Počátek párového vztahu

Počátek párového vztahu

Nejdříve položíme provazy jako časové osy. Podle toho, kolik máme času, a podle toho, na čem právě záleží, mohou být časové osy vyznačeny jen zhruba, nebo provedeny do podrobností.

Potom terapeut požádá partnery, aby si vybrali jeden nebo dva symboly či pohlednice představující počátek jejich vztahu. Vždy znovu se jen divíme, s jakou jistotou si při tom partneři počínají.
Potom terapeut provází pár po časové ose zpět k bodu, kdy se ti dva spolu seznámili. Dojdou na počátek vztahu a stojí tváří v tvář. Terapeut je vyzve, aby mluvili o tom, jak se seznámili a jak se dali dohromady. Když to partneři provádějí „tam“, kde symbolicky začal jejich vztah, když přitom stojí tváří v tvář a hledí si do očí a mohou se jeden druhého dotýkat, získává rozhovor na intenzitě proti situaci, kdy sedí na židlích nebo v křeslech. Terapeut doprovází jejich vyprávění potvrzujícími výroky a otázkami fokusujícími zájem:

Co na vašem partnerovi hlavně zaujalo vaši pozornost?
Jaké byly vaše první dojmy, které jste ze sebe navzájem měli?
Co si ještě pamatujete z té doby, kdy jste spolu začali „chodit“?
Co bylo tehdy zvláštní a jiné?
Kterou vaši potřebu partner uspokojil?
Proč jste si vzal(a) ze všech lidí právě tohoto člověka?

Rozhovor o počátku vzájemného vztahu změní mnohdy náladu páru a často mu dává pocítit něco z té síly a „kouzla počátku“, o kterém píše Hesse. Aby se o tom jen nemluvilo, může terapeut vyzvat partnery, aby popsali své pocity, potom aby je tělesně lokalizovali, a nakonec aby je tělesně vyjádřili:
„Co při tom pociťujete?“
„Kde ve svém těle máte tento pocit?“
„Co to s vámi dělá teď?“
„Jaký tělesný impulz to ve vás právě vyvolalo?“
„Vyjádřete to nějakým gestem nebo pohybem!“
„Seberte všechnu svou představivost, abyste tehdejší událost prožívali tak, jako by to bylo právě teď!“

Partneři předtím vyprávěli, jak se seznámili, takže se k tomu terapeut může vždy znovu vracet a zaměřovat tím pozornost takovým směrem, jakým potřebuje. Když se podařilo změnit náladu partnerů a oni to vyjádřili gestem nebo tělesným postojem, terapeut je požádá, aby v této pozici chvíli setrvali. Potom může následujícím způsobem připravit transfer do každodenního života:
„A zatímco si užíváte této chvíle, možná se ve vás vynořuje nějaká myšlenka, nějaký nápad nebo impulz... jak byste mohli nebo chtěli (každý sám) uvést do života něco z toho, co právě prožíváte. Nezáleží na tom, co napadá vašeho partnera. S pomocí fantazie si můžete vždy znovu vyvolat a zpřítomnit tuto chvíli a vzpomenout si na to, co vás teď napadá nebo co jste pro sebe objevili. Nechte se překvapovat!“
Celá řada autorů (Satir, Jellouschek, Willi, Welter-Enderlin) se shoduje v názoru, že fáze zamilovanosti je podstatným zdrojem, z kterého může pár čerpat. Obvykle je to mocný, intenzivní zážitek a vzpomíná se na něj dlouhou dobu. Peter Schellenbaum o zamilovanosti říká, že je to čas, kdy láskou vymámíme z milovaného člověka to nejlepší. Právě v zamilovanosti tudíž vzcházejí možnosti pro vztah a vývoj partnerů. Je to světlo, které jim svítí na cestu.
Mnoho lidí si nachází partnera, který je svou povahou a založením jakýmsi jejich doplňkem a protipólem. Sami si díky tomu připadají ucelenější. Z dlouhodobější perspektivy však může být takový vztah konfl iktní, neboť partneři se obvykle utvrzují ve svých protikladných pozicích a přehnaná očekávání je stále více zatěžují a obtěžují. Důvod vzniku vzájemného vztahu se tedy časem může stát ohniskem sváru. Úkolem obou partnerů je pak v každém případě to, aby se o věci dosud delegované na druhého pokoušeli a snažili také sami u sebe. Za tím účelem můžeme provádět výměnu rolí – pokud to vyžaduje osobní krize nebo celková situace daná vnějšími okolnostmi.