Několik hesel pod písmenem D

Několik hesel pod písmenem D

devětsil, složnokvětá rostlina středního a severního pásma. Kvůli léčivým kvalitám a zářivým, světle žlutým květům bývala chápána jako mariánská rostlina.

diadém *koruna.

diamant, symbol světlem prostoupené hmoty, absolutní čistoty, duchovnosti a neměnnosti. V Indii symbol průzračnosti, čistoty a světla nauky. Buddhův trůn je z diamantu. Platón popisuje osu světa jako diamantovou. Lidová víra v Evropě připisovala d. různé čarodějné vlastnosti – měl léčit choroby, zbavovat jedy účinnosti, zapuzovat divokou zvěř, čarodějnice a strašidla, zneviditelňovat, zabezpečovat přízeň žen. V renesanci byl především symbolem odvahy a síly charakteru. *Fysiologos říká, že d. je silnější než železo. Je označován jako „Adamant“, protože všechno přemáhá, a to vede k výkladu: „I můj Pán Ježíš Kristus všechny soudí, jej však nikdo soudit nemůže.“

dítě, symbol bezstarostnosti a nevinnosti. V tom smyslu se o dětech mluví v evangeliu „... jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt 18,3). Také symbol počátku a souhrnu možností.

divizna, v Evropě, Africe a Asii rozšířená rostlina. Již v antice užívaná jako léčivka. Měla chránit před úzkostí a nehodami. Ve středověku mariánská rostlina.

divizna

divý muž, ve středověku oblíbený obraz všeho animálního v člověku, obyvatel lesa, tedy pustiny mimo hranice kulturního světa. Ačkoli by jeho zjev mohl odpovídat středověkému pojetí ďábla, jeho charakteristiku doplňuje nevědomost, nikoli vzpoura proti Bohu. Bývá zpodobován většinou chlupatý, vyzbrojený kyjem. Jeho zvláštní variantou je Zelený muž, dodnes v Anglii připomínaný jako Jack in the Green nebo Garland. Jinde je jeho obdobou Májový král. S jeho podobou lidské bytosti smíšené s vegetací, zvl. s jeho tvářemi porostlými listím, se setkáváme ve výzdobě románských a gotických kostelů v záp. Evropě. Jde patrně o přežívající podobu Pána lesa (zvířat), jakým byl např. keltský *Cernunnos, nebo o boha vegetace, který se objevuje v kultech Velké bohyně. Jako Zelený rytíř je záhadnou postavou vyzyvatele v pozdní rytířské romanci z artušovského okruhu „Pan Gawain a Zelený rytíř“.

dláto, podobně jako *pluh symbol aktivního, mužského principu, který opracovává a utváří pasivní ženskou hmotu.

doba *věk.

dobrý pastýř, symbol. znázornění Krista jako zachránce podle L 15,3 a J 10,1 a násl. formálně vycházejí z antických idylických obrazů s pastýřskou tematikou (*pastýř). Předlohou byl např. „svatý pastýř“ Attis, pán svatého berana a tisícioký pastýř zářících hvězd. Zvláštní jeho podobou je také El Gabal z Emesy, bůh císaře Elagabala. Dalším vzorem „dobrého pastýře“ byl Hermés Kriophoros, ochranné božstvo stád, a rovněž *Orfeus. V raném křesanském umění (kromě Byzance) častý námět zvl. v hrobovém umění, od 12. stol. zvl. v knižní malbě, na gobelínech, v pozdním středověku v mnoha typolog. souvislostech. Oblíbený barokní námět.

dobrý pastýř: Raná křesanská plastika, 3. stol.

dobytek *kráva, *buvol, *býk.

dodekaedr, dvanáctistěn, dvanácti mnohoúhelníky vymezené těleso. Symbolicky významný je zvl. pentagondodekaedr, který je vymezen dvanácti pětiúhelníky. Snoubí se v něm symbolika čísel dvanáct a *pět. Je považován za nejdokonalejší z pěti *platónských těles, a proto je symbolem celosti.

dodekaedr: Nahoře podle kresby Leonarda da Vinci, dole dvojrozměrné uspořádání.

