Vaše umělecké já - probuďte laloky pravého mozku!

Vaše umělecké já - probuďte laloky pravého mozku!

Dvě poloviny tvoří celek

Ano, skutečně máme duální povahu, rozdělenou osobnost, chcete-li. Je tomu tak proto, že máme mozek fyzicky rozdělený na dvě hemisféry, o nichž se někdy mluví jako o „pravém“ a „levém“ mozku. Přestože jsou tyto dvě poloviny našeho mozku vysoce specializované, a dokonce do určité míry schopné myslet nezávisle na sobě, je důležité pamatovat si, že tvoří nedělitelnou jednotku. Tyto dvě poloviny tvoří celý mozek. Mezi levou a pravou hemisférou jsou však jisté významné rozdíly, kterým je třeba porozumět, chceme-li naplno cvičit schopnosti svého mozku.

Pro začátek je třeba říci, že každá hemisféra ve skutečnosti vidí svět jinak. Nebo, abychom byli přesnější, každá z polovin jinak strukturuje realitu.

V zásadě platí, že pravá polovina mozku vnímá svět jako celek a dokáže rychle uchopit realitu v její celistvosti. Umožňuje nám rozeznávat vizuální a sluchové vzory a zpracovávat emocionální pocity.

„Představivost je důležitější než vědomosti.“
Albert Einstein


Levá polovina mozku rozděluje informace na jednotlivé části, aby je mohla analyzovat a seřazovat. Umožňuje nám plynout s dějem a činit z toho, co se děje, logické závěry.
Oba pohledy jsou nutné, abychom naplno a zcela chápali, co se děje tam venku, kde to nazýváme světem.


Levá strana
Levá polovina našeho mozku je utvořena tak, aby věci rozkládala na jednotlivé části, analyzovala je a řadila za sebou. Některé ze známých úkolů levé strany jsou tyto:
• veškeré činnosti, které vyžadují detailní logickou analýzu, jako např. sestavování algoritmu nebo sledování linie příběhu;
• zpracování za sebou jdoucích informací, jako např. schopnost řídit se souborem logických pokynů;
• jazyková interpretace a tvorba řeči;
• schopnost číst a psát;
• schopnost číst z not;
• schopnost počítat a dělat matematické operace;
• rozeznávání symbolů.

Ve zdravém, dobře cvičeném mozku se tyto dvě „reality“ nepozorovaně kombinují a dávají nám tak schopnost zvládnout jakoukoli situaci, která nastane.

Pravá strana
Pravá strana našeho mozku je utvořena tak, aby vnímala svět jako celek a aby dokázala rychle uchopit celkovou realitu. Některé z jejích známých úkolů jsou tyto:
• rozeznávání prostorových vztahů, což nám, kromě jiných věcí, poskytuje schopnost číst v mapách, skládat skládačky a překreslovat;
• neverbální zvuková interpretace, jako např. schopnost rozlišovat a pamatovat si zvukové tóny, smysl pro komplexní hudební zvuky a rozeznávání přírodních zvuků;
• rozeznávání obličejů;
• vytváření a vnímání emocí;
• schopnost trojrozměrné vizualizace a zvládání hloubkového vnímání;
• vytváření snových prožitků;
• vytváření vjemu tělesného obrazu a schopnost prostorové orientace;
• schopnost ocenit vizuální umění;
• ovládání dlouhodobé paměti, v níž se uchovávají události.


I když tedy o sobě možná smýšlíte jako o „levomozkovém“ nebo „pravomozkovém“ člověku, pravdou je, že jste obojí. Nemůžete být „tvořiví“ bez určitého následného zpracování a nemůžete být „logičtí“ bez schopnosti uchopit celek. Řešení problémů, ať už jde o umění, vědu, nebo pouhou běžnou praxi, se vždy týká obou stran mozku. A obě strany potřebují cvičení. V této kapitole začneme pravou stranou.

Pořádně „umělecké“ neurony protřepeme a ještě se při tom trochu pobavíme!

