Moje 15letá dcera je na perníku

Moje 15letá dcera je na perníku

Dcera se nám po naléhání přiznala, že asi dva měsíce bere pervitin. Za tu dobu požila asi 5–10 dávek. Zajímá mě, o jak vysoký stupeň závislosti se jedná. Ona tvrdí, že závislá není. Dále mě zajímá, jak finančně náročné to pro ni je (kde na to může brát), a možnosti vyléčení z případné závislosti. Může mít tenhle její úlet souvislost s tím, že si připadá tlustá a prožívá teď období přijímacích zkoušek na školu?

Pokud je to skutečně tak, jak vám dcera tvrdí, tak bych řekla, že je to spíš ve stadiu experimentu. O závislosti bych nemluvila. V této fázi není na místě řešit situaci léčbou, ale rozhodně bych vám doporučila obrátit se na odborníky, situaci probrat a stanovit případný další postup. Nejlepší by asi bylo domluvit společné setkání i v přítomnosti dcery a společně se dobrat nějakých závěrů a dohod akceptovatelných pro všechny strany. Příliš finančně náročné to nejspíš není. Pokud se opravdu jedná o pět až deset dávek, tak si myslím, že cena nemůže přesahovat tisíc korun, pokud drogu kupuje. Na to může využít i kapesné nebo drobné částky, jejichž ztráty jste v domácnosti nemuseli zpozorovat. Skutečnost, že někdo začne experimentovat s drogou, má mnoho příčin a souvisí s mnoha faktory. Je dost možné, že to souvisí i s jejím pocitem, že je „tlustá“ a s tlakem, který provází přípravu na přijímací zkoušky. Nicméně, tyto příčiny mohou zakrývat jiné, které jsou hlubší a závažnější a ne tak evidentní. Možná je na ni vyvíjen příliš velký tlak ohledně přípravy na přijímací zkoušky, jejího výkonu, úspěšnosti, vzhledu… Tato záležitost je asi příliš složitá na to, aby se dala vyřešit odpovědí po internetu. Můžu vám doporučit třeba kontakt na Denní stacionář SANANIM, kam se lze obrátit. Denní stacionář je ambulantní léčebné a poradenské pracoviště, kde se zabývají drogovou problematikou. Můžete si tam domluvit společné setkání, o kterém jsem mluvila výše, poradit se, získat informace. Není to neřešitelná situace, ale bude to chtít asi delší čas. Jestli nejste z Prahy, tak mi napište, odkud jste, a já vám zkusím najít vhodný kontakt jinde. Zatím držím palce vám i dceři.

Bára Orlíková

Alkohol a tak vůbec…

Má 16letá dcera se po přiznání, že bere už tři roky drogy a nezvládá to, dobrovolně dala na léčení. Brala hlavně pervitin (šňupala). Kdo chce vzít drogu, ten ji podle mě vezme i bez nějakého zvláštního důvodu. Ze začátku však ze všeho obviňovala mě, měla jsem z toho deprese. Že nemám partnera (po ukončení vztahu, který mi začal po 10 letech silně vadit, za mnou už tři roky dochází jeden „ženáč“… já vím…), že piju alkohol – pokládá mě za alkoholičku… kdo ale ví, kde je ta hranice (starám se o domácnost jako všichni, pracuji, nemám problémy). No, já se vlastně moc nedivím. Má s alkoholem špatné zkušenosti, já nakonec také. Vím, že člověk se pak kolikrát chová, jak nemá. (Bývalý manžel pil a dělal doma zle, další přítel – milovník hospod – mi pod vlivem dělal taky jenom zle a mě k alkoholu samozřejmě vedl také.) No, a pak jsem trávila víkendy na chalupě, kde jediná zábava byla zase hospoda. Já vím, že to je všechno špatně, chalupu jsem prodala a… popíjím si doma. Ale taky nemusím, jsem bez toho klidně i dva měsíce, když beru nějaké léky nebo když jedu pracovně na nějaké školení, to třeba týden nekouřím, myslíte tedy, že jsem na tom tak špatně? Já už nevím. Za týden se mi vrátí holka z léčebny. Ruku jsem jí dala na to, že už se nenapiju, abych ji tím taky neohrozila (a vím, že ji to strašně dráždí, bohužel jsem to neakceptovala, říkala jsem si „ta toho nadělá“, popíjí kdekdo, nemotám se, nejsem zlá, neubližuju, jenom si piju… a pak jdu spát). Vím, že jsem schopna to pro ni dokázat, nakonec se na to už i těším. Určitě mi bude bez alkoholu líp. Bude mou motivací (bičem), ale zatím… Máma mi umírá v nemocnici, a když jsem se před měsícem dozvěděla o těch drogách a dala ji do léčebny, byla jsem „na dně“… sama… A tak jsem se bavila jen se psem a s alkoholem. Vím, že až se vrátí, NESMÍM, protože si to strašně přeje a dala mi ultimátum – já ne alkohol, ona ne drogy. Ale představa, že si nesmím ani přiťuknout ani doma, ani jinde, ani na Silvestra… Nevím, třeba je prima být abstinentem a asi si budu muset zvyknout a pak už mi to asi ani nepřijde, ale když prostě budu mít problémy nebo smutnět nebo nějaké zátěžové situace… Jak je mám řešit? Teď jsem se občas „odreagovala“ alkoholem, ale jak pak? Vím, že nesmím zklamat, ale jsem v takové patové situaci… Nebo ne? Odpovíte mi, co si o tom myslíte?

Vím, že je to pro vás složité. A že situace, kterou popisujete, je obtížně řešitelná. Dcera je na léčení, kdy se pak drog nebude moct ani dotknout a bude se muset naučit všechny smutky, stres a zátěž zvládat bez nich, přestože byla zvyklá řešit je drogami. Po léčení by neměla pít ani alkohol, protože by ji to mohlo ohrozit a vrátit zpátky k drogám… Vaši situaci z popisu asi těžko úplně posoudím, ale troufl a bych si říct, že i když se snažíte sama sebe přesvědčit, že sice potíže máte, ale není to tak hrozné, tak okolnosti naznačují, že problémů, se kterými se potýkáte, je víc než dost, a nejen s alkoholem. Vím, že alkohol popíjí kdekdo a že je těžké se ho vzdát, ale zas na druhou stranu existuje mnoho jiných způsobů, jak se uvolnit, bavit, řešit zátěžové situace… Možná vám výhrůžka dcery, která se týká její abstinence od drog a vaší od alkoholu, přijde příliš drsná (a trochu manipulace to asi je), ale sama asi znáte ten důvod, proč jste jí slíbila, že to dodržíte. Víte, pokud se rozhodnete abstinovat od alkoholu, je to pro člověka, který je na to sám, docela obtížné. To, že si nedokážete představit, že už se nikdy nenapijete, je pochopitelné a stejný problém řeší vaše dcera… Možná by stálo za to si o tom promluvit s někým z odborníků, zorientovat se v celé situaci a zvážit další postup. Pokud si ujasníte, jak to vlastně máte a jak to chcete mít dál, pomůžete vztahu vás a vaší dcery, lépe pochopíte její problémy a po jejím návratu z léčby spolu budete normálně vycházet a dodržovat vzájemné dohody. Je lepší mít nějakou podporu ze strany profesionálů, protože budete zvládat líp jak řešení vašich osobních potíží, tak vztah s dcerou. Když mi napíšete, odkud jste, můžu vám někoho z kolegů doporučit. Zatím držím palce vám i dceři, ať vám všechna předsevzetí vyjdou.

 Bára Orlíková