Role sociálního pracovníka a způsoby přístupu k praxi

Role sociálního pracovníka a způsoby přístupu k praxi

Povinnosti k profesi a zaměstnavateli na sebe berou lidé tehdy, když se rozhodnou stát se sociálními pracovníky. Ostatní pak od nich mohou legitimně očekávat, že budou své povinnosti plnit.

Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinností definovaných právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. Institucionální rámec je důležitý, protože sociální pracovník zasahuje do života klientů a je potřeba, aby jeho právo zasahovat bylo legitimní. Odhaluje také detaily ze života klientů -- proto jsou důležitá pravidla, která zajišťují klientům ochranu.

Defenzivní a reflexivní praxe

V ideálním případě se práva a povinnosti, která patří k roli sociálního pracovníka, vzájemně doplňují. V praxi však mnohdy dochází k jejich konfliktu a potom je třeba dát něčemu přednost. V této souvislosti se často zmiňuje rozdíl mezi defenzivní a reflexivní praxí (Howe, 1991; Banks, 1995):

Defenzivní praxe

Pro defenzivní praxi je charakteristické, že sociální pracovník jedná podle předpisů a plní své povinnosti definované zaměstnavatelem a zákonem. Nikdo jej nemůže osočit, pokud splnil předepsaný postup. Postupy ho tedy na jedné straně omezují, na druhé straně chrání před vlastní odpovědností. K takovémuto jednání dochází často tam, kde se preferuje tzv. manažerská strategie, která minimalizuje spolupráci mezi skupinami. Všude, kde je to možné, jsou zavedená pravidla pro práci. Pracovníci pak vědí, na základě čeho mají hodnotit situaci a jaké zdroje mají k dispozici, aby dosáhli daných cílů. V případě sociálních pracovníků se jednání řídí manuály, přístupem k určitým zdrojům a manažerskými příkazy. Pracovníci tedy nemusejí považovat nové situace za unikátní a neznámé. Problémy klientů, které s sebou nesou nejistotu a jsou vzájemně propojené a komplexní, manažeři ignorují, nebo filtrují podle toho, jestli jsou relevantní vzhledem k cílům organizace. Klienti jsou přetvářeni tak, aby vyhovovali praktikám organizace, místo aby organizace byla přetvářena tak, aby byla schopna reagovat na potřeby jednotlivých klientů. Banksová upozorňuje na to, že v Británii zastává sociální pracovník stále častěji roli hodnotitele, inspektora, sběrače důkazů a manažera rozpočtu. Jeho povinnosti jsou popsané do detailu a to často vede právě k defenzivní praxi.

Reflexivní praxe

Naproti tomu sociální pracovník, který je schopen reflektovat praxi, dokáže nejen identifikovat etická dilemata, ale i to, jak vznikají (např. nerovnováha moci, kontradikce sociálního státu). Je si jistější svými osobními hodnotami, hodnotami profese i tím, jak je projevovat v praxi. Snaží se o integraci znalostí, hodnot a dovedností a jejich využívání v praxi. Je schopen se vyrovnat s nejistotou, která sociální práci provází, a je připraven nést riziko. Uvědomuje si, že profesní hodnoty, osobní hodnoty a hodnoty zaměstnavatele mohou být v konfliktu. Takovýto sociální pracovník je autonomní osobností, která je schopna nést morální odpovědnost za své rozhodnutí.

Typologie přístupů k praxi

Sociální pracovník by měl být především profesionálem schopným reflexe a z této pozice by měl posuzovat ostatní povinnosti. Vždy by však měl dokázat své jednání veřejně obhájit.

Banksová (1995, 1998) definovala z hlediska způsobů přístupů k praxi čtyři typy, které se v realitě prolínají:


Tab. 2.3: Modely způsobů praxe v sociální práci (podle Banksové, 1995)


  • Angažovaný sociální pracovník (committed) -- chápe svou práci jako způsob, jímž uplatňuje osobní morální hodnoty. S klienty jedná jako se spolužijícími lidskými bytostmi, které vnímá empaticky a s respektem. Vychází z toho, že sociální pracovník by měl opravdově pečovat o své klienty a jednat s nimi jako s přáteli. Sám sebe chápe především jako osobu a až potom jako sociálního pracovníka (používá stejné etické principy na situace v osobním životě i na ty, které vzniknou v rámci sociální práce). V kontextu současné praxe je tento přístup problematizován tím, že by sociální pracovník mohl být jednak obviněn ze stranění některým klientům (protože je v tomto rámci obtížné poskytnout stejnou péči všem), jednak může dojít k vytvoření osobního vztahu s klientem (možnost zneužití ze strany sociálního pracovníka i klienta), anebo k vyhoření. Proto je důležité, aby se sociální pracovník pohyboval v institucionálním rámci práv a povinností.

