Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Fenomén jménem fotbalové fandovství

Fenomén jménem fotbalové fandovství

Autor: JOSEF SMOLÍK | Datum: 29.9.2006 | Vydání: 10/2006

Fotbal je bezpochyby nejmasovější hra. Televize, internet a rozhlasové vysílání zprostředkuje utkání milionům fanoušků po celém světě, fotbal ovlivňuje řadu oblastí společenského života od mezilidských i partnerských vztahů po politiku a ekonomiku.

Kopaná patří k zajímavým fenoménům majícím mnohdy zásadní vliv na další společenské jevy. Například před letošním mistrovstvím světa ve fotbale se politizovala situace v souvislosti s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmanídežádem, který uvažoval o podpoře íránského fotbalového mužstva během MS. Část poslanců Evropského parlamentu dokonce iniciovala dopis, který vyzval členské státy, aby vyhlásily Ahmanídežáda za nežádoucí osobu ve státech EU (vzhledem k výrokům o holokaustu a jadernému programu Íránu).

V roce 1969 došlo dokonce k takzvané fotbalové válce mezi Salvadorem a Hondurasem. Po vzájemném zápase, který rozhodoval o účasti týmů na MS v Mexiku, se vyhrotila situace takovým způsobem, že v následné, přibližně stohodinové válce bylo zabito na 6000 lidí. Pravou příčinou války sice byla socioekonomická situace v regionu, nicméně záminkou byl fotbalový zápas mezi oběma zeměmi.

Fotbal jako řeč

I při letošním mistrovství světa v sousedním Německu se mimo utkání na fotbalových trávnících odehrávala střetávání fanoušků různých zemí, kultur, tradic a mentalit.

Fotbal je univerzální řečí, které rozumí ten, kdo rozumět chce, ten, který považuje fotbal za důležitou součást své identity. (Studenti z Anglie Ted Freeman a Ignacio van Gelderen přišli dokonce s návrhem zavést fotbalový jazyk pro fanoušky, který nazvali socceranto. Jejich projekt lze nalézt na stránkách: http://www.lulu.com/socceranto.) Během několika gest a pomocí jmen současných fotbalových hvězd si lze vyměnit názory s fanouškem kteréhokoli týmu. Několika gesty či slovy lze fanouška jiného týmu rozčílit a urazit, stejně tak povzbudit a uznat kvalitu soupeřova týmu. S jistou mírou generalizace lze rozeznat jednotlivé mentality fotbalových příznivců z různých zemí, které jsou projevem širších kulturních vzorců. Hovořit lze i o fanouškovských tradicích, které se projevují ve způsobu chování - fandění (jednotlivé pokřiky mohou mít určité historické souvislosti odkazující na dřívější utkání, mohou být jednoduché či složité), vzezření (od decentních fanoušků v národních dresech až po nejbláznivější kostýmy a masky) a prožívání (od jakoby nezájmu o výsledek utkání až po téměř infarktové stavy a bouřlivé afekty, které fanoušek při utkáních zakouší).

Během mistrovství světa ve fotbale se pozorovatel mohl setkat se zcela různými pojetími a přístupy, jak podporovat národní fotbalový tým. Existují skupiny příznivců, které fotbalová utkání berou jako prezentaci národní hrdosti (například angličtí či němečtí) a jsou silně zaangažovány, až po skupiny, které si spíše karnevalovým způsobem fotbalová utkání užívají (fanynky a fanoušci brazilského, korejského či japonského týmu). Každá fanouškovská kultura má svá specifika, stejně tak jako jednotlivé fanouškovské kultury mají mnoho společného. Určitě se i při MS 2006 vyplatilo chvíli se na ulici zastavit a sledovat, jak fanoušci podporují svůj tým, jak se chovají a jak prožívají tu skvělou atmosféru kolem. Fotbal jako hra, která v divácích vyvolává erupce emocí, dovede spojovat, stejně tak jako dovede rozdělovat - i na fotbalových stadionech lze zaznamenat projevy xenofobie, rasismu či nacionálního šovinismu.

