Předmluva

Předmluva

Zabývám se terapeutickou prací s páry už přes dvacet let. Většinou byli partneři s terapií spokojeni a mnozí z nich díky ní dokázali vyřešit své problémy a začít spolu opět příjemněji žít. Někteří z nich se v dobrém rozešli. Závěrečné rozhovory s těmito dvojicemi i dotazníky vyplňované na konci terapie svědčí jasně a jednoznačně o tom, že na tyto páry mocně zapůsobily hravé a neverbální intervence a cvičení, které jim byly v terapii nabídnuty. Právě obrazy, metafory a cvičení jsou obvykle to, co v dotyčných utkvělo. Tyto obrazy a metafory působí dál i po skončení terapie, což prokazují pozdější rozhovory s páry i jejich reference při případném opětovném zahájení terapie. Aktivace vnitřních obrazů a kinestetických procesů zároveň se společným emocionálním prožíváním a jednáním měly zjevně podstatně mocnější účinek než mnoho jiných intervencí a než všechny dobře míněné rady.
Tato zkušenost mě nakonec přivedla k tomu, že jsem cvičení a metody, které užívám v rámci párové terapie, sepsal v knize. Je zaměřená na praktické použití. Těším se, že přivede tu a tam některého z terapeutů k rozšíření metodického repertoáru.
Podle moderního výzkumu mozku jsou myšlení, pociťování a jednání v neodlučném sepětí. Systematicky víceúrovňové zacházení jak s klienty, tak se sebou samým (tzn. takové, které spojuje všechny tyto aspekty) už dnes vlastně nemůže být předmětem sporu. Moderní výzkum mozku navíc dosvědčuje, že přibližně 20 % informací prochází naším vědomím, zatímco ostatních asi 80 % zůstává nevědomých.
Vzhledem k této výchozí pozici je nasnadě otázka, zda nemůžeme zlepšit účinnost své terapeutické práce tím, že budeme vedle intervencí kognitivního a edukativního zaměření více než dosud aplikovat intervence metaforické, afektivní, pohybové a tělesné, jimiž podporujeme implicitní a nevědomé procesy učení; ty zase povzbuzují silnější aktivaci procesů a vlastních zdrojů klienta. Je známou věcí, že problémy lépe zvládáme, když nejsme blokováni sužujícími obrazy a když věříme ve vlastní síly a schopnosti.
Podstatné samoléčivé schopnosti, které můžeme aktivovat, tkví samozřejmě nejen v klientovi, ale také v jeho vztazích k partnerovi.
Chceme-li podporovat emocionální zdroje párů i individuální možnosti prožívání a zakoušení partnerů, je podle mého názoru třeba integrovat systémové postupy a metody intenzivního prožívání. Zvláštní pozornost je přitom třeba věnovat aktivaci vnitřních obrazů a kinestetických procesů. Důležité je rovněž využití prostoru a času. Intervence směřující k aktivaci a posílení intenzivního prožívání jsou vhodným prostředkem podpory procesu změny u klienta, ale nejen to: jsou velkým přínosem k vlastní psychohygieně nás terapeutů.
Za důležité impulzy k vytvoření integrativní soustavy párové a rodinné terapie vděčím svému vzdělání v rodinné terapii koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let, jejímž těžištěm byla orientace na rodinnou terapii V. Satir a S. Minuchina – byla strukturální a zaměřená na růst a zrání. Díky tomu disponuji od samého začátku své terapeutické činnosti širokým souborem metod a technik intenzivního prožívání.
Devadesátá léta mi poskytla další cenné podněty v podobě moderní hypnoterapie Eriksonova směru, NLP, Gestalt terapie a psychodramatu. Díky nim jsem svou praxi rozšířil o hypnotické, imaginativní a metaforické metody a cvičení. Metody intenzivního prožívání nejsou samoúčelné. Vyžadují od nás terapeutů, abychom je brali vážně a abychom s nimi zacházeli hravě. Nejlépe se nám to daří, když můžeme navázat spojení se svým vlastním vnitřním dítětem. Erickson říkal, že dospělí jsou jen děti, které vyrostly. Že má terapeut navázat kontakt se svým vnitřním dítětem a díky tomu také s vnitřním dítětem svého klienta, nemíním tak, že by měl regredovat a dětinštět nebo infantilizovat dospělého klienta. Smyslem je navázat spojení s určitými kvalitami a vlastnostmi, jako jsou zvídavost, umění těšit se na překvapení, soucítění, fantazie, radost ze hry a také upřímná vážnost, tak typická pro děti.
Počet intervencí založených na intenzivním prožívání je veliký. Většina metod a technik intenzivního prožívání, které znám, se používá v individuální a ve skupinové terapii. Některé z nich se však dají využít i v terapii párové. Na toto téma se zatím takřka nepsalo. Pro účely párové terapie jsem tyto metody a techniky samozřejmě modifikoval, některé jsem k tomuto účelu cíleně vytvořil.
V prvních dvou kapitolách se zabývám teoretickými základy postupů, které v párové terapii používám. Teoretických publikací k párové terapii je značný počet (Willi, 2002; Welter-Enderlin, 1996; Revenstorf, 1999; Jellouschek, 2002; Retzer, 2004; Gottmann a Silver, 2000; Wirsching a Scheib, 2002), a proto jsem se omezil na několik zásadních úvah, které jsem pro porozumění mým metodám pokládal za důležité. Jednak představuji víceúrovňový kruhový model párového vztahu, jednak se zabývám nejdůležitějšími prvky postupů intenzivního prožívání. Rád bych, aby bylo z mého textu zřejmé, že výběr těch či oněch metod a cvičení intenzivního prožívání ani jejich použití není ničím svévolným, nýbrž že je vždy prostředkem k určitému cíli a že logika postupu vyžaduje vždy uvedení, provedení a uzavření procesu.
Ve třetí kapitole uvádím řadu krátkých intervencí. Můžeme je používat na samém začátku terapeutického procesu, nebo abychom dosáhli určité změny, nebo také jako intenzivní uvedení do určitého tématu. Kapitola obsahuje 18 podrobných popisů krátkých terapeutických intervencí. Všechny se dotýkají závažných témat a párových vztahových konstelací.
Ve čtvrté kapitole představuji celou řadu rozšiřujících intervencí, založených na intenzivním prožívání. Jsou to postupy terapeuticky využívající prostor a čas. Patří mezi ně metoda párových skulptur, práce s časovou osou partnerů a práce s částmi. Každý z těchto postupů je podrobně popsán ve vlastní kapitolce. Představím teoretické základy, poté detailně vysvětlím postup a uvádím různé možnosti použití. Budu se zabývat též rolí terapeuta v celém procesu. Celek ilustrují kazuistiky a obrázky. Všechny kazuistiky, které ve své knize uvádím, pocházejí z mé vlastní práce, ať už z praxe v poradně, nebo ze soukromé praxe. V krátkém doslovu naznačím některé důsledky pro vzdělávání párových terapeutů.
Tato kniha je určena různě zaměřeným odborníkům, kteří již pracují s páry a kteří by si chtěli – nehledě na svou orientaci – rozšířit terapeutický repertoár. Pro začátečníky v párové terapii je navíc dobrou příležitostí, jak získat v samém počátku nástroj v podobě metod a postupů intenzivního prožívání. Ve své knize nechci zpochybňovat jiné postupy a přístupy – systémové, behaviorální ani hlubinně psychologické. Tato kniha je jejich doplněním a rozšířením. Chápu ji tudíž jako svůj příspěvek k rozvoji integrativní systemické psychoterapie.

Roland Weber, leden 2006