Procvičování funkcí pravého mozku

Jestliže pro tato cvičení izolujeme pravou stranu mozku, levý mozek si nepůjde zdřímnout. Naopak, levá strana se procvičí zrovna tak. Ve skutečnosti dáme při těchto cvičeních pravé straně mozku hlavní slovo. Obě strany pracují, ale pravá strana bude takříkajíc „vůdčí“. Znamená to, že levý mozek bude v zásadě dávat své síly k dispozici pravému mozku a chovat se jako výkonný asistent.

Je-li váš levý mozek zvyklý být neustále vůdčí, jste-li takříkajíc „logický typ“, budete muset asi trochu zapracovat na tom, aby levý mozek maličko slevil ze své činnosti a „důvěřoval“ tomu pravému, budete-li chtít dosáhnout ve fungování svého mozku nějaké změny.

Pokuste se levý mozek opakovaně ujistit, že bude mít mnoho co na práci a že umělecké počiny ve skutečnosti vyžadují množství uskupování a logického zpracovávání. (Levý mozek se prostě pobaví.) A neplatí-li nic jiného, zkuste úplatek. Řekněte mu, že když bude chvíli spolupracovat, dostane později křížovku.

Cvičení 1

Kreslete si!

Zapomeňte na volant a střelné zbraně a vytáhněte dvojku tužku. Ano, trochu si zakreslíme… Říkáte, že to neumíte? Jestliže jste se pustili do četby této knihy, domnívám se, že jste gramotní, což kromě čtení znamená, že umíte i psát. A co je psaní? Správně, všechny ty legrační malé symboly, které vytváříte na papíře od dob, kdy jste jako děti začali chodit do školy, jsou malinkými obrázky. Vždycky jste byli umělci, jen jste to netušili!

Tak, jelikož už máte nějakou základní představu o tom, jak zacházet s tužkou a papírem, musíme teď jenom trochu změnit způsob, jak s těmito známými nástroji nakládat.

Začátečníci

Toto cvičení je jednoduché a zábavné. Vezměte si papír větší než vaše ruka. Položte ruku na papír, dlaní dolů, s roztaženými prsty. Vezměte tužku a pečlivě obkreslete obrys své ruky a co největší část zápěstí, jak vám to papír dovolí. Sundejte ruku z papíru a položte ji někam takovým způsobem, že ji budete moci dobře pozorovat. Pak vykreslete všechny detaily. Vykreslete nehty a všechny oblé linky kolem prstních kloubů a kotníků. Nakreslete všechna kožní znaménka, pihy, mateřská znaménka, rodná znaménka, tetování, cokoli, všechno, co vidíte na hřbetní straně ruky. Nosíte-li prstýnek, vykreslete ho. Máte-li na ruce hodinky, také je nakreslete. Chcete-li získat zvláštní body, jemně načrtněte rýsující se žíly a šlachy. Můžete i trochu stínovat, chcete-li. Až to budete mít hotové, udělejte totéž s druhou rukou – ano, nejprve ji budete muset obkreslit rukou, kterou nejste zvyklí používat! Hrejte fér a neshánějte nikoho, kdo by vám ji obkreslil! Dělejte toto cvičení dvakrát týdně po dobu šesti týdnů. Můžete ho prostě opakovat, dělat pořád ty samé kresby, nebo – budete-li mu chtít dodat na variabilitě a zábavnosti – vyzkoušejte tyto návrhy: Otočte ruku, kreslete dlaň. Další variantou je nedělat úvodní obrys – prostě začněte rovnou kreslit! Pokuste se držet ruku v různých pozicích. Můžete ji i vyzdobit nebo na ni natáhnout rukavici a nakreslit ji s rukavicí. Zjistíte, že vaše ruka je velmi přizpůsobivý a trpělivý model. Pravděpodobně ten nejlepší, s jakým jste se kdy setkali.