Fanoušek versus divák

Ačkoliv tomu návštěvnost na zápasech domácí fotbalové ligy nenasvědčuje, fotbal byl a je v Česku významným fenoménem. Fotbalová utkání mezi jednotlivými státy, především v rámci kvalifikace na ME nebo MS či utkání na těchto šampionátech, se ze sociálně psychologického hlediska stávají v určitém smyslu celonárodní událostí.

Čeští fotbaloví fandové jsou ve srovnání s jinými fanoušky umírnění a projevy chuligánství se objevují zcela výjimečně, na rozdíl od Polska, Brazílie, Ruska… Tento fakt se potvrdil také během letošního mistrovství světa, o něž byl z hlediska českých fanoušků nebývalý zájem, vždyť naposledy se naši fotbalisté MS účastnili v roce 1990 jako reprezentace Československa.

Nikdy v minulosti s fanoušky českého týmu nebyly problémy a nebyly zaznamenány žádné významnější konflikty při reprezentačních zápasech doma ani při utkáních v zahraničí, oproti excesům provázejícím ligové či pohárové zápasy. Fanoušci a fanynky reprezentačního týmu (ve srovnání s ligovými zápasy navštěvuje zápasy reprezentace více žen) mají pouze několik málo pokřiků a chorálů, z nichž nejznámějším je lehce infantilní: „Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop.“

Fotbalový fanoušek si je vědom toho, že jeho oblíbeným sportem, často jediným, je kopaná, která je představována především jeho oblíbeným mužstvem či konkrétním hráčem. Role fotbalového fanouška je odlišná od role fotbalového diváka především ve způsobu chování a prožívání samotného zápasu a rovněž ve zvládání potřebných rituálů.

Na rozdíl od fotbalového diváka je fanoušek zaměřen na výhru svého klubu, má jistá očekávání o průběhu zápasu a díky identifikaci s mužstvem prožívá úspěchy i neúspěchy klubu. Lze jen potvrdit fakt, který zmiňuje i Slepička (1990), že fanoušek prožívá více nepotrestaný faul na „vlastního“ hráče a na tuto situaci mnohem bouřlivěji reaguje. Emocionalita ve srovnání s fotbalovým divákem je mnohonásobně vyšší.

Fotbaloví fanoušci svoji identifikaci prezentují především oblečením (replikami dresů, klubovými šálami, kšiltovkami, tričky, vlajkami, odznaky, pomalovanými tvářemi v národních barvách apod.).

Fotbalový fanoušek reaguje odlišně od fotbalového diváka, zná fotbalové chorály, pokřiky, skandování, projevuje se pískotem, vulgárnostmi, obscénními gesty a podobně. Klasickým projevem fanoušků byl v minulosti rachot řehtaček, které však ustoupily klaksonům, bubnům i trubkám. Dalším projevem je používání pyrotechniky (dýmovnic, dělbuchů aj.), jež má i u samotných fanoušků své příznivce a odpůrce. Užití pyrotechniky nepochybně dotváří a „zhutňuje“ atmosféru v hledišti, může ovšem znamenat nebezpečí pro diváky, i pro samotný zápas. Při nevhodném použití hrozí i riziko panické reakce v hledišti. Během MS pyrotechniku, proti pravidlům návštěvního řádu stadionů FIFA, použili například fanoušci Chorvatska či Itálie.

Jak vyplynulo z desítek pozorování, intenzita emočního prožitku roste v souvislosti s počtem diváků, kteří jsou jednotně zaměřeni na svůj klub, a rovněž roste s významností samotného utkání, které může být různě vnímáno médii, klubem, hráči i fanoušky.

Pro fotbalového fanouška je přímo charakteristické dělení na „my“, (fanoušci klubu, reprezentačního týmu) a „oni“ (fanoušci jiných klubů a týmů). Ke ztotožnění a sounáležitosti fanoušků určitého mužstva a odlišení se od „cizí“ skupiny jsou podstatné symboly (vlajky, národní barvy apod.). I při letošním MS byly nejžádanějším artiklem reprezentační dresy či šály.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.




Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0