dolmen, [bretonsky = kamenný stůl], megalitická stavba sloužící jako hrobová komora pro kolektivní pohřbívání v souvislosti s kultem Velké matky. Sestával z několika (3-6) svisle postavených kamenů překrytých jedním nebo více kamennými bloky. Stavbu pův. pokrývala nasypaná mohyla. Vyvinuly se z nich chodbové hroby. Vznikaly především v pozdním neolitu a starší době bronzové v Bretani. *megality.

dóza, krabička, skříňka, symbol ochrany, ženského klína nebo symbol skrytého tajemství. Zavřené d. nebo skříňky (často tři), které obsahují dobro a zlo, se někdy objevují v rozhodujících situacích v pohádkách jako symbol pravd, které nejsou zjevné každým očím.

drahokamy, jako tvrdé, stálé, zářící, leštitelné nebo brousitelné vzácné minerály jsou často jako „pozemské hvězdy“ symbolem nebeského světla na zemi nebo symbolem pravdy (vedle toho četné, vždy specifické významy: *achát, *ametyst, *diamant, *jadeit, *jaspis, *křišál, *safír, *tyrkis). V souvislosti s těmito symbolickými obsahy byly četnými d. vyzdobeny například královské koruny, náprsníky vysokých starozákonních kněží, klenoty mytických hrdinů, především však mytologické, vizionářské a pohádkové představy budov a měst (*Jeruzalém). Některé z těchto mytických d. se dostaly i na zem: Jedním ze tří klenotů jap. císařství je náhrdelník z božských d. magatama. Spolu s *mečem a *zrcadlem je snesl na zemi Ninigi no Mikoto, vnuk bohyně slunce Amaterasu, jehož vnuk Džimmu byl podle kronik Koidžiki prvním jap. císařem. Také *smaragd.

drak, z lat. draco, v něm. také Wurm, „červ“ (Lindwurm, „zářící červ“). Většinou obrovský plaz nadaný navíc mimořádnými schopnostmi (hypnotický pohled, schopnost dštít oheň, někdy dorůstání useknutých hlav) žijící v mytologických představách mnoha národů. Často s více hlavami. V mnoha náboženstvích ztělesňuje (vedle hada) nepřátelské prasíly, které je třeba přemoci. V souvislosti s tím je známo množství mýtů o drakobijcích (Indra, Zeus, Apollón, Siegfried, sv. Jiří, také *boj s drakem). Ve SZ ztělesňuje d. (blízký *livjátanovi) pokračující působení počátečního ­chaosu, které ohrožuje stvoření a musí být poraženo. V Apokalypse pronásleduje d. jako satanský princip (symbol ďábla) sluncem oděnou ženu, která porodí dítě (Krista). Je poražen archandělem Michaelem. V pověstech a pohádkách se často d. objevuje jako strážce *pokladu nebo uloupené královské dcery. Ztělesňuje tak potíže, které je nutné překonat před dosažením vysokého cíle. C. G. Jung spatřuje v mýtech o zápase s drakem výraz boje mezi já a regresivními silami nevědomí. V hinduismu a taoismu představuje d. mocnou duchovní bytost, která je schopna opatřit nápoj nesmrtelnosti. V Číně a Japonsku je proto uctíván jako bytost přinášející štěstí a chránící před démony. Poskytuje plodnost, protože úzce souvisí se silami vod, a tedy s principem jin (*jin a jang); zároveň však reprezentuje především mužské aktivní síly nebes a tím princip jang. Jako demiurg vytváří vody prapočátku nebo kosmické vejce, jeho protihráčem je *tygr. Oblíbeným dekorativním motivem je drak hrající si s perlou (*perla) nebo dvojice draků. Jako mocná bytost spojující protikladné principy se stal d. také císařským symbolem. Jako zázračné zvíře se dokáže zmenšit do velikosti housenky a naopak zvětšit, až vyplňuje prostor mezi nebem a zemí. Umí být viditelný i neviditelný. Hra draků s perlou nebo míčem způsobuje déš. Podle kosmologických spekulací existují čtyři kategorie draků – nebeští, kteří obstarávají regenerující sílu nebes, d. duchové, kteří se starají o déš, zemští, vládci pramenů a řek a pak d. strážci pokladů. V lidové tradici hrají významnou úlohu zvl. mořští d. S d. souvisí číslo 9, zesílená síla mužského čísla 3. D. je 5. znamením čínského *zvěrokruhu; odpovídá *Lvu.