Středně pokročilí

Tohle je rozcvička, kterou vykonávají všichni začínající umělci v úvodních lekcích kresby. Příliš se neliší od prostého čmárání. Ve skutečnosti platí, že jakmile ji jednou zvládnete, můžete to cvičit při telefonování, při sledování televize nebo kdykoli budete chtít. Jiné je to, že na rozdíl od čmárání si budete třeba chtít některé z cvičných kreseb možná zarámovat.

Protože nejste profesionální umělec, nebudete pravděpodobně mít k dispozici čtvrtku foliového formátu. Ale nebojte se, běžný průklepový papír o rozměrech A4 nebo kopírovací papír udělá stejnou službu. (Jestliže to nejde jinak, vezměte si několik papírů z tiskárny ve vaší kanceláři, je-li to třeba.)

Můžete samozřejmě použít i větší papíry, máte-li je, nebo si je chcete koupit. Pravdou je, že čím větší papír, tím lépe. (Studenti umění používají při tomto cvičení papíry vyrobené z novinového papíru, protože je to levné a oni jsou obvykle chudí. Dostanete je v kterémkoli obchodě s uměleckými potřebami.)

To, co se nyní chystáme dělat, je mezi malíři známé jako „gestická“ kresba. Zní to podivně, ve skutečnosti je to však snadné. Užije se při tom spousta legrace. Gestická kresba znamená, že rychle a volně pohybujete tužkou po papíře. Je to jakási rozcvička. Přesnost, což vám udělá radost, se vůbec nevyžaduje.

Gestické kresby většinou nakonec vypadají jako provazové klubko, jako jakýsi ztřeštěný model předmětu, který malujete, vyrobený z drátu. Z tohoto obrazu byste si měli udělat představu o efektu, jehož se budete snažit dosáhnout.

Teď si položte papír na stůl, na zadní stranu této knihy nebo kamkoli, odkud chcete začít svou uměleckou kariéru. Pak jděte do kuchyně a přineste si něco k pití; sodovku, sklenici vody, anebo pivo, chcete-li. Nalijte to do sklenice a přineste zpátky na stůl. Ne, ještě to nepijte. Dejte si to před sebe asi na vzdálenost 45 cm. Toto je váš úplně první předmět! Předpokládám, že sklenice má oblé dno a vrchní okraj, které, když se na ně díváte, vypadají jako ovály. Začneme dnem sklenice. Přiložte tužku někam ke spodní části papíru, ne příliš blízko k okraji. Pak uveďte celou ruku do klouzavého, krouživého pohybu a začněte kreslit ovály, jeden přes druhý. Týž ovál malujte ve stejném místě, pořád dokola bez zastavení. Opakujte to pětkrát, desetkrát, patnáctkrát, dvacetkrát, to je jedno. Účelem je osvobodit si ruku a nechat ji lehce pohybovat. Neváhejte a nezastavujte se. Udržujte ruku neustále v pohybu. Zůstaňte na jednom místě a stále znovu malujte ovál. Mezitím se dívejte na sklenici a porovnávejte. Při každém oběhu se pokoušejte udělat svůj nejnovější ovál tak, aby se o něco více podobal tomu, co vidíte. Pak v určité chvíli, v zásadě kdykoli se vám bude chtít, začněte náhle tužku spirálovitě posunovat k hornímu okraji papíru. Můžete se pohybovat pomalu nebo rychle, ale neustále při tom vytvářejte ovály (teď je to spirála), až vám začne připadat, že jste dosáhli horního okraje sklenice. Teď se přestaňte posouvat nahoru, ale dále kreslete ovály. Děláte to samé, pohybujete se stále dokola. Snažte se nemyslet, snažte se pouze udržovat tužku v pohybu. V určité chvíli začněte dělat ovály trochu níže, tam, kde si myslíte, že je hladina tekutiny, a udělejte jich v této rovině několik. (Sklenice přece není prázdná, alespoň prozatím.) Pak pokračujte v krouživých pohybech tužkou a znovu se posunujte dolů, tak aby v prostoru s tekutinou bylo více spirál, a byl tudíž tmavší. Je-li tekutina opravdu tmavá, jako např. kokakola, udělejte spirál hodně. Jde-li o vodu, udělejte jich méně. V této chvíli už bude váš papír pomalu celý pokrytý čárami. (Nebojte se, má takto vypadat.) Stop, otočte papír (nebo si vezměte papír nový, chcete-li) a začněte nanovo.

