Adaptační strategie Romů

Adaptační strategie Romů

V teoretickém úvodu knihy jsme hovořili o možných strategiích, které společnost ve svých jednotlivých oblastech může zaujmout. V tuto chvíli nás však integrace zajímá z jiného úhlu pohledu. Nepůjde o to, jakou integrační strategii preferuje stát, nýbrž menšinová skupina sama. Adaptační strategii Romů posuzujeme na základě vybraných odpovědí z našeho výzkumu a v případě potřeby také na základě dalších dostupných informací (např. SLBD, 2001).

V úvodní kapitole knihy jsme rozlišili jednotlivé dimenze integrace, v následujícím textu se proto budeme adaptační strategií Romů zabývat právě s ohledem na tyto oblasti. Připomeňme, že jde o oblast kulturní, sociální a politickou.

Dobře si uvědomujeme, že plnohodnotné posouzení integrační strategie Romů by si vyžádalo svébytnou studii. V této pasáži předkládáme signální zjištění, která chápeme spíše jako výzvu k další diskusi a hlubšímu bádání.

Adaptační strategie Romů v oblasti kulturní

Adaptační vzorec v kulturní strategii jsme posuzovali na základě čtveřice znaků: hodnotové preference, volby národnosti, jazykové orientace a míry endogamní orientace.

Hodnotové strategie

Navrátil (2002) referuje o podmínkách, které Romové považují za nutné, aby mohli vést spokojený život (viz tab. 5.2). Patří mezi ně především dobré zdraví (30 %), štěstí (28,8 %) a pak s výrazně nižším podílem hlasů následují vzdělání (11,7 % ) a tvrdá práce (11,3 %). Zvláštní pozornost si zaslouží význam, který Romové přisuzují štěstí. Štěstí je jako předpoklad spokojeného života mimo kontrolu člověka. Buď ho má, nebo nemá. Člověk vlastně nemůže udělat nic, aby svůj život ovlivnil. Důraz na štěstí jako na předpoklad dobrého života svědčí o pasivní životní orientaci, která je odlišná od orientace většinové společnosti. Potůček (2003) uvádí, že 85 % populace v České republice spoléhá při naplňování své životní strategie na sebe. Osudová orientace Romů je nejspíše znakem marginalizační strategie adaptace.

Tab. 5.2 Jaké jsou hlavní podmínky nutné k tomu, aby měl člověk v životě úspěch, aby si žil dobře?

Podmínky

Počet

Procenta

dobré zdraví

282

30

štěstí

271

28,8

vzdělání

110

11,7

tvrdá práce

106

11,3

spolehliví přátelé s kontakty

70

7,4

podpora státu

52

5,5

odborné dovednosti

35

3,7

serióznost, vytrvalost

15

1,6

celkem

941

100

Nelze ovšem ani přehlédnout dvě téměř stejně velké skupiny Romů, které považují za předpoklad úspěšného života vzdělání a tvrdou práci. Vzhledem k tomu, že vzdělání a přístup na trh práce patří k základním mostům ze sociálního vyloučení, lze tyto strategie považovat za integrační nebo asimilační. Jako adaptační strategie však nejsou početně reprezentovány.

Na otázku Co je pro vás v životě nejdůležitější? Romové nejčastěji uvedli rodinu, komunitu52 (43,8 %), zdraví (14,8 %), rovnoprávnost a humanitní ideály53 (13,9 %) a materiální hodnoty a sociální jistoty54 (12,5%) (viz tab 5.3).

Tab. 5.3 Co je podle romských respondentů v životě nejdůležitější pro Romy (v procentech)

Co je pro Romy v životě nejdůležitější

Procenta

rodina, komunita

43,8

zdraví

14,8

rovnoprávnost, humanitní ideály

13,9

materiální hodnoty, sociální jistoty

12,5

práce

8,6

příjemný, pohodlný život

5,9

rasismus

0,5

celkem

100

N=859

Přestože je rodina vnímána jako jedna z trvalých romských hodnot, v posledních desetiletích došlo k procesům, které ji oslabily. Vlivem asimilačních opatření státní politiky byly nukleární rodiny vytrženy z jejich širších rodinných a lokálních vazeb. Také v jejich důsledku přestala být romská rodina onou neotřesitelnou a bezpečnou institucí, kterou se na začátku minulého století ještě mohla zdát (Říčan, 1998). Význam zdraví pro Romy se nezdá překvapivý. Romové tradičně přikládali velký význam životu jako takovému a vše, co vede k jeho zachování, množení a posilování, vysoce oceňují (Sekyt, 2001). Třetí, nejzávažnější skupinu hodnot jsme označili jako rovnoprávnost a humanitní ideály. Šlo především o výroky, které se týkají potřeby svobody, rovnoprávnosti, ale i náboženství a vzdělání. Pokud jde o materiální hodnoty, Romové mezi ně řadí zejména peníze, bydlení a sociální jistoty.

Navrátil (2002) hodnotí vývoj hodnotové orientace Romů a uvádí, že vlivem rozsáhlých asimilačních opatření, k nimž došlo v minulých desetiletích v éře socialismu i v důsledku průběžných modernizačních procesů ve společnosti a také na základě současných silných tlaků masové kultury, je romská tradiční kultura velmi silně narušena a v některých modech se přibližuje standardu myšlení většinové populace (např. důraz na zdraví). Přesto se zdá, že u Romů převažují spíše akcenty, které vedou k celkově pasivnější životní orientaci. Ta je pak znakem marginalizační strategie adaptace (nízká orientace na většinovou společností uznané cíle a ztráta vlastních cílů).

Pokračování kapitoly najdete v knize Romové v české společnosti