Eric Lax: Woody Allen, Hovory o filmu

Eric Lax: Woody Allen, Hovory o filmu

Nikdy nepřemýšlím o práci během milování

S velkou nedůvěrou přistupoval jsem k „nejstaršímu trvale udržovanému rozhovoru v New Yorku" mezi americkým publicistou Ericem Laxem a režisérem, hercem a spisovatelem Woody Allenem. Kniha nazvaná Woody Allen: hovory o filmu (1971-2007) - v originále Conversations with Woody Allen: His Films, the Movies, and Moviemaking (Random House, 2007) - obsahuje do osmi tematických okruhů - Nápad / Psaní/ Obsazení, herci, herecké výkony / Natáčení, scény, exteriéry / Režie / Střih / Hudba / Kariéra -uspořádané dialogy mezi oběma muži, které spolu vedou od roku 1971. Allen pojal v roce 1971 během natáčení filmu Zahraj to znovu, Samek Laxovi, který tam s ním dělal rozhovor, výjimečnou důvěru, a sám inicioval další schůzku. Od té doby se spolu setkávají a rovnocenně diskutují, uvažují nad právě skončenými filmy či se ohlížejí dozadu. Lax Allena provokuje svými kulturně široce pojatými otázkami, Allen se mu velmi ochotně svěřuje se svými úvahami, pochybami a zkušenostmi. Přepisy jejich rozhovorů zabírají údajně víc než tisíc hustě popsaných stránek.
Co však takový rozhovor může obsahovat jiného než dobové životní intimnosti, nebo filosofující úvahy nad prací, uměním nebo existencí, jež knižní rozhovor neunese?, myslel jsem si. Eric Lax je však zkušený publicista a editor, autor několika biografií- vedle tří Allenových ještě Paula Newmana, Humphreyho Bogarta (s Ann M. Sperbergovou) a vynálezce penicilinu Howarda Waltera Floreyho - dopisovatel prestižních amerických periodik, jeden čas dokonce president západního centra amerického PEN klubu, a vědom si možných úskalí, volí literární přístup. Rozhovory s Allenem tematicky i časově rozstříhal a vytvořil v podstatě nové dialogy. Ty podává s typicky woodyallenovskou roztržitostí, tedy s jakousi vnitřní neurózou doprovázenou mírnou skepsí a občasnou ironií typickou pro jeho filmy. Každá zmínka o filmu či jen nějakém detailu z něj je přímo v textu okomentována a vysvětlena. Knihu můžete číst od začátku do konce, ale bez jakékokoli újmy lze začít i skončit kdekoli. Vždy se dozvíte něco podstatného a inspirativního z Allenova přemýšlení i díla, vždy se setkáte s jeho typickým suchým humorem a nikdy se vám nepodaří zachytit jeho život či názory v úplnosti. Ač se tomu Allen po celou dobu rozhovorů brání, je - zdá se - ve svých filmech a hrách zachycen dokonale jako intelektuál se suchým humorem, plným ironie, nadhledu, skepse a obdivu a lásky k němým groteskám, New Yorku, ženám, jazzu, Bergmanovi, Čechovovi či krásnému umění. V knize to lze dokumentovat na mnoha vtipných, přitom seriózně míněných pasážích. Jde o autorsky propracovaný dokument ve stylu Cokoli jste chtěli vědět o Woody Allenovi a báli jste se na to zeptat, který se obloukem vyhýbá bulvárnostem a banalitám (o soukromém životě se čtenář dozví jen základní fakta), a přitom ve výsledku vytváří komplexní mozaiku života, díla i přemýšlení Woody Allena. Allen je ve svých názorech konsistentní po celých třicet šest let, co rozhovor trval, v každé tematicky uzavřené pasáži, v každém krátkém útržku náhodného setkání.
Ptáš se, jak jsem vydržel a jak jsem přežil - vezmeme-li v úvahu všechny moje nedostatky, umělecká i osobní omezení, moje fobie, výstřednosti, mou uměleckou samolibost a absolutní tvůrčí požadavky v prodejném a vražedném oboru - s tak nepatrným talentem? Zde je odpověd: Jako dítě jsem miloval magii a možná bych se stal kouzelníkem, kdybych neodbočil na jinou cestu. S pomocí všech svých podvodných dovedností, drobných lstí a uskoků a předstírání- tedy s pomocí všeho, co jsem jako dítě podrobně nastudoval ze svých kouzelnických knih - se mi podařilo vyvolat dokonalou iluzi, která vydržela už více než padesát let a k níž patří desítky filmů. Houdini, Blackstone, Thurston, všichni ti velcí kouzelníci mého mládí by na mě byli pyšní. /.../ Kéž by to všechno byl jenom vtip.

Vladimír Hulec

Zdroj: Divadelní noviny, 27.5.2008