Nejstarší poezie

Nejstarší poezie

Kniha písní (Shi jing, čti Š-ťing) je nejstarší čínská sbírka básní z 11.– 6. stol. př. n. l. Obsahuje celkem 305 básní, jež jsou rozděleny do tří oddílů: guo feng (místní nápěvy), ya (ódy) a song (hymny).
Guo feng jsou většinou lidové písně z patnácti států a oblastí severní Číny. Jsou nejvýznamnější a nejpočetnější částí sbírky (160 básní).
Oddíl ya se dělí na da ya (velké ódy) a xiao ya (malé ódy); autorství většiny skladeb z oddílu ya se přisuzuje aristokracii.
Oddíl song se dělí na tři části: hymny Zhou, hymny Lu a hymny Shang; rovněž tato část sbírky je pravděpodobně dílem tvůrců z řad aristokracie. Básně v Knize písní mají zpravidla čtyřslabičný verš a až na nepatrné výjimky jde o rýmované skladby.

Zpěvy ze země Zheng
Přeložil Bohumil Mathesius

Na mne-li myslíš ještě jen trošinku,
vykasám sukýnku, přebrodím řeku Zhen.
Když na mne nemyslíš už ani trošinku –
inu, jsou na světě jiní přec, blázínku!
Na mne-li myslíš ještě jen trošinku,
vykasám sukýnku, přebrodím řeku Wei.
Když na mne nemyslíš už ani trošinku –
inu, jsou na světě jiní přec, blázínku!

Nářek gardy
Přeložil Bohumil Mathesius

Generále!
Pro císaře moc a slávu jsme se bili!
Jako voda řekou tekly naše síly.
Nadarmo jsme krev svou vycedili!
Generále!
Generále!
Císařovi orli – jsme teď jeho supy!
Mor je u nás doma – děti hladem úpí –
v cizí zemi hnijí naše trupy…
Generále!
Generále!
Tvoje, tvoje je to vina!
Hlad nám zkurvil ženy – bratry kryje hlína.
Která matka má dnes ještě syna?
Generále!

Broskvůňko
Přeložil Jaromír Vochala

Broskvůňko mladá, ztepilá,
celá jsi kvítek jediný.
Až se vdáš, dívko rozmilá,
buď dobrou duší rodiny!
Broskvůňko mladá, ztepilá,
jak krásné tvoje plody jsou!
Až se vdáš, dívko rozmilá,
nechť dům váš prolne něhou tvou!
Broskvůňko mladá, ztepilá,
pokrytá bujným listovím.
Až se vdáš, dívko rozmilá,
nechť získáš všechny kouzlem svým!

Prosím tě…
Přeložil Jaromír Vochala

Nelez už, Zhongzi, prosím tě,
přes hradby do vsi k nám
a větve vrb nám nelámej!
Ne, pro ně nežehrám,
však z našich strach mám veliký!
Na tebe myslím sic,
co ale řeknou rodiče,
toho se bojím víc!
Nelez už, Zhongzi, prosím tě,
přes zídku k oknům mým
a nenič naše moruše!
Ne, já jich neželím,
však z bratrů strach jde velice!
Na tebe myslím sic,
co ale řeknou bratři mí,
toho se bojím víc!
Nelez už, Zhongzi, prosím tě,
zahradou za mnou dál
a nelam větve santalu!
Ne, pro ně nemám žal,
však z řečí strach mám náramný!
Na tebe myslím sic,
že lidé budou povídat,
toho se bojím víc!