě, jiní si ho neuvědomují vůbec. Stává se, že toto vnímání se objeví v prvních vteřinách kontaktu, ale nepůsobí na dotyčného jedince jako varování.

O jaké „vlny“ se vlastně jedná? Elektrické nebo magnetické povahy? Anebo nějaké jiné, vzniklé například na chemické bázi? Úplně stejně, jako lze zachytit dobro nebo vnitřní soucítění, které člověk vyzařuje směrem k druhým, je to i s vysíláním negativní energie. Podle čeho ji poznáme? Když vychází z člověka, jehož neznáme, má v sobě takový intuitivní vjem cosi tajemného.

Naopak, když si uvědomíme, že v rodině vládne dusno vyvolané negativními vlnami vysílanými jedním z jejích členů, lze to vysvětlovat nahromaděním negativního chování a negativní slovní komunikace. Opakování nepříjemných zkušeností a pocitů se pak odráží ve stávající atmosféře. A ta nemusí být vždy vnímána vědomě.

Aby tedy bylo možné vymanit se z vlivu jakékoli manipulativní osoby, je v první fázi nezbytně nutné uvědomit si, co cítíte, a to, že vám to nedělá dobře. Takové vjemy se podepisují na fyzickém těle. Cítění odráží emoce a projevuje se v psychice. Uvědomíte-li si takový okamžik nebo situaci, obě stránky pocitu se propojí. Když si řeknete: „Cítím se prapodivně,“ jedná se o pocit. Má mentální charakter. V tomto případě se často pojí s emocí, jako je stud nebo provinilost. Stažené hrdlo, pálení v žaludku nebo sevřená čelist se zaťatými zuby, to jsou vjemy.

Pojmenovat své pocity a vjemy není pro člověka, který ještě nedosáhl dospělosti, nic snadného. Těžko může přesně odpovědět na otázku: „Jak se cítíš?“ Buď neodpoví vůbec, nebo odpoví mlhavě („Špatně.“), popřípadě řekne něco, o čem se domnívá, že to chce dospělý slyšet („Jde to.“), případně vysloví větu, která mu připadne na mysl, i když neodpovídá pojmu emoce, ale spíš myšlenky („Táta pořád říká, že nemůžu být jeho syn, když se chovám jako vůl.“); může reagovat i tak, že popíše nějakou situaci, avšak založenou na faktech, bez emocí. Naopak v dospělosti dokáže najít vhodná slova, jimiž své tehdejší pocity popíše, byť se jedná o události staré několik desetiletí. Vjemy jsou krátké (vyjma symptomů, které nabyly chronické povahy) a dospělý už si nutně nemusel uchovat v paměti jejich aspekty ani to, kde a jak se u něj projevily v rovině těla. Ve zpětném pohledu nás popravdě řečeno víc zajímá, jak se do paměti vryly pocity a konkrétní událost.

Táňa hovoří o svých pocitech vůči otci takto:

Nikdy jsem ve vztahu k němu neměla pocit blízkosti, ani když jsem byla hodně malá (ve dvou letech), spíš tam bylo něco jako strach, jako kdybych vždycky cítila, že ten člověk je nenormální.

Je těžké cítit se v přítomnosti rodiče, jehož v dětství vnímáme jako nenormálního, klidně a bezstarostně.

V rodině se na rozdíl od sociálního prostředí takto instinktivní pocit potvrzuje pozorováním a každodenně se opakující zkušeností. Táňa, která mezitím dospěla, pokračuje:

U nás doma nikdy nebyla znát pozitivní energie. Vznáší se tam něco „těžkého“, když tam je. Já a mamka jsme se tam cítily nesvobodně, jako v kleci, protože jsme se musely chovat tiše a ve všem se mu přizpůsobovat. Nikdy se nás nezeptal, jestli se nám chce dělat to, co chce dělat on. V jeho přítomnosti jsem pokaždé cítila únavu a určitou ochablost.

Jinak řečeno, vždycky jsem vedle něj měla nepříjemný pocit. Člověk si v jednom kuse musel dávat pozor na to, co řekne nebo jak se zatváří, aby se nerozčílil. Cítila jsem se jakoby pod tlakem. V jeho přítomnosti jsem se smažila ve vlastní šťávě. Když nebyl doma, cítila jsem úlevu, a když se vrátil, zase jako bych byla pod dozorem. Často jsem bývala smutná.

Takto se může cítit dítě, které ve svém věku není schopné všechno vyjádřit.

Rodinné oslavy pod vysokým napětím

Když je v rodině manipulativní osoba, Štědrý den nebo večer se stává prokletým. Atmosféra je napjatá. Každý se hlídá, aby neřekl nebo neudělal něco, co by vyvolalo negativní emoce. Tato sebekontrola je účinná jen průměrně, protože každým rokem to dopadne tak, že tento sváteční den nepřinese štěstí ani v lidech nezanechá žádné pěkné vzpomínky. A pokaždé s blížícími se vánočními svátky sílí stres a obava do té míry, že se některé děti, poté co dospějí, snaží dělat všechno pro to, aby se těmto oslavám vyhnuly.

Dan se teď štědrovečerních večeří snaží uchránit:

Matka říká, že ji těší, když se o Vánocích sejdeme, ale jakmile se u ní 24. prosince večer objevím, rozpláče se (protože jí zcela neagresivně připomínám, že nemám rád například paštiku z husích jater). Pokaždé mám pocit, že příčinou jejího pláče jsem nejspíš já. Ve skutečnosti má tyhle stavy bez ohledu na to, jak se právě chovám. Předpokládám, že jí připomínám otce, který slavení Vánoc nesnášel a pokaždé byl na Štědrý večer rozladěný. Vlastně na 24. prosince večer plakávala ještě předtím, než jí umřel manžel, a mě se to vůbec netýkalo – onehdy nejspíš štkala kvůli němu…

Protože z toho mám už několik let pocit viny, je to pro mě přece jenom dobrý důvod, proč ji o svátcích nenavštěvovat. Tak se té scéně se slzami aspoň vyhnu…

Více se o tématu dozvíte v knize Manipulativní rodiče.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0