Teď když už máte jakousi představu o tom, o co se to pokoušíte, zkuste, jestli byste nezvládli podobu celé sklenice o něco rychleji užitím několika tahů. Pamatujte, že musíte stále udržovat tužku v pohybu a nakreslit celou sklenici. Ale nemějte z toho obavu. Snažíte se vystihnout podobu sklenice, nikoli přesný tvar. A nebojte se těch náhodně rozsetých čar po celém papíře. Dodávají obrazu na zajímavosti. Prostě se soustřeďujte na snahu vystihnout za neustálého pohybu tužkou hrubou podobu sklenice.

 

Mimochodem, krouživý pohyb můžete měnit, jak se vám zachce – můžete třeba kreslit osmičky. Nezapomeňte, že se skutečně snažíte nakreslit „model z drátu“ ve tvaru sklenice nebo, chcete-li, sklenici plnou provázků. Pokračujte tedy: stejným způsobem udělejte alespoň tucet kreseb. Nedělejte více než tři kresby stejného předmětu ve stejné pozici. Buď si ke kreslení vyberte něco jiného, nebo dejte předmět na jiné místo, aby se změnil váš pohled a aby předmět vypadal jinak. A jak vám to půjde stále lépe a lépe, vybírejte si také složitější předměty nebo kreslete „výjevy“, jako např. celý kout v pokoji nebo, což je nejlepší, skutečné lidi.

Znovu opakuji, neobávejte se o uměleckou hodnotu, prostě kreslete. Uvědomte si, že i skuteční umělci vyhodí většinu svých cvičných kreseb. A nebuďte překvapeni, až vaše kresby začnou po několika sezeních vypadat zajímavěji. Možná si je ponecháte.

Mimochodem, když vytrváte, brzy zjistíte, že dokážete „čmárat“ gestické kresby a třeba se i trochu pocvičit při telefonování nebo během nudné schůze. Třeba si začnete malovat i „gesto“, které dělá váš šéf během své nekonečně dlouhé motivační řeči.

Přidáme barvu

Chcete-li to mít snazší a pohodlnější, stačí vám k tomuto cvičení pouze tužka a papír. Chcete-li však zapojit barvu, což může cvičení jen umocnit, předložím vám několik jednoduchých návrhů.

Použijte vodové barvy, barevné tužky nebo barevné propisky. Pokuste se do hotové kresby přidat barvu. A to velkými tahy, malujte celé barevné plochy. Můžete je omezit na střední část kresby nebo je rozmazat po celém papíru. Nechte svůj pravý mozek, ať se rozhodne, co je nejzábavnější. Také můžete přidat trochu barvy mezi čáry. Proměňte své dílo v jakousi omalovánku. Dodejte barvu, kamkoli chcete. Vůbec to nemusí vypadat realisticky. Barva prostě dodá vaší „gestické“ kresbě „náladu“. A konečně pamatujte, že je to cvičení. Konečný výsledek se nám nemusí líbit, nemusíme si ho nechávat a nikdo kromě vás ho nemusí vůbec nikdy spatřit.

A naopak, jestliže zjistíte, že se vám to, s čím vaše pravohemisférové neurony nelogicky přišly, líbí, buďte na to pyšní. Zarámujte a vystavte si to, nebo to třeba i podepište a pokuste se to prodat!

