Generalizovaná úzkostná porucha

Generalizovaná úzkostná porucha

Typickým projevem generalizované úzkostné poruchy je všeobecná a trvalá „volně plynoucí úzkost“, která se týká každodenních záležitostí a jejich zvládání nebo obav z různých tělesných příznaků. Typickým projevem této poruchy je nadměrné a téměř neustále zaobírání se obavami, starostmi a stresujícími myšlenkami. Jejich obsahem je, že se stane něco nebezpečného nebo nepříjemného člověku nebo jeho blízkým, že onemocní, něco nezvládne, někdo na něj bude nepříjemný, nebude ho mít rád, ztrapní se před ostatními apod. Tyto obavy a starosti se vesměs týkají možného ohrožení v budoucnosti. To vede k úzkostnosti, podrážděnosti, zhoršenému soustředění, nadměrné únavě a nepříjemným tělesným pocitům. Úzkostné očekávání, obavy z budoucího neštěstí, pocity „na pokraji svých sil“ vedou ke zhoršenému soustředění. Z tělesných příznaků dominuje svalové napětí, roztřesenost, závratě, nevolnost, bolesti hlavy, pocit sevření na hrudi a v krku, bušení srdce, nadměrné pocení, sevření nebo tlak v žaludku, pálení žáhy, pocity na zvracení, zažívací potíže s průjmy, pocity slabosti v končetinách, nadměrná chuť jídlu nebo naopak nechutenství apod. Většinou je zhoršen spánek, zejména večer. Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou mají často problém se uvolnit, odpočívat, vypnout. Tyto potíže se zhoršují v době, kdy má postižený člověk zdánlivě více klidu a volnosti – o samotě, o víkendech a o dovolených – protože jeho pozornost není od úzkostných myšlenek odváděna vnějšími činnostmi. Je několik společných oblastí, kde se lidé obávají:

- Zdraví. Obavy o vlastní zdraví, zdraví rodiny nebo přátel. Typické jsou představy onemocnění, choroby a neschopnosti si poradit v nějaké situaci. Člověk může začít být úzkostný tehdy, když slyší, že jiní lidé onemocněli, protože mu to připomene možnost toho, že on nebo někdo blízký může onemocnět také.
- Přátelé/rodina. Obavy o to, zda je dotyčný dobrý rodič nebo přítel, obavy o štěstí nebo zdraví rodiny, přátel, jejich bezpečnost a toho, zda pro ně udělal to nejlepší.
- Práce/škola. To je další oblast, která je často zdrojem obav. Např. typická je obava, zda se podařilo udělat všechno, co bylo na tento den nebo týden naplánováno, nebo zda to bylo splněno na takové úrovni, která se očekává, nebo zda někde něco neuniklo, nestala se chyba apod.
- Finance. Někdy se lidé obávají, zda budou schopni zaplatit všechny účty, nebo zda mají dost peněz do budoucnosti, i když teď mají na pokrytí výdajů prostředků dostatek.
- Denní povinnosti. Mohou se stát také zdrojem obav. K tomu dochází tehdy, když si člověk myslí, že něco špatného se může stát každou chvíli. Pak se může obávat běžných záležitostí (zda bude někde včas, dopravy, zda bude dobře vypadat, zda zvládne denní povinnosti atd.)

Nadměrné obavy bývají spojeny s domněnkou, že pokud určité věci neuděláte, bude to mít pro vás strašné následky. Problém je, že nadměrné obavy se jen těžce zastavují. Člověk, který se chronicky obává, může ležet v noci v posteli a obávat se všeho, co může přijít v budoucnosti, přes týden nebo během roku. Jeho snaha obavy potlačit bývá neúspěšná. Podobně může mít sklon přinášet si obavy z práce domů a naopak. Není schopen je nechat za dveřmi. Jak jste si už možná všimli v předchozích příkladech, nadměrné obavy bývají spojené se třemi základními postoji, které jsou v pozadí:

- Perfekcionismus souvisí s obavou, že uděláte chybu. Nebo že věci nebudou takové, jaké „mají být“. To by byla opravdu tragédie!
- Nadměrná zodpovědnost souvisí s obavou, že když se nebudete obávat, mohou se špatné věci doopravdy přihodit. A pak by to bylo na vás! Vlastně tím, že máte obavy, se chráníte před negativními událostmi. Takže to, že máte obavy, svědčí o tom, že nejste žádný flink ani lajdák.
- Pocit nekontrolovatelnosti souvisí s obavou, že věci moc kontrolovat nejdou. Tak je kontrolujete „pro jistotu“ alespoň vlastními obavami.

Jak generalizovaná úzkostná porucha vzniká?
Neexistuje žádná jednoduchá teorie o tom, jak úzkostné poruchy vznikají. Nejranější názory vycházejí z psychodynamického chápání poruchy. Slovo „úzkost“ je překladem slova „angst“, jehož použil S. Freud k popisu kombinace negativního afektu a fyziologické aktivace. Neurotickou úzkost chápal jako projev konfliktů v nevědomí. Později představitelé teorie učení navrhli, že úzkost není rysem či vlastností osobnosti, ale že vzniká v důsledku klasického nebo operantního učení, případně učení nápodobou, a může vznikat jak v důsledku skutečného nebezpečí, tak v důsledku předpokládaného ohrožení z okolního prostředí. Stavy úzkosti také vznikají v souvislosti se stresujícími událostmi, zvláště těmi, které člověk vnímá jako ohrožující. Kromě toho zjištění, že úzkostné poruchy se vyskytují v příbuzenstvu lidí, kteří trpí úzkostnou neurózou, častěji než v běžné populaci, může podporovat teorii, že vznik úzkostných poruch má i genetický podklad. Je jasné, že tyto názory se navzájem nevylučují. I když úzkost může být odrazem vnitřních stavů, jako jsou všeobecné starosti a obavy, často je také vyvolána stresujícími událostmi, a někteří lidé jsou ke vzniku úzkosti náchylnější než jiní.
Co se týče příčin generalizované úzkostné poruchy, nemůžeme určit jedinou jednoznačnou příčinu, zpravidla jde totiž o kombinaci různých faktorů.

Kdy se objevují první příznaky?
Nedokážeme vždycky určit, co vedlo k přecitlivělosti, která způsobila první stav zvýšené úzkosti, nadměrných obav a starostí. U lidí trpících generalizovanou úzkostnou poruchou se první známky objevují už v dětství, kdy se cítí nejistí v kolektivu nebo v zátěžové situaci, jako je např. zkoušení ve škole. Plně se tato porucha projeví až ve věku odpoutávání od rodičů, kdy se mladý člověk staví na vlastní nohy, ale také kdykoliv během života, v nějaké tělesné nemoci, v těhotenství či po porodu, kdy je psychická odolnost oslabena, v období na mateřské dovolené, kdy je žena dlouhou dobu izolovaná od běžného sociálního prostředí a ztrácí sebedůvěru. Jindy vzniká následkem nějakého emočního šoku (např. po úmrtí někoho blízkého), nebo naopak po déletrvajícím psychickém napětí. Někdy nedokážeme kořeny úzkosti a strachu vypátrat. Některé strachy vznikají velmi pozvolna. Někteří lidé byli vždycky zvýšeně úzkostní a se vším si dělali starosti. Ať již příčiny strachu či úzkosti známe, nebo ne, není nutné vědět, jak strach vznikl, abychom se ho dokázali zbavit.

Dokončení ukázky najdete v knize Úzkostné poruchy.