Předmluva

Předmluva

V předmluvě autor vysvětluje cíle, důvody a pohnutky, které ho vedly k napsání tohoto pozoruhodného díla. Smith v něm vychází i z vlastních zkušeností, které načerpal při studiu bioenergetiky, gestalt terapie, psychomotorické terapie, Feldenkraisovy či Alexanderovy metody. Opírá se také o aspekty, které přebral z bojového umění aikido, jógy či vzpíráním.

„…duše je závislá na těle a tělo je závislé na duši.“
Jung (Praxe psychoterapie, str. 4)

Tento Jungův citát pochází přibližně z roku 1935. Hlavním trendem v psychoterapii právě v posledních přibližně patnácti letech je zahrnout do psychoterapie i tělo. Přesto je psychoterapie orientovaná na tělo stále v minoritním postavení, a jak už to často u minorit bývá, stává se mnohdy cílem pomluv a nedorozumění.
Zájem o psychoterapii zaměřenou na tělo je aktuální; hlavní profesní psychoterapeutické organizace nabízely během posledních několika let workshopy a semináře na téma práce s tělem. Tento zájem reflektovaly také odborné časopisy. Například časopis Voices (časopis Americké akademie psychoterapeutů) věnoval tomuto tématu celá dvě čísla. Číslo z léta 1976 neslo název „Psychoterapie a tělo“ a číslo z podzimu 1980 „Tělo konfrontuje mysl psychoterapie“. Další články jsou roztroušeny téměř v každém čísle většiny psychoterapeutických časopisů.
Co doposud publikováno nebylo, je kniha integrující hlavní informace o práci s tělem v psychoterapii. Většina knih, které existují, se zaměřuje na konkrétní přístupy – bioenergetiku, gestalt terapii, psychomotorickou terapii, radix, reichiánskou orgonomii atd. Všechny tyto přístupy mají svou hodnotu, avšak žádný z nich není kompletním systémem s propracovaným pohledem na psychopatologii, růst a učení. Když však tyto cenné přístupy integrujeme, dostaneme souhrn konceptů, teorií a metod, které daleko lépe slouží k popisu a facilitaci procesu lidského růstu směrem od nerozvinutého nebo omezeného stavu ke stavům bližším tomu, co je možné a žádoucí.
Cíl, jenž jsem si v této knize stanovil, je integrovat smysluplným způsobem ty přístupy k psychoterapii zaměřené na tělo, které znám. Moje vzdělání v psychoterapii zahrnuje výcvik v bioenergetice, gestalt terapii a psychomotorické terapii. Jako doplněk k těmto výcvikům v psychoterapii zaměřené na tělo mám různou míru zkušeností s aikidem, Alexanderovou metodou, Feldenkraisovou metodou, výcvikem v senzorickém uvědomění, tchaj -ťi čchüan a jógou. Mám také certifikát v aplikované kineziologii. A konečně jednou z mých největších vášní je vzpírání – činnost, které se věnuji po mnoho let. Z tohoto zázemí vychází můj osobní a profesní zájem o tělesný aspekt člověka nebo v širším slova smyslu můj organismický pohled na člověka.
Baví mě integrace informací z různých zdrojů. Integrace se mi jeví jako přirozená, je to něco, k čemu mám sklony, aniž bych to zvláště zamýšlel. Takže jsem při psaní této knihy vycházel ze střípků posbíraných z různě intenzivních setkání s mnoha lidmi, mezi něž patří John Bellis, Malcolm Brown, Charles Brooks a Charlotte Selverová, Joen Fagan, Moshe Feldenkreis, Vivian Guze, Stanley Keleman, Alexander Lowen, Laura Perlsová, Al Pesso, John Pierrakos, Erv a Miriam Polsterovi, Eva Reichová, Virginia Satirová, Irma Shepherdová, Jim Simkin a Barry Stevens. Kromě těchto lidí jsem byl ovlivněn i dalšími, se kterými jsem byl v kontaktu jako pacient a jako přítel a jejichž jméno je spojováno se zážitkovou psychoterapií (přístup vytvořený v počátcích Atlantské psychiatrické kliniky) – zvláště Earlem Brownem, Rivesem Chalmersem, Dickem Felderem a Johnem Warkentinem. Vliv těchto lidí mě dovedl k tomu, že nahlížím na jakoukoli psychoterapii, včetně technik zaměřených na tělo, jako na primárně interpersonální záležitost zahrnující osobnost terapeuta a osobnost klienta. Takže když mám stručně odpovědět na otázku, co jako psychoterapeut dělám, říkám, že jsem gestalt terapeut zaměřený na tělo, který integruje aspekty reichiánských, neoreichiánských a dalších metod zaměřených na tělo v kontextu vztahu mezi terapeutem a pacientem.
Gestalt terapie je pro mě zastřešujícím teoretickým a metodickým přístupem, pod který se pohodlně vejde mnoho dalších věcí. V článku ve Voices z roku 1978 popisuji tento zastřešující gestalt přístup následovně (Voices, 1978, 14, 3, 44–47):