Pokročilí

Cvičení pro pokročilé zahrnuje systematičnost a skutečný trénink. Zajděte do místní univerzity nebo umělecké školy a zapište se do kurzu kreslení pro začátečníky. Absolvujte skutečný kurz v ateliéru. Nebojte se, narazíte na početnou společnost amatérů. Umělecké kurzy často navštěvují lidé, jako jste vy, kteří se do nich zapisují, aby procvičili pravou hemisféru a prožili něco nového.

Také se můžete rovnou pustit do malování, jestliže máte za to, že tak snadněji rozhýbáte vaše neurony. Jestliže máte pocit, že jste spíše taktilní typ, nechcete zkusit kurz sochařství? Nebo práci s jílem a keramikou? Chcete se držet spíše doma? Vyzkoušejte modelářství nebo vyřezávání ze dřeva.

Obchody pro kutily jsou plné návrhů, které poskytnou vašemu pravému mozku šanci ukázat, co v něm je. Pamatujte, že každá forma realizace vzoru je cvičením pravého mozku. A jestliže si nějaký návrh, který si zvolíte, „přizpůsobíte“, ještě tím prospěch, který váš mozek z těchto cvičení získá, podpoříte.

Cvičení 2

Zvuk – nespoutanost hudby

Poslech hudby, zejména hudby instrumentální, zapojuje pravý mozek způsobem, který je většině z nás příjemný (za předpokladu, že se nám daná melodie líbí).

Takže pokaždé když nasloucháte nějakému hudebnímu dílu, tj. když si skutečně sednete a doopravdy posloucháte, je to dobré pravomozkové cvičení. Pokusíme se však zvýšit účinek tohoto cvičení, třeba tím, že zapojíme něco více nervových okruhů, přičemž to pro nás stále bude příjemný zážitek.

Začátečníci

Tohle cvičení je velmi jednoduché. Účinek je však silný. Budete k němu potřebovat nahrávku nějaké instrumentální hudby. Nejlepší je hudba, která je pro vás trochu nová, ale není to nezbytné. Hodí se jakákoli hudba. Můžete použít hudbu populární, etnickou, tradicionální, klasickou, jakou chcete. Měli byste si vybrat hudební dílo, které má alespoň sedmiminutovou, ale ne delší než patnáctiminutovou stopáž. (Z delší nahrávky můžete použít jednu větu.)

Máte pouze jedno omezení: žádný zpěv, žádná slova, jenom zvuk. Slova zapojují levý mozek a při tomto cvičení chceme levý mozek co nejvíce vyřadit.

„Melodie, které slyšíme, jsou sladké, ale ty, které neslyšíme, jsou sladší.“

John Keats

Najděte si pohodlné místo. Sedněte si nebo lehněte a zapněte příslušnou aparaturu, kterou budete k poslechu hudby používat. Pak zavřete oči a jakmile hudba zazní, představte si, jak na východní straně oblohy vychází slunce. Slunce může vycházet nad vodou, nad poli, horami, to záleží na vás. I roční období si můžete zvolit podle svého. Třeba vám hudba nějaké období napoví, možná i odpovídající oblast. Nechte se vést svým pravým mozkem. Prostě relaxujte a čekejte, co vám vytane na mysli. Při poslechu hudby si představte, jak slunce dosahuje vrcholu své dráhy, přejde celou oblohu a nakonec na západě zapadne. Proběhne celý jeden den. Cílem je nechat poslední paprsky zapadnout s posledními tóny. Napoprvé jste se pravděpodobně nedostali dál než k poledni, ale nemějte obavu. Znova si skladbu pusťte. Pokoušejte se v duchu o synchronizaci. A vždy pamatujte, aby vaše představa zahrnovala oblohu. Může v ní být i horizont, ale soustřeďte se na slunce a oblohu. Mimochodem, na obloze mohou být i mraky. Ve skutečnosti může být tak oblačno, že slunce se ztrácí a zase vynořuje, hraje si na schovávanou. Může přijít i bouřka. To zjistíte teprve tehdy, až se zaposloucháte.