  • Radikální sociální pracovník -- s předchozím má společné to, že vkládá osobní hodnoty do praxe. Nedělá to však proto, aby poskytl jednotlivému klientovi bezpodmínečnou péči, ale jde mu primárně o změnu těch zákonů, oblastí sociální politiky a praxe, které považuje za nespravedlivé. Jde tedy spíše o otázku politické ideologie a o práci v zájmu sociální změny.

  • Byrokratický sociální pracovník -- v tomto modelu se doporučuje oddělení osobních hodnot, profesních hodnot a hodnot zaměstnavatele. Cílem sociální práce je manipulace s lidmi v zájmu jejich změny. K roli sociálního pracovníka patří i to, že vytváří iluzi osobní péče o klienta. Na druhé straně zase v určitých případech musí působit i jako přísný "normalizátor" klienta. Rozdělení osobního a profesního je nutné proto, aby se sociální pracovníci necítili vinni tím, že s lidmi manipulují a že užívají vztah způsobem, který by v osobním životě nepovažovali za čestný.

  • Profesionální pracovník -- sociální pracovník je autonomním profesionálem, který je vzdělaný v oboru, je veden etickým kodexem a jeho identitu tvoří především členství v profesi. Prioritou jsou práva a zájem klientů. Důležitý je individuální vztah s klientem, kterého sociální pracovník chápe jako aktivního spolupracovníka. Profesionální model je založený na tom, že je třeba vyvážit moc mezi sociálním pracovníkem a klientem, a to upevněním práv klientů. To se děje tím, že se umožní participace klientů na rozhodování a služby se otevřou vlivu klientů. Důležitou roli ve změně organizační kultury hraje i možnost klienta stěžovat si. Klient tak dostane v kontextu profesionálních vztahů větší moc. Důraz je však kladen na sociálního pracovníka, který klientovi tuto moc dává. Klient má tedy více moci, ale ta je pod kontrolou sociálního pracovníka.
Všechny tyto proudy jsou v literatuře evidentní. Osoba s vlastním morálním kodexem na sebe bere roli profesionála s profesním etickým kodexem, který přijme práci sociálního pracovníka v určité organizaci se specifickými odpovědnostmi a povinnostmi. To je dále ovlivněno a vymezeno společenskými normami, veřejným míněním a zákony. Etický kodex obsahuje všechny prvky, ale klade důraz na profesionální model s příměsí povinností vzhledem k zaměstnavateli a sociální změně.

2.9  Závěr

Znalost etických teorií a hodnotové báze sociální práce, včetně etického kodexu, pomáhá sociálnímu pracovníkovi v situaci, kdy má řešit etický problém nebo dilema. Zároveň také přispívá k identifikaci s oborem a k větší jistotě při provádění sociální práce.

Reamer (1995) doporučuje sociálním pracovníkům, aby při řešení etických dilemat dodržovali následující postup:

Nejdříve je nutné etické dilema identifikovat, včetně hodnot a povinností, které jsou v konfliktu. Potom je vhodné zamyslet se nad tím, kterých jednotlivců, skupin i organizací se řešení dilematu nějakým způsobem dotkne. Následuje důkladná rozvaha všech možných způsobů jednání, včetně pravděpodobných efektů (kladných i záporných) pro zúčastněné a společnost jako celek. Je třeba zvážit pro a proti u každého způsobu jednání. Při tom se berou v úvahu etické teorie a principy (např. deontologická a utilitaristická teorie, etika účasti) a etická doporučení, která jsou na nich založená, etický kodex a právní normy, metody sociální práce a osobní hodnoty sociálního pracovníka (náboženské, kulturní a etnické hodnoty a politická ideologie). Přínosem je i konzultace se spolupracovníky a při supervizi. Na základě tohoto postupu je obvykle možné dilema řešit, každopádně se doporučuje postup zdokumentovat a řešení zhodnotit.

V této kapitole jsme velmi stručně prošli základní oblasti, které patří do profesní etiky sociálních pracovníků. Pro úspěšné "lovení ryby" je však třeba využít i další literatury.

Anzenbacher, A. (1994): Úvod do etiky. Zvon, Praha.

Banks, S. (1995): Ethics and Values in Social Work. Macmillan Press, London.

Banks, S. (1998): Professional Ethics in Social Work -- What Future? In: British Journal of Social Work. Vol. 28, No. 2, s. 259--270.

Beneš, A. (1997): Principy křesťanské morálky. Krystal OP, Praha.

Biestek, F. (1957): The Casework Relationship. Loyola Univ. Press, Chicago.

Bláha, A. I. (1990): Ethika jako věda. Atlantis, Brno.

