Patricia Howlin: Autismus u dospívajících a dospělých

Patricia Howlin: Autismus u dospívajících a dospělých

Na konci roku 2005 vydalo nakladatelství Portál překlad knihy Patricie Howlinové Autismus u dospívajících a dospělých. Na český trh se tak dostává kniha, která se věnuje nejdelšímu životnímu období lidí s autismem. Lidé s autismem se dožívají stejného věku jako ostatní populace, přesto je v odborné literatuře o autismu upřednostňován dětský věk. Pokud by si člověk neznalý problematiky dělal o autismu úsudek pouze z vydaných knih a publikací, mohl by snadno dojít ke dvěma mylným závěrům. Za prvé by si mohl myslet, že dospělost u lidí s autismem vlastně ani neexistuje nebo je úplně bezproblémová. Druhým omylem by mohlo být přesvědčení, že pokud se problémy v dospělosti vyskytují, tak je již nemožné dojít ke zlepšení stavu jinak než prostřednictvím tlumivé medikace, protože co se v mládí při speciálně-pedagogické práci nestihlo, v dospělosti se již nedožene.

Kniha Patricie Howlinové nás čtivým stylem z těchto přesvědčení vyvrací. Jejím hlavním přínosem je střídmý a poctivý přístup k problematice práce s dospělými lidmi s autismem. Patricia Howlinová neslibuje žádná dramatická zlepšení stavu lidí s autismem, neargumentuje „zázračnými“ kazuistikami. Na druhé straně však nepropadá zbytečné skepsi pramenící z představy neměnnosti, snaží se o objektivní popis problémů, které se objevují s rostoucím věkem člověka s autismem.

Vlastní text knihy se nevěnuje všem dospělým lidem s poruchou autistického spektra, ale podstatnou měrou se zabývá pouze lidmi s Aspergerovým syndromem nebo vysoce funkčním autismem. Je to z toho důvodu, že právě tato populace našich spoluobčanů s autismem není plně odkázána na plnou ústavní péči a je tak zákonitě více zapojena do života majoritní společnosti. V těchto každodenních sociálních vztazích však lidé s autismem selhávají, a to z důvodu svého handicapu a netolerantnosti naší společnosti (pramenící často z nepochopení nebo neznalosti handicapu). Tato selhání jsou pak „na očích“ veřejnosti daleko více než podobná selhávání lidí s nízko funkčním autismem za zdmi ústavů sociální péče. Pro spoustu z nás je stále veliký problém s pochopením jasné disproporce mezi mentálním a fyzickým věkem lidí s Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem a jejich selháváním v sociálních vztazích, kde se často chovájí velmi naivně až infantilně. Lidé s Aspergerovým syndromem se tak častěji než lidé s nízkofunkčním autismem dostávají do sporu se zákonem i s běžnými sociálními normami. Z tohoto úhlu pohledu Patricia Howlin boří další mýtus, a to že Aspergerův syndrom nebo vysoce funkční autismus je jen pouhá lehčí forma autismu. Co se týká životních problémů, jde spíše o postižení těžší, protože lidé s Aspergerovým syndromem nežijí v umělém prostředí ústavů a zároveň nemají z pohledu majoritní společnosti „právo“  chovat se divně, protože nemají mentální retardaci, která by je za jejich nevhodné chování omlouvala. Pokud se bude na zastávce autobusu chovat jinak než ostatní člověk s Downovým syndromem, lidé to spíše pochopí než u člověka s Aspergerovým syndromem.  

Členění kapitol kopíruje „autistickou triádu“, což znamená, že základ knihy tvoří kapitoly o  problémech v komunikaci, v sociální interakci a v obsedantním chování. V těchto kapitolách je vždy nepatrně větší prostor věnovaný spíše popisu problému a příčinám jeho vzniku než vlastní terapii těchto problémů. Tyto kapitoly Patricia Howlin rozšiřuje o pohled na další vzdělávání lidí s autismem, jejich možné psychiatrické problémy v dospělosti, problémy s kriminalitou, v zaměstnání i sexuálních vztazích.

Kniha je velmi uceleným dílem o životě dospělých lidí s autismem a velmi rád ji doporučuji čtenářům z řad odborníků, rodičů dětí s autismem i širší laické veřejnosti.

Mgr. Hynek Jůn
Předseda APLA Praha
KBT terapeut