Kromě jiných věcí ve vás toto cvičení pravděpodobně probudí nějaké značně silné emoce. Stane-li se tak, nechte je odplout. To je pravý mozek ve své nahotě! Ještě dvakrát si toto cvičení zopakujte. Dělejte toto cvičení dvakrát týdně po dobu šesti týdnů. Po čtyřech sezeních můžete změnit hudbu, chcete-li.

Středně pokročilí

Toto cvičení propojí některé z okruhů, které ovládají vizuální a tělesné vnímání, s okruhy, které ovládají zvukové vnímání, takže váš pravý mozek by se měl skutečně zapotit. (Nebojte se, nebudete potřebovat led, abyste se zchladili.) V tomto případě se budeme pokoušet o vytvoření svého vlastního, jedinečného, značně osobního kanálu MTV.

Začněte tím, že si zvolíte nějakou hudební skladbu, která vám bude připadat zajímavá a jejíž nahrávku máte doma. Stejně jako u cvičení pro začátečníky můžete použít hudbu populární, etnickou, tradicionální nebo klasickou, cokoli, co se vám líbí.

Stále budeme dávat přednost instrumentální hudbě, ale při tomto typu cvičení můžete použít i písně se slovy, pokud daná slova znáte a probouzejí ve vás silné emoce. (To pomůže potlačit logické okruhy levého mozku, které se začínají zapojovat, když je třeba rozluštit slova.) Najděte si tedy nějaké vhodné místo na poslech. Použijte sluchátka, chcete-li, nebo si pusťte stereo nahlas. Při prvním sezení byste měli být sami a nemělo by vás nic rušit.

Jako další krok si vezměte obal desky, kazety nebo CD a zjistěte, kolik a jací hudebníci budou hrát. Je-li to hudební skupina, kterou znáte, tím lépe. Pravděpodobně budete mít povědomí o tom, jak vypadají. Když ne, budete muset použít fantazii. Zapněte hudbu! Opřete se a zavřete oči. Začněte si představovat každého hudebníka popořadě, tak jak budou v průběhu skladby hrát na své nástroje. Hraje-li jich několik najednou, soustřeďte se vždy na jednoho z nich.

Cílem v tomto případě je vizualizovat si hudebníky, jak hrají. Chcete je vidět s nástrojem v ruce.

Pak jim trochu pomozte. Začněte napodobovat jejich pohyby a představujte si je při tom, jak hrají na své nástroje. („Dublujete“, jak říkají hudebníci.) Účelem v tomto případě je spojit vizuální a fyzické se zvukem. Chcete to vnímat, jako by se scéna odehrávala v reálném čase a vy jste skutečně přispívali k vytvářenému zvuku. Dejte se do toho, nechte se unášet rytmem! Určitě jste něco takového už někdy dělali. Všichni jsme to dělali. Jediným rozdílem v tomto případě je, že to teď děláme naprosto záměrně. Je to skvělé cvičení pravého mozku. Projděte si skladbu ještě alespoň dvakrát. Snažte se vylepšit svou vizualizaci a načasování. Dělejte toto cvičení dvakrát týdně po dobu šesti týdnů. Alespoň po dvě sezení používejte stejnou hudební skladbu.

Pokročilí

Cvičení pro pokročilé vyžaduje, abyste opravdu vytvářeli hudbu! Jestliže už na nějaký nástroj hrajete, postarejte se o to, abyste na něj mohli hrát pravidelně. Jestliže jste kdysi hrávali na nějaký nástroj, znovu se k němu vraťte. Jestliže jste nikdy na žádný nástroj nehráli, zvažte možnost absolvovat několik lekcí a začít s tím. Věřte tomu nebo ne, váš mozek se může naučit hrát na nějaký nástroj bez ohledu na váš věk. Nikdy není pozdě.

