Mužům jde o věci, ženám o lidi

Mužům jde o věci, ženám o lidi

Říkává se, že muže zajímají spíše věci, zatímco ženy se zajímají více o lidi. Míní se tím jedna skutečnost, která se v raném mládí manifestuje čím dál tím zřejměji. Dospívající mladí muži se obvykle doslova vyhýbají jakémukoli sdružování, bližším vztahům s lidmi a duševním procesům, které s mezilidskými vztahy souvisejí. Jejich zájem je zaměřen především na poznávání předmětného světa a souvislostí mezi objekty, kterým lze rozumět jako vztahu příčiny a účinku. Díky svým rostoucím schopnostem v oblasti formálně logického a abstraktního uvažování o danostech světa a vyvozování obecných závěrů se stále lépe vyznají v přírodních vědách a v technice. Úspěchy, které zažívají, když se vypořádávají se světem objektů, s elektronickým zpracováním dat, novými médii a technologiemi, pak přispívají k tomu, že si v příslušné oblasti sebepojetí budují sebedůvěru a víru ve své síly. Na druhou stranu můžeme u nich velice často zaznamenat nejistotu nebo únikové tendence, jakmile jde o mezilidské vztahy nebo o procesy ve vlastní duši. Připadají si v tom zaostalí ve srovnání s vyvinutějšími stejně starými děvčaty, s nimiž i nadále udržují zpravidla jen nejnutnější styky. Pro dospívající chlapce je to skutečně těžké, cítí se nezřídka dočista bezmocní, protože v minulosti neměli možnost (a nebyli k tomu ani vedeni) zabývat se intenzivněji a důkladněji ostatními lidmi a jejich osobními záležitostmi.
U dospívajících dívek se většinou vyvíjí sebepojetí s opačným znaménkem. Děvčata si připadají nejistá v typicky mužských doménách – přírodovědě a technice. V těchto oborech si nevěří a vyhýbají se srovnání. Na druhou stranu roste jejich suverenita, sebevědomí a síla, pokud jde o věci lidské. V tomto věku jsou již ve stále vyšší míře schopna vcítit se do druhého člověka a porozumět nějak tomu, co se v něm děje, jaké pohnutky ho vedou k jeho jednání, proč např. projevuje zlost, uraženost nebo žárlivost.

„Intimita“ a „autonomie“ – úkoly ženského a mužského vývoje
Vnitřní vymezování vůči matce a někdy též vůči kamarádkám a přítelkyním, které se přechodně objevovalo, časem zase ustupuje. Ve vzájemném styku se pozvolna nově utvářejí staronové nebo docela nové důvěrné (intimní) vztahy.
Trochu zjednodušeně řečeno tkví centrální úkol ženského vývoje předepsaný společností v oblasti mezilidských vztahů – získávání osobnostních a sociálních kompetencí (jako je vnímavost a citlivost pro druhé a jejich duševní život), navazování, udržování a rozvíjení důvěrných vztahů. A stejně zjedodušeně můžeme říci, že úkol vývoje mladého muže je v oblasti předmětného světa – získávání znalostí a odborných kompetencí ve „věcech vnějšího světa“, založení své samostatnosti a autonomie, budování vlastní nezávislosti.