Butrym, Z. T. (1976): The Nature of Social Work. Macmillan Press, London.

Clark, C. L. (2000): Social Work Ethics. Politics, Principles, and Practice. Macmillan Press, London.

Etický kodex sociálních pracovníků České republiky. (1995) Společnost sociálních pracovníků ČR, Praha.

Freire, P. (1972): Pedagogy of the Oppressed. Penguin Books, USA.

Gilliganová, C. (2001): Jiným hlasem. Portál, Praha.

Gluchman, V. (1995): Etika konsekvencializmu. ManCon, Prešov.

Greenwood, E. (1957): Attributes of the Profession. Social Work. No. 2, 3, s. 665--674.

Gregor, M. (1993): Hledání pružné organizace. FF MU, Brno.

Heidbrink, H. (1996): Psychologie morálního vývoje. Portál, Praha.

Henriksen, J.-O., Vetlesen, A. J. (2000): Blízké a vzdálené. Podané ruce, Albert, Boskovice.

Howe, D. (1991): The Family and the Therapist. In: Davies, M. (ed.): The Sociology of Social Work. Routledge, New York.

Hugman, R., Smith, D. (1995): Ethical Issues in Social Work. Routledge, London and New York.

Kant, I. (1976): Základy metafyziky mravů. Svoboda, Praha.

Keller, J. (1994): Historie sociálního státu a hlavní problémy jeho vývoje po 2. světové válce. In: Politologický sborník, svazek V. PF MU, Brno.

Kol. (1998): Filosofický slovník. Nakl. Olomouc, Olomouc.

Kol. (1996): Velký sociologický slovník. Karolinum UK, Praha.

Kopřiva, K. (1997): Lidský vztah jako součást profese. Portál, Praha.

Laan, G. van der (1998): Otázky legitimace sociální práce. Albert, Boskovice.

Levy, Ch. S. (1993): Social Work Ethics on the Line. The Haworth Press, London.

Mezinárodní deklarace etických zásad v sociální práci. (1994) IFSW, Colombo, Srí Lanka.

Matoušek, O. a kol. (2001): Základy sociální práce. Portál, Praha.

Mill, J. S. (1992): What Utilitarianism Is. In: Englehardt, E., Schmeltekopf, D.: Ethics and Life. W. C. Brown Publ., USA.

Morén, S. (1994): Social Work is Beautiful. In: Scandinavian Journal of Social Welfare. No. 3.

Nečasová, M. (1999): Etika sociální práce. In: Sociální studia, sborník prací FSS MU. MU, Brno, s. 91--104.

Nečasová, M. (2001): Úvod do filozofie a etiky sociální práce. MU, Brno.

Nečasová, M. (2002): Vztah sociálního pracovníka a klienta z pohledu profesní etiky. In: Hodovský, I., Dopita, M. ed. (2002): Etika a sociální deviace. PedF UP -- Nakl. Olomouc, Olomouc. s. 181--188.

Payne, M. (1991): Modern Social Work Theory. Macmillan Press, London.

Pierson, Ch. (1991): Beyond the Welfare State? Pennsylvania University Press.

Reamer, F. (1995): Social Work Values and Ethics. Columbia University Press, New York.

Reamer, F. G. (1993): The Philosophical Foundations of Social Work. Columbia Univ. Press, New York.

Robison, W., Reeser, L. Ch. (2000): Ethical Decision Making in Social Work. Allyn and Bacon, USA.

Shardlow, S. (1998): Values, Ethics and Social Work. In: Adams, R., Dominelli, L., Payne, M. (eds.): Social Work. Macmillan Press, London.

Shaw, W. (1999): Social and Personal Ethics. Wadsworth Publ. Comp., London.

Shulman, L. (1991): Interactional Social Work Practice. Peacock Publ., Itasca.

Skoblík, J. (1997): Přehled křesťanské etiky. Karolinum, Praha.

Wilensky, H. L., Lebebeaux, Ch. N. (1965): Industrial Society and Social Welfare. Free Press, New York.


1
Tato kapitola částečně vychází z prací Nečasové (1999, 2001, 2002).
2
Definice čerpám z Filosofického slovníku (1998) a z Velkého sociologického slovníku (1996).
3
Používám termín sociální pracovník, protože je v naší odborné literatuře obvyklý. Jsem si vědoma toho, že se v praxi převážně jedná o sociální pracovnice. Podobně je tomu s termínem klient.
4
Tato podkapitola navazuje na části věnované náboženství (teorie přirozeného zákona), filozofii (Kant, Mill) a teorii sociální práce (Freire) v učebnici Základy sociální práce (Matoušek a kol., 2001)
5
Tato část navazuje kapitoly věnované přístupům k práci s menšinami v učebnici Základy sociální práce (Matoušek a kol., 2001).