Ovšemže nemusíte dosáhnout úrovně virtuosů, ani se naučit hrát na profesionální úrovni, nemělo by vám však dělat problém naučit se vyloudit z něčeho uspořádaný zvuk. Výběr je široký. Nástroje se vyrábějí v mnoha velikostech, variacích a cenových relacích. Existují nástroje strunné, dechové, klávesové, bicí i virtuální. Na světě je mnoho a mnoho věcí, které dokážou vytvářet zvuk. A může-li to vytvářet zvuk, lze to kultivovat a dát tomu rytmus. Existují dokonce i elektronické klávesy za velmi nízké ceny, které zahrají většinu not za vás! Je snad něco snazšího?

Je-li váš rozpočet skutečně nízký, což takhle harmonika? Můžete se učit sami. Prostě ji začněte cucat a foukat do ní. Pusťte si nějakou populární písničku a ponořte se do ní, hrajte spolu s ní. (Jenom pomyslete, jak skvěle budete vypadat, když nic jiného.)

Ať už budete hrát jakkoli, hudba je velmi dobrým pravohemisférovým cvičením, a to velmi uspokojivým. A dokážete-li se dokonce naučit číst z not, budete zcela připraveni na důležité cvičení součinnosti levého a pravého mozku. Toto cvičení však najdete v kapitole 6.

Několik dalších zábavných pravomozkových cvičení

Cvičení 3

Jídlo a cvičení mozku

Podávání jídla na talíři a prostírání stolu je formou umění, jíž jsme se někdy v životě zúčastnili všichni. Buď jsme byli hosty na večírku, kde se podávalo jídlo, a tudíž jsme byli součástí kompozice, nebo jsme jídlo vařili a podávali, čímž jsme se stali umělci. Ve skutečnosti jsme pravděpodobně všichni dělali obojí.

Je-li vaření vaší zálibou nebo prostě musíte vařit pro celou domácnost, nabízím skvělou příležitost ke každodennímu procvičení pravého mozku. Když plánujete nějaké menu, i běžné jídlo, vizualizujte si, jak budou jednotlivé části tohoto jídla vypadat na stole. Myslete na to co nejdříve. Myslete esteticky. Které části by vedle sebe vypadaly dobře? Zvažte možnost, že byste do směsi přidali nějakou další barvu, třeba tím, že něco nahradíte zeleninou nebo ji přidáte. Dávejte jídlo na talíře pečlivě a pozorně. Nejen že budete trochu cvičit, ale dostane se vám určitě také ocenění. Každého těší dobře vypadající talíř s jídlem.

Máte-li pocit, že je celá ta tvůrčí činnost na vás trochu moc, poraďte se s kuchařskými knihami. S takovými, v nichž jsou obrázky. Podívejte se, jak to dělají profesionálové, a napodobte je. Napodobování designů je také funkcí pravého mozku a užitečné poctivé cvičení.

Nezapomeňte, že příjemný pocit, který máte, když jíte jídlo, je funkcí pravého mozku. Možná proto nám všem jídlo chutná více, když dobře vypadá. Neurony pravého mozku tak pracují dvakrát tolik!

Cvičení 4

Řešíme otravné skládačky

Máte-li rádi skládačky, máte štěstí. Je to prvotřídní cvičení pravého mozku. Držte se toho. A k vylepšení cvičení přidejte nějakou hudbu jako podbarvení (jestliže jste to už neudělali). Také zkuste různé druhy hudby, abyste si ověřili, jestli vás druh hudby, kterou posloucháte, podporuje, nebo ruší v soustředění. Vyzkoušejte, jestli má přítomnost nebo nepřítomnost textu a zpěvu vliv na vaši prostorovou orientaci.

Cvičení 5

Návštěva galerie

Díváte se rádi na obrazy a sochy? Návštěva muzea poskytne vašemu pravému mozku spoustu cvičení. Prostě se řiďte těmito jednoduchými pokyny:

Pokuste se tam vypravit sami; chcete-li mít společnost, rozdělte se a sejděte se později. Při tomto cvičení nemůžete potřebovat žádné rozptylování. Jedná se o průzkum, který by se měl odehrávat v tempu, které je vám příjemné. Jestliže s sebou máte přítele nebo přítelkyni, ruší to kouzlo a oslabuje účinnost cvičení. Postavte se před nějaký obraz nebo nějaké jiné umělecké dílo a jenom se na ně několik minut dívejte. Zbavte svou mysl vědomých myšlenek a nepokoušejte se dílo luštit nebo přemýšlet o jeho smyslu. Prostě ho na sebe nechte působit. Jste tam za účelem cvičení, nikoli vzdělávání nebo kritického hodnocení. Uvolněte oči. Nechte je, aby si našly své vlastní ohnisko.

Někdy se stává, zejména u impresionistických děl, že se objeví jiný rozměr – váš zrak bloudí a pak se zaměří na oblast překračující sféru obrazu, na smyšlené pozadí. (Právě proto je Claude Monet jedním z favoritů mého pravého mozku. Prohlédněte si jeho obraz Vodní lilie, který je v Muzeu moderního umění v New Yorku.)

Jestliže máte pocit, že vám daný obraz nebo socha nemohou nic dát, nedělejte si s tím starosti, prostě pokračujte dál. Zkuste další obraz nebo sochu. Přenechte svému pravému mozku vedení. Snažte se tak dlouho, dokud nenajdete nějaké dílo, které vás z nějakých nevysvětlitelných důvodů upoutá. Stane-li se tak, koukejte se na ně tak dlouho, jak bude váš mozek chtít (nebo dokud muzeum nezavřou).

Díla mohou být abstraktní nebo realistická, na tom vůbec nezáleží. Důležité je to, co váš pravý mozek shledá poutavým. Pamatujte: Žádné zásahy levého mozku. Můžete si o tom s někým promluvit po prohlídce nebo na zpáteční cestě.

Cvičení 6

Plán prostoru

Toto je cvičení na vytváření map či orientaci v prostoru. Vezměte si kus papíru a tužku a jděte do obývacího nebo rodinného pokoje – do jakékoli velké místnosti s mnoha věcmi. Opřete se o jednu ze zdí a zadívejte se na protější zeď. Začněte s předmětem, který je nejblíže k protější zdi. Nahoru na papír napište buď jméno předmětu (jako např. „gauč“), nebo předmět načrtněte (z ptačí perspektivy). Napište název, nebo namalujte předmět na papír doleva nebo doprava, stejně jako je tomu v místnosti. Je-li daný předmět blíže k pravé zdi, napište, nebo ho nakreslete na pravou stranu papíru. Je-li blíže k levé zdi, umístěte jej nalevo. Je-li uprostřed, bude uprostřed. To záleží na vás.

Pak nechte zrak padnout na další předmět a napište, nebo zaneste ho stejným způsobem na papír. Zaneste na papír každý předmět v místnosti (ano, i ponožky ležící na podlaze). Vytváříte mapu pokoje prostě tak, jak ho vidíte! Pokračujte, dokud se nedostanete až k sobě, pak do plánu zaneste i sebe. Nestačí-li vám papír, vezměte si větší (nebo pište a kreslete menší písmena a obrázky) a začněte znovu. Snažte se, aby mezery mezi názvy a předměty zhruba odpovídaly reálnému prostoru, jak ho vidíte. Pak se přesuňte na druhý konec místnosti a udělejte to samé. Zmapujte všechny čtyři pohledy. Pak je položte na stůl a prostudujte je. Jsou víceméně totožné? Jestliže ne, rozhodněte, který z obrázků je nepřesný. Na nový papír namalujte obdélník, o kterém se domníváte, že zhruba odpovídá rozměrům pokoje. Pak vytvořte konečný plán s využitím oněch čtyř pohledů jako referenčního rámce. Tentokrát používejte k označení předmětů pouze náčrty. Vezměte dokončený obrázek nazpět do pokoje, dejte ho doprostřed pokoje a zkontrolujte, jak jste si vedli. Zkuste další pokoj.