Podle mého názoru zahrnuje přístup gestalt terapie filozofickou pozici, teorii osobnosti a terapeutický styl. Filozofická pozice je v podstatě existenciální s důrazem na osobní odpovědnost, volbu a vztah Já–Ty. Kromě toho je zde taoisticko -zenová příchuť „zpomalení“ a „nalezení harmonie s vlastní přirozeností“. To znamená zhodnocení uvědomění a prožívání toho, „co je“, spolu s poznáním paradoxu, že se mohu změnit, pouze když plněji přijmu a prožiji, kdo jsem. Cílem je uskutečnění vlastní přirozenosti, což neprobíhá prostřednictvím myšlení, ale prostřednictvím integrace celistvé zkušenosti. Gestalt přístup je holistický a pohlíží na člověka jako na někoho, kdo prochází homeostatickými cykly potřeb (neboli cykly kontaktu/stažení), přičemž všezahrnující potřebou je potřeba sebeaktualizace. Terapeutický styl je fenomenologický se zaměřením na podporu pacientova uvědomění tady a teď. Jsou vytvářeny takové techniky, které zesilují pacientovo prožívání a umožňují mu psychodramatické prožití vlastního procesu, jenž probíhá podle „moudrosti organismu“. (Rozsáhleji jsem tyto myšlenky popsal v knize Kořeny gestalt terapie, 1976.) Považuji tuto směs existenciální a zenové filozofie, organismické teorie osobnosti a fenomenologického zážitkového stylu práce za nutné a postačující podmínky pro definici gestalt přístupu. Nedefinuji gestalt přístup prostřednictvím technik. Život gestalt přístupu vdechne teprve „osobnost“ konkrétního terapeuta. Proto existuje mnoho stylů gestalt terapie, z nichž každý reflektuje „osobnost“ určitého terapeuta/umělce. Toho si cením, a proto si nepřeji gestalt terapii „kultivovat“.

Právě toto intenzivní zaměření na proces organismu v prostředí mě na gestalt přístupu nejvíce přitahuje. K tomu přidávám ohromující působení reichiánských a neoreichiánských technik pro diagnostiku a podporu tohoto procesu. Můj přítel Jim Dublin poukázal na jemný rozdíl mezi gestalt terapií a bioenergetikou – ačkoli se říká, že jak gestalt, tak bioenergetika jsou ve svém zaměření organismické, gestalt pracuje „od hlavy dolů“ (duševně -tělesná terapie), zatímco bioenergetika „od těla nahoru“.
Tato kniha vyrostla z mého zájmu o takovou integraci. Během uplynulých patnácti let jsem se tento přístup učil, rozvíjel jsem jej a vyučoval. Většinu toho, co Tělo v psychoterapii obsahuje, nyní učím na workshopech a seminářích. Přínosem pro formu, ve které knihu předkládám, byly otázky a komentáře supervizorů a studentů. A nyní vám ji nabízím v tištěné podobě.

Edward W. L. Smith, Ph.D.
Atlanta, Georgia
jaro, 1985