Nároky na učitele

Nároky na učitele

Být učitelem přináší jedinečnou příležitost „být u toho“: učitelé bezprostředně sledují vzrušující proces, během kterého se z dětí stávají stále kompetentnější mladí lidé. Toto výjimečné postavení vyžaduje mimořádné dovednosti. Plánování, pozorování a zaznamenání odpovídajících dat v průběhu výuky závisí na „odborné výbavě učitele“ (Johnson, Rogers, 2002, str. 381) a na citlivosti pozorovatele (Clay, 1993).
Začínající učitelé si neumějí často představit, kde najdou čas pro systematický sběr postřehů a údajů o žákově učení. Zkušení učitelé vědí, že řešení spočívá ve zvoleném monitorovacím systému a v postupném zvládání dovedností, nezbytných pro tuto složku učitelské práce.

Při vytváření vlastního systému pro monitorování učení žáků zvažte, 1. kdy má smysl informace sbírat, které informace nutně potřebujete a jak je využijete,
2. jaký systém pozorování i záznamů vám osobně bude vyhovovat (nesmí vás nadměrně zatěžovat, ale musí být dostatečně funkční),
3. jak krátce, soustředěně pozorovat a pozorované dění stručně, ale výstižně zapsat.

Pokud žáci sedí v lavicích a naslouchají učitelovu výkladu, není co pozorovat. Žáci mohou maximálně dávat větší nebo menší pozor, naslouchat klidně, nebo naopak jevit známky nepozornosti. Zkušený přednášející registruje projevy zájmu nebo únavy a přizpůsobuje tomu svůj výklad. Nemůže však získat žádnou zprávu o tom, zda a jak se žáci v tu chvíli učí.
O monitorování učení má smysl uvažovat tehdy, když se žáci věnují samostatně činnostem, které míří k cíli učení. Činnosti mohou být jednoduché, jako např. řízená diskuse dvojic, při které si žáci nad textem slovní úlohy mají promyslet, o co v ní jde. Monitorovat však lze také činnosti komplexní, složitě propojené, jako třeba popis problémů naší obce a návrhy na způsoby jejich řešení i